OHLASY  SBORU V LYSÉ NAD LABEM
HISTORIEORGANIZACEOHLASYPOZVÁNÍAKTUALITY


BOHOSLUŽBY V LYSÉ NAD LABEM - 22. 11. 2015

VSTUPNÍ SLOVA – Ž 50,2-4.6

PÍSEŇ – 50,1-5

MODLITBA

Bože, tvá zaslíbení jsou nám mocným zdrojem síly a naděje. Tvé Slovo nás povzbuzuje k životu. Vrací nás do něj, když se z něho vytrácíme a svou apatií dáváme zelenou chaosu a smrti. Jsme ti vděčni za to, že nám tvá ruka zůstává otevřena, takže se jí můžeme chopit v jistotě, že nás jí vyvedeš z tísně. Vědomí, že jsi dárcem života, zřídlem pravdy a garantem spravedlnosti, nás podněcuje, abychom i my tyto projevy podporovali. Bylo by snazší výt s vlky nebo alespoň mlčet. Tvůj Duch nám to však nedovolí. Staví nás do opozice vůči všemu životu nepřátelskému. Vůči zlým myšlenkám, vůči zlým systémům, vůči zlým lidem. Ne vždy nad nimi vítězíme. Když umdléváme, hledíme k tobě. K tvému trůnu, k tvému království, k tvé věčnosti. A nad to, k Synu člověka, který do tohoto tvého prostoru přivádí všechny znevážené, ponížené a zbité. Vyznáváme, že chceme být součástí zástupu, který následuje tvého Syna. Kam za ním míříme, tam nám jednou dovol vstoupit, mít podíl na Kristově vladařské moci a být zapsán ve tvých knihách života. Amen

ČTENÍ PÍSMA SVATÉHO – Dan 7,1-14

PÍSEŇ – 164

KÁZÁNÍ – Dan 7,15-18 . 27

Milí bratři a sestry, Daniel, jeden z Judejců deportovaných po dobytí Jeruzaléma do Babylona, měl v noci zvláštní sen. Viděl Velké moře rozbouřené čtyřmi nebeskými větry. Z této apokalyptické propasti, pak jedno za druhým vystupovala čtyři veliká, bizarně vyhlížející zvířata. Daniel svůj sen datuje do prvního roku vlády Belšazara, krále Babylonského. Teologové ovšem kladou vznik knihy Daniel až o 400 let později, tedy do druhého století před Kristem. Palestina byla v té době pod nadvládou syrského krále Antiocha Epifana, jehož kruté způsoby vytvářely živnou půdu pro vznik apokalyptické literatury. Danielovo vidění je z vykladačského hlediska teologickým hodnocením čtyřsetletého období mezi babylonským Belšazarem a syrským Antiochem. To je pro výklad tohoto textu zásadně důležité východisko. Bez něj bychom se totiž snadno zaměstnávali tím, s jakým oceánem máme Velké moře ztotožnit a k jakým dnes známým druhům máme přiřadit ta podivná zvířata, o nichž Daniel mluví.

V apokalyptickém vyjadřování je moře symbolem ničivého chaosu. Jeho hlubiny, nedozírná šíře a obludné vlny člověka drtí, dezorientují a ubíjejí. V globální poloze byl chaos přemožen Božím stvořitelským zásahem. Jím dal Hospodin kosmu řád. Jestliže je v Danielově vizi Velké moře opět aktivní a destruktivně zasahuje do dění tohoto světa, znamená to, že se chaos - tento nepřítel života - utrhl ze řetězu a znovu rodí smrt. Podoba těch čtyřech velikých zvířat, která z něho vystupují, ukazuje právě tímto směrem. Nejde o mírné ovečky, roztomilé oslíky ani býložravé slony, ale o lva, medvěda, levharta a pro poslední z nich Daniel vůbec nenachází jméno. Tak je ten živočich hrozný. Každé z těch zvířat symbolizuje jednu z říší, která v období zmíněných čtyř set let vládla tehdejšímu světu. Podle “matky”, která je zrodila – tedy onoho Velkého moře - i podle podoby, kterou nesou, je zřejmé, že ani jedna z těchto říší neodkazuje k Božímu království pokoje, spravedlnosti a práva. Všechny jsou jeho naprostým protikladem. Představují peklo na zemi.

První zvíře vychází z Danielova panoptika ještě nejlépe. Lev s orlími křídly. Prorok Jeremiáš píše ve své knize několikrát o lvu a o orlu. Míní jimi přitom Babylonii. Na rekonstruované Ištařině bráně, umístěné v berlínském pergamonském muzeu, si můžeme okřídlené babylonské lvy zblízka prohlédnout. Druhým zvířetem je medvěd, nenasytné a nevypočitatelné zvíře severních hvozdů. V zubech drží tři žebra. Jedno patří poražené Babylonii, druhé Egyptu a třetí Sýrii. Danielovi toto zvíře reprezentuje Médskou říši. Třetí zvíře, levhart, pochází z jižních krajů. Levhart je hbitý, obratný a silný. Právě tak, jako perský král Kýros. Křídla mu dávají božský rozměr a čtyři hlavy znásobují jeho ničivou sílu. Čtvrté zvíře reprezentuje říši Alexandra Makedonského. Daniel ji charakterizuje jako strašnou, příšernou a mimořádně mocnou. Deset rohů na hlavách této čtyřhlavé stvůry symbolizuje deset králů od jejího zakladatele Alexandra, až po démonského Antiocha Epifana. Tento panovník je tím malým rohem, jehož ústa mluvila troufale.

Danielova vize je vzrušující a zneklidňující zároveň. Do dějin v ní vstupuje jedna příšera za druhou. Kam tyto Bohu odcizené bytosti svět posunou? Kam nás tlačí systémy založené na lži, pokrytectví a bezohlednosti? To tušíme a proto se pozastavujeme nad konstatováním ap. Pavla, že “není moci, leč od Boha”. Ano, i nelidské systémy mají svůj původ v něm. Jejich zvrácenost však vyrůstá z toho, že se mu vzepřely. Z andělů světla se staly anděly temnosti… Ale dějiny neformují jen apokalyptické příšery. Z hladiny Velkého moře obrací Daniel náš zrak k nebesům, sféře dokonalé Boží moci. V nich trůní Věkovitý a odtud vstoupí do světa Syn člověka! Jestliže si ďábelské systémy podmaňují lidi vnější mocí, Bůh si člověka podmaňuje vnitřní autoritou. Neprosazuje se drápy, zuby ani rohy, ale spravedlností. Nikdo se před ní neschová. Všichni jsme totiž zapsáni v jeho knihách. Každý jednou stane před jeho stolcem a buďto obstojí nebo ho ohnivá řeka vycházející z pod jeho stolce, smete. Ti, kteří tuší, co je spravedlivé, proto už dnes stojí před jeho trůnem.

Je povzbudivé slyšet, že jich není málo - desetitisíce desetitisíců! Budoucnost nepatří šelmám z Velkého moře, ale těm, kteří doprovázejí Syna člověka na jeho cestě k Nejvyššímu. Na jeho vladařské moci, slávě a království budou mít podíl i oni. Ano, výhledem k těmto benefitům se opájely a lákaly na něj i všechny šelmy. Syn člověka však na rozdíl od nich nemusí kout pikle, aby si pro sebe moc, slávu a království urval. Syn člověka to všechno obdrží od právoplatného majitele, od svého Otce, spravedlivého Boha. A bude mu to náležet jednou pro vždy. A z jeho milosti i všem, kteří ho vyznají za svého Pána! – Tak děsivě ten Danielův sen začínal a do tak slavné polohy vyústil. To proto, že to nebyl obyčejný sen, ale Boží sdělení tomuto světu. Hospodin v něm nezakrývá to nepříjemné, co bychom nejraději neviděli, ale současně v něm odhaluje, co zůstává lidskému oku skryto: To, že závěr apokalypsy nebude apokalyptický! Chaos, který se utrhl ze řetězu, bude Věkovitým zase spoután. Dobrý řád, který byl světu na počátku dán, bude znovu obnoven.

Každá doba má svá veliká zvířata zrozená z Velkého moře. Konfrontace s nimi většinou nedopadne v náš prospěch. Ale naše prohry nic nemění na tom, že vladařskou moc, která nepomine, ale je věčná, třímá ve svých rukou Syn člověka. Věčnost se s touto mocí pojí proto, protože tato moc není zrozena z chaosu, ale z dobrého Božího řádu. Ten také spojuje Syna člověka s Věkovitým, s Pánem dějin. Žádní lvi, medvědi, levharti ani rohaté obludy, na tom nic nezmění. On dokáže i jejich zlé využít k tomu, aby se prosadilo jeho dobré. - Když perský levhart roztrhal babylonského lva, těžili z toho v Babyloně zajatí Judští! Apoštol Pavel z takových událostí vyvozuje závěr, že “všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha”. I bolest a utrpení. Kdo se ocitá pod křížem, ten bývá vnímavější a vděčnější než ten, pro něhož je život jen kratochvilným lelkováním. Ani ta nejhroznější lidská či nelidská obluda nás nemůže vyvést z rovnováhy. Každá je tu jen do určité doby a času. Pak zmizí v propadlišti dějin. Věčnost je vyhrazena pouze Synu člověka – a těm, které do ní on provede.

Syn člověka přicházející s nebeskými oblaky je předzvěstí blížícího se soudu. V něm budou i ta nejstrašnější “zvířata”, která kolem sebe svým terorem šíří hrůzu a smrt, navždy zbavena své moci a odsouzena. A těm, kteří jimi byli drceni a rozšlapáváni, se dostane podílu na nebeské slávě. Daniel si přál, aby k tomu došlo co nejdříve. Čím strašnější “zvíře” na nás útočí, tím žádostivěji totiž hledíme k nebesům. A čas se vleče a nám se zdá, že se dějiny zadřely a už se nehnou dál. Ale není tomu tak. Syn člověka přichází a osvobozuje zajaté všech národností a jazyků. Kde ještě včera vládla příšerná a mimořádně mocná zvířata, leží dnes na zemi jen hromádka jejich žeber. Dějiny spějí ke svému cíli! Ke Království, které není z tohoto světa, v němž není nikdo drcen ani rozšlapáván, jehož vladař naopak nalomenou třtinu nedolomí a doutnající knot neuhasí. Kdo toto ví, ten se usiluje připojit k zástupu doprovázejícím Syna člověka a stát se tak součástí těch desetitisíců desetitisíců, kteří stojí před Věkovitým. Amen

MODLITBA

Hospodine, mnoho mocností nás děsí a ohrožuje. Zabydlely se ve světě, v našich rodinách i v nás. Jsou silnější nežli my. Ale ty jsi silnější nežli ony. S tebou nad nimi máme šanci zvítězit. Toto vědomí nám vrací na tvář úsměv a mysl naplňuje odhodláním následovat Syna člověka. Amen

PÍSEŇ – 198

SBOROVÁ OHLÁŠENÍ

PŘÍMLUVNÁ MODLITBA

Pane Ježíši Kriste, nejenom kdysi, i dnes berou apokalyptické šelmy lidem životy, znetvořují jejich mysl a vyvolávají svými projevy úzkost. Prosíme za všechny, na které v nespočtu svých podob útočí. Dávej jim sílu k obraně a probouzej jistotu, že jsi v jejich zápasech s nimi. Ošetřuj rány, které utrží a hoj jejich i naši bolavou duši. Zbavuj nás pocitu, že se dějiny zadřely a chaos se všemi svými průvodními znaky v nich bude hrát navždy prim. Děkujeme ti za ujištění, že všechny věci napomáhají milujícím Boha k dobrému. Ať se desetitisíce desetitisíců před tvým trůnem rozrůstají na miliony milionů. A my ať v nich nechybíme. Dávej nám k tomu dostatek pokory, odvahy a síly. Otče… Amen

POSLÁNÍ – 1Pt 5,8-9

POŽEHNÁNÍ – 1Pt 5,10-11

PÍSEŇ – 627


Emanuel Vejnar

Zpět do ohlasů | Začátek dokumentu


Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Lysé nad Labem lysá