OHLASY  SBORU V LYSÉ NAD LABEM
HISTORIEORGANIZACEOHLASYPOZVÁNÍAKTUALITY


BOHOSLUŽBY V LYSÉ NAD LABEM - 13. 9. 2015
Poklad v hliněných nádobách

Vstupní slova

Hospodin je spása spravedlivých, záštitou v čas soužení jim bývá. Hospodin jim pomáhá a vyváznout jim dává, dá jim z moci svévolníků vyváznout a zachrání je, protože se k němu utíkají. (Ž 37,39-40) Amen

PÍSEŇ č. 37 Proč bys měl chovat závist k bezbožníkům (v. 1-5)

MODLITBA

Hospodine, zveš nás do společenství lidí, kteří touží žít z tvého Slova a chtějí se dát proniknout tvým svatým Duchem. Děkujeme ti za toto pozvání. Není samozřejmé a nedostává se ho každému. Stojí za ním tvůj zájem o naše dobré, o prospěch našeho těla i naší duše. Vyznáváme, že ač jsi nás přivedl ke zdroji spásy, často se z něho zdráháme pít. Je tomu tak proto, že nám neříkáš jen slova hladivá, ale i slova kritická. Usvědčuješ nás z bláhového myšlení i nesprávného jednání. Prosíme, promluv k nám tak, aby po nás tvá slova neklouzala, ale padala nám do srdce, podmaňovala si nás a přiváděla k životu, který se ti líbí. Uč nás lásce, moudrosti a spravedlnosti. Dávej nám odvahu ke kritickému vnímání sebe sama. U tebe nalézáme uprostřed neklidu a nejistoty pokoj a bezpečí. Tvá tvůrčí moc způsobuje, že z chaosu povstává řád. Ty jsi zdrojem světla, které nám umožňuje žít a v němž se chceme nalézt. Za to ti, Pane, děkujeme. Tento poklad tvé milosti chceme bedlivě střežit, rozmnožovat a s druhými se o něj dělit. Amen

ČTENÍ PÍSMA SVATÉHO

Z druhého listu do Korintu vyslechněte oddíl zapsaný ve 4. kapitole, verších 1. až 14.:

A proto, když nám byla z Božího slitování svěřena tato služba, nepoddáváme se skleslosti.

Nepotřebujeme…

PÍSEŇ č. 210 Ó zasvěť se nám v jitřní záři

KÁZÁNÍ

Text kázání je obsažen v oddíle, který jsme slyšeli v prvním biblickém čtení. Nalezneme ho tedy ve 4. kapitole 2. epištoly do Korintu, ve verši 6. a 7.:

Neboť Bůh, který řekl ‚ze tmy ať zazáří světlo‘, osvítil naše srdce, aby nám dal poznat světlo své slávy…

Milí bratři a sestry, apoštol Pavel nám tu předkládá jeden ze svých paradoxních příměrů. Mluví o pokladu uloženém v hliněných nádobách. Vyjadřuje tím, co znamená evangelium Ježíše Krista. Toto evangelium se nerozpíjí v tom, který je přijal - nebo to o sobě alespoň tvrdí. Kristovo evangelium je jasně ohraničené jádro, křesťan je pak skořápka, ve které je toto jádro uloženo. Z apoštolova příměru pak vyplývá i to, že evangelium je něco nesmírně vzácného. Je to poklad. Je to světlo Boží slávy. Bůh nám dává toto světlo ze své milosti poznat a kdo si ho cení více než tmu, ten se do něj může postavit a žít z něj. Pavel je přesvědčen, že tento poklad evangelia není předmětem nějakého suverénního lidského vlastnění. Ano, dostali jsme ho od samotného Boha, ale i když jsme ho od něj obdrželi, můžeme o něj kdykoli přijít. O poklady a všechny cenné věci se obecně snadno přichází. V tomto konkrétním případě stačí chvilka nepozornosti a hliněná nádoba křachne a drahocennosti se vysypou. Je tomu tak proto, aby bylo patrno, že tato nesmírná moc je Boží a není z nás.

Představa pokladu uloženého v hliněné - tzn. snadno rozbitelné schránce – se nám moc nelíbí. Poklad by měl být přece uložen ve spolehlivém a pevném trezoru. V takovém, v jakém jsou například uschovány naše korunovační klenoty. Ale apoštol - jako by nás chtěl dráždit - napíše, že v sobě máme poklad evangelia uložen v hliněných nádobách. Naše zbožná mysl ani naše vypracované tělo mu negarantují bezpečí. Jsme trapně chatrným obalem, nepřiměřeným vzácnému obsahu, který do nás Bůh klade. Této své nedostatečnosti si máme být jako křesťané vědomi. Toto vědomí nás má vést k pokoře. Ta začíná už přístupem k biblickému textu. V něm k nám bezesporu zaznívá Boží slovo. Přichází k nám však v obalu slov lidských. Bible neobsahuje nějakou vydestilovanou nebeskou řeč. Psali ji lidé. Biblické texty jsou proto poznamenány jejich nedokonalostí. Bible nese stopy lidské nechápavosti, nepozornosti a protože vznikala v konkrétní dobové a kulturní situaci, tak i dobové podmíněnosti. Proto máme poklad evangelia v biblických knihách uchován jen jako v hliněných nádobách. Teprve Duch svatý nám při jejich četbě pomáhá odlišit poklad od jeho schránky.

Totéž platí i o našich biblických výkladech, o našem kázání a veškerém našem mluvení o Bohu. Se vším tím musí být spojeno pokorné vědomí, že ta nesmírná moc, kterou se pokoušíme dosvědčit, není z nás. My jsme jen jejími chatrnými služebníky, hliněnými nádobami. Apoštolův příměr pokladu a hliněných nádob nás chce přivést k tomu, abychom rozlišovali mezi lidským a Božím. A to ve všech polohách, kde se tyto dva světy setkávají. Pavel zřejmě rozvinul tento výklad pod dojmem situace v Korintském sboru. V něm se totiž hodně jeho členů nekritickým způsobem vzhlíželo ve svých náboženských favoritech. Jedni velebili Pavla, jiní Apolla a další Petra. Hrozilo to až rozkolem, při němž se poklad evangelia dostane na vedlejší kolej a do středu zájmu korintských se dostanou jeho zidealizované schránky. V dnešní době, kdy mediální sféra produkuje lidské modly ostošest, si tento scénář dovedeme snadno představit. Pavel – ačkoli by měl v takto profilující se církvi svůj „fanklub“ jistý – k tomuto počínání korintských říká rozhodné „ne“.

A aby byl věrohodný, vztahuje příměr hliněné nádoby na prvém místě na sebe. Nechlubí se tím, jak se mu podrobují démoni a jak šlape po hadech a štírech. Místo toho mluví o tom, že je spolu se svými spolupracovníky často v úzkých, bezradný a srážený k zemi. Žádný lesk, žádná sláva. Poklad evangelia nenese jako superman, ale jako křehký Kristův svědek. Stejně jsou na tom ovšem i jeho konkurenti, Apollo a Petr. Aktuálně bychom mohli říci, patriarcha Konstantinopolský i římský papež. Hliněnými nádobami jsou Kristovi svědkové všech dob. I ti nejvěhlasnější, nejoblíbenější a nejsvatější. Hliněnými nádobami jsme i my. Je tomu tak i když je naše víra upřímná a kvůli Ježíši se v ní lecčehos vzdáváme. Ale to by přece mělo být samozřejmé! Hliněná nádoba zůstane hliněnou nádobou, ať je jakkoli ladně vykroužená, naleštěná a ozdobená. Hliněná nádoba může být samozřejmě krásná a je příjemné, když krásná je. K nějaké transsubstanciaci – tedy změně její podstaty – v ní však nedochází. A apoštol s gustem řekne proč. Proto, aby bylo patrno, že nesmírná moc evangelia je Boží a není z nás!

Chvála Bohu zato, že je tomu tak je. Spásná moc evangelia nestojí a nepadá s naší náboženskou úspěšností. A právě to způsobuje, že i když jsme na všech stranách tísněni, nejsme zahnáni do úzkých; i když jsme bezradní, nejsme v koncích; i když jsme pronásledováni, nejsme opuštěni; i když jsme sráženi k zemi, nejsme poraženi. Toto byla Pavlova osobní zkušenost! Bůh svou moc vyjevuje v našich životech. Tolikrát jsme měli dojem, že jsme už prohráli. A najednou nám svitlo řešení a my můžeme zase dál. Znamení Ježíšovy smrti, které na sobě neseme, působí, že je na nás zjeven i Ježíšův život. Takhle to funguje. Hliněná nádoba, která v sobě nese poklad, sdílí s tímto pokladem jeho úděl! Ten zlý i ten dobrý. Proto může Pavel uzavřít své svědectví radostným zvoláním: Vždyť víme, že ten, kdo vzkřísil Pána Ježíše, také nás s Ježíšem vzkřísí a postaví před svou tvář. Hliněná nádoba, která v sobě nese poklad, je pro Boha - ale i pro člověka - důležitější než ocelový trezor, jehož vnitřek však zeje prázdnotou. Amen

MODLITBA

Pane Ježíši Kriste, děkujeme ti za to, že naše ambice odkazuješ do mezí, které nám příslušejí. Vyznáváme svou mnohou slabost a nedostatečnost. Skutečně nejsme víc nežli hliněnými nádobami. Dávej nám svého Ducha, abychom byli otevřeni pokladu tvého evangelia. Jen ten může dát naší hliněné lidské podstatě hloubku a smysl. Amen

PÍSEŇ č. 422 Ó světlo světa, Ježíši

SBOROVÁ OHLÁŠENÍ

PŘÍMLUVNÁ MODLITBA

Pane Ježíši Kriste, prosíme tě, za tvé svědky, kteří se snaží uchovat a předat poklad evangelia. Ať jsou si vědomi důležitosti svého poslání, současně však ať nezpychnou a nepřestanou rozlišovat mezi tím, co je z nich a co je z tebe. Prosíme za ty, kteří jsou bezradní a srážení k zemi. Prosíme za oběti lidské zloby, pýchy a krutosti. Proměň mysl těch, kteří z dobrého stvoření tvého Otce dělají peklo. Dej pokoru nabubřelým, moudrost prostoduchým, vlídnost bezohledným, rozhodnost váhavým, odvahu bázlivým, úsměv zakaboněným a lásku nemilujícím. Prosíme za svou zemi, za své rodiny, za svůj sbor a za tvou církev. Ať o tobě kdekoli a kdykoli vydáváme dobré svědectví. Otče… Amen

POSLÁNÍ

Doufej v Hospodina, konej dobro, v zemi přebývej a zachovávej věrnost. Hledej blaho v Hospodinu, dá ti vše , oč požádá tvé srdce. Svou cestu svěř Hospodinu, doufej v něho, on sám bude jednat.Dá, že tvoje spravedlnost zazáří jak světlo, jako polední jas tvoje právo.

(Ž 37,3-6)

POŽEHNÁNÍ

Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi.

Amen

PÍSEŇ č. 685 I když se rozcházíme


Emanuel Vejnar

Zpět do ohlasů | Začátek dokumentu


Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Lysé nad Labem lysá