OHLASY  SBORU V LYSÉ NAD LABEM
HISTORIEORGANIZACEOHLASYPOZVÁNÍAKTUALITY


MÍSTO NADĚJE
(Marek 16,9-11)

Všichni čtyři evangelisté končí své spisy zprávou o Ježíšově vzkříšení. Zbožnou duši ovšem mate, že každý z nich líčí tuto událost trochu jinak. Nejvíce při zemi se drží Marek. V jeho podání ženám dosvědčuje Ježíšovo vzkříšení mládenec v bílém rouchu. Evangelista Matouš už situuje do této role anděla. A když pak ženy od otevřeného hrobu běží domů, setkají se se Vzkříšeným tváří v tvář. Lukáš jde ještě dál. V jeho podání se stávají tlumočníky velikonočního evangelia dva muži v zářícím rouchu. Potom se Vzkříšený ukáže dvěma učedníkům jdoucím do Emauz, Šimonovi a všem Jedenácti. (Jidáš je v tu dobu už po smrti, proto v počtu chybí.) Janovu verzi zahajují dva andělé. Pak evangelista obšírně líčí zjevení Marii z Magdaly a trojí zjevení učednickému kruhu.

Čím je evangelium mladší, tím jsou jeho zprávy o Ježíšově vzkříšení barvitější. To má samozřejmě svoji logiku. V nejstarší době se se zvěstí o Ježíšovu vzkříšení nesnadno srovnávali i jeho nejbližší. Evangelista Marek to konec konců nijak nezastírá. Píše, že když Marie z Magdaly Ježíšovým učedníkům řekla, že jejich Mistr žije a že se jí ukázal, nevěřili jí. Postupně se však z původně niterné existenciální zkušenosti stalo základní jednotící vyznání rodící se církve. K tomu být křesťanem nestačilo pokládat Ježíše za sympaťáka. Křesťana charakterizuje přesvědčení, že Ježíšova mise v tomto světě neskončila fiaskem, ale navzdory jeho smrti na kříži je misí úspěšnou. Toto přesvědčení má v sobě obrovský a pro lidský život konstruktivní náboj.

Evangelista Marek líčí Ježíšovo vzkříšení opravdu minimalisticky. I ta pasáž, která pojednává o Ježíšovu zjevení Marii z Magdaly, je až v dodatku, který nejstarší rukopisy jeho evangelia neobsahují. Ty končí pochmurně. Tři ženy, které se prvního dne po sobotě vydají pomazat Ježíšovo tělo, jsou otevřeným hrobem a mládencem zvěstujícím jim Ježíšovo vzkříšení tak vyvedeny z míry, že od hrobu utečou a nikomu nic neřeknou. Marie z Magdaly je jednou z této trojice. Pak se však její úděs změní v úžas. A úžas strach zahání a ústa otevírá. Její proměna měla samozřejmě svůj důvod. Evangelista nám ho ve svém dodatku prozrazuje: Ježíš se jí zjevil! Tohle Marii vrací ztracenou rovnováhu a vede k akci: Svou čerstvou existenciální zkušenost jde sdělit Ježíšovým učedníkům.

Ti truchlí a pláčí. Mariino sdělení však přesto odmítnou. To je pro nás lidi typické. Jsme v úzkých, ale odmítáme pomoc: Nemůže žít! Byl přece ukřižován, umřel a byl pohřben… Ani jeden z evangelistů nic z toho nepopírá. To všechno se podle nich skutečně stalo. Ale pak Ježíš vstal! Evangelisté neřeší technologie a procesy, které to umožnily. Oni dotvrzují fakt Ježíšova vzkříšení jako takový. Jeden to činí decentně, druhý rozmáchle. Ve své různosti však všichni dosvědčují totéž. Bůh podle nich prvního dne po sobotě napravuje, co jsme my lidé na Velký pátek pokazili. Svatého, kterého jsme přibili na kříž, rehabilituje a vrací tak světu jeho dobrý řád. Ježíšovým vzkříšením se svět opět stává místem naděje a člověk díky tomu znovu dostává chuť v něm žít.


Emanuel Vejnar

Zpět do ohlasů | Začátek dokumentu


Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Lysé nad Labem lysá