OHLASY  SBORU V LYSÉ NAD LABEM
HISTORIEORGANIZACEOHLASYPOZVÁNÍAKTUALITY


BOHOSLUŽBY V LYSÉ NAD LABEM - 14.6. (Žd 4,12-13)


VSTUPNÍ SLOVA – Ž 45, 7-8 . 18a
PÍSEŇ – 45
MODLITBA

Hospodine, v němém úžasu a se srdcem naplněným radostí nasloucháme tomu, že na počátku všeho bylo tvé Slovo. Jím jsi prozářil temnoty, jím jsi zažehl Slunce a upevnil měsíc na nebeské báni. Jím jsi učinil zemi a postavil na ni nás, lidi. Nikoli náhoda, ale tvé láskyplné Slovo položilo základ všeho bytí. Není nic, co by konkurovalo tvé stvořitelské moci. Síly temnosti nemohou zmařit tvé plány. Nedokáží nás připravit o spásu, která se zaskvěla už v onom dávném “budiž světlo!” Kdykoli pomyslíme na tvé stvořitelské dílo, naše srdce jásá. Ty jsi od věků na věky svrchovaný Pán nad nebem i zemí, nad lidským životem i smrtí. Vesmír je nesen tvým Slovem. Prosíme, pomoz nám nalézt uprostřed něj naše místo. Ukaž, kde máme přiložit ruku k dílu, aby se tvé království šířilo. Bez tebe se svět propadá do nicoty a my se do ní řítíme spolu s ním. Buď s námi, ať máme podíl na budoucnosti, kterou jsi nám připravil. Chválíme tě za dobrodiní, které nám činíš. Amen

ČTENÍ PÍSMA SVATÉHO – Mt 25,14-30

PÍSEŇ – 214

KÁZÁNÍ – Žd 4,12-13

Milí bratři a sestry, list Židům byl adresován sborům, z nichž vyprchal prvotní zápal a dostavovala se únava. Stále se v nich sice kázalo, ale lidé ta kázání pouštěli jedním uchem tam a druhým ven. Účast na bohoslužbách se stávala určitou rutinou a přítomní se těšili zejména na to, že se při nich setkají a pohovoří si se svými přáteli. Z takového podhoubí ovšem BK nevyroste! To je třeba si říci, protože „setkávání“ to je jedna z módních manter naší církve. Říci „jdu na bohoslužby“, nám připadá strašně úzkoprsé. Jít se „setkávat s lidmi“ nebo ještě raději “budovat místa setkávání“, je naopak vydáváno za něco velkolepého. Kde víra ztrácí svůj duchovní rozměr, tam se ovšem oslabuje její dopad do života. Tam přestává být jeho určující silou. Co jde jedním uchem tam a druhým ven, to nemá sílu člověka tvárnit. Tím člověk zůstává nedotčen. Křesťana lze přitom ve všední den poznat právě a pouze podle jeho projevů a postojů. Nevybočuje-li ničím ze šedého průměru, je neidentifikovatelný. A to je chyba. Křesťan má být ve viditelné vazbě na Krista nejen v neděli, ale i ve všední den. Není-li křesťanem pořád, není jím nikdy.

Toto konstatování nebylo ani kdysi ničím objevným. I jiní tehdy ukazovali na nutnost jednoty teorie a praxe. Autor epištoly to však nečiní hrozbou sankcí. Nesvolává na licoměrníky hromy a blesky. On jim píše: “Neklamte svou dvojakostí sami sebe. Pána Boha nelze obalamutit zbožnými gesty a líbivými řečmi. Je jediná možnost, jak se mu líbit – plné nasazení! Kde s Božím Slovem jen tak laškujeme, tam se nám Boží zaslíbení rozplývají. Tam, třeba i přímo před oltářem, vpadá do lidského života nicota. Církev, která nežije ze Slova, chřadne a umírá. Přestává být zajímavá pro své okolí a ztrácí důležitost i pro ty, kteří ji tvoří. Ocitá se na třetím, pátém desátém místě jejich zájmu. Setkávat se s lidmi se přece mohou i u baráčníků, na fotbale nebo v hospodě. Jestliže z našich kazatelen nezaznívají jasné stimuly k životu, ale jen náboženské a moralistické klišé, tak se není čemu divit. Církev, která nestojí na autentickém biblickém zvěstování, nemůže být místem života z víry. Taková církev má odzvoněno. A není jí škoda.

Autor epištoly promlouvá k těm, kteří se sice podílejí na církevní vyprázdněnosti, přitom jim však ta situace vadí. Byli by rádi, kdyby jim kázání jasně promlouvalo do života, ale ono k tomu prostě nedochází. Proto píše: Boží slovo je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč. Taková je jeho skutečná povaha! Boží slovo to nejsou jalové řeči, které mají nějak vyplnit čas a pouze sladce omámit. Boží slovo táhne v každé dějinné situaci jasnou čáru mezi bílou a černou, mezi pravdou a lží, životem a smrtí. Sentimentálně všeobjímající mluvení není Božím slovem. To je nepodařený lidský pokus o jeho interpretaci. Na vyprázdněnost současného křesťanství má bezesporu podíl laciná předávkovanost Boží láskou. V kázáních se láska předepisuje na všechny problémy. V neděli to poslouchat vydržíme, ale ve všední dny problémy řešíme jinými způsoby. A právě rozpor mezi nedělní teorií a realitou všedního dne vede k oné skepsi víry. Stále více nabýváme dojmu, že Boží slovo je jen sváteční balast a v životě se musíme orientovat na něčem jiném.

Pokud otevřeme Bibli a začteme se do ní, pak ovšem zjistíme, že je dostatečně realistická. Láska je jí skutečně nejvyšší hodnotou. To však jejím pisatelům vůbec nebrání rozlišovat mezi dobrým a zlým. Boží Slovo není proklamací naivity. Do této polohy je vměstnáváme my, lidé. Ono je to totiž velice pohodlné a v církvi se proti tomu většinou nikdo neodváží protestovat. Všichni si však současně myslí své. Ale Boží Slovo není naducaný polštářek. Boží Slovo je ostřejší než jakýkoli dvousečný meč. Přináší nám vyhraněné stimuly pro život. Jednou těší, podruhé kárá. Jednou slyšíme: „Správně služebníku dobrý a věrný“, jindy: „Služebníku špatný a líný.“ Kde Boží slovo není zdeformováno a zastřeno našimi dezinterpretacemi, tam vede k určitosti a léčí tak nejen cev, ale celou společnost. Kárá nás, když s odvoláním na všeobjímající lásku tolerujeme, co člověku škodí. Je vůči nám kritické, když se vzhlížíme v sobě samých. Otevírá nám také srdce pro ty, kteří hladovějí a žízní po spravedlnosti.

Bož slovo proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce. Kdo mu naslouchá, ten dokáže odlišit, svou vlastní vůli od vůle Boží. Pozná se to snadno. Naše vůle sleduje naše pohodlí. Boží vůle sleduje pravdu. Je konec výmluv! I těch nejrafinovanějších, jimiž děláme z černého bílé. V konfrontaci s Božím slovem platí “buď a nebo”. Buď jdeme cestou nejmenšího odporu a s každým si žoviálně plácáme po ramenou anebo jdeme stejnou cestou jako Ježíš. Láska člověku dovoluje, ba za určitých okolností dokonce přikazuje, postavit do opozice! Ale Boží slovo nevede jen k zaujetí jednoznačných postojů. Pisatel rovněž uvádí, že se před ním nelze skrýt. Boží Slovo není pouhý zvuk. Nepodobá se vysílání rádia, které si podle libosti zapneme, naladíme na program, který se nám líbí a když chceme mít zase klid, tak ho prostě vypneme. Boží slovo zapíná a ladí nás. Zasahuje naši vůli, mysl, cit i rozum. Proniká až k našemu srdci. Zmocňuje se nás svou opravdovostí, vrací nás z bludných cest, zvedá z malomyslnosti, dává odvahu riskovat a hasit i to, co nás zatím ještě nepálí.

Z adresátů listu Židům prvotní zápal vyprchal a dostavovala se únava, protože Boží slovo ztotožnili s lidským náboženským mluvením na nejrůznější společenská témata. I tato témata křesťana samozřejmě zajímají. Není to však Boží slovo. A pokud v církvi nezní Boží Slovo, tak církev hyne. Je misijně sterilní a nudí i ty, kteří ji tvoří. Z dravé bystřiny, jejíž proud odplavuje špínu a nečistotu, se stává, bahnitý rybník, ve kterém se daří pouze líným kaprům. Nemá-li církev zdegenerovat a působit jako trapný a současně komický náboženský skanzen, musí se držet Božího slova. Ne nějakého námi lidmi natřeného na růžovo, ale toho skutečného, které proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce. Má-li v ní znovu zaplát, co skomírá, musíme v ní učinit místo autentickému Bímu slovu. Tudy vede cesta k její obnově. Komu není lhostejné, jak vypadá církev, svět i on sám a chce brát svůj život vážně, ten naslouchá autentickému Božímu slovu. A v souladu s ním jedná. Nikoli z pouhého setkávání, vysedávání a klábosení, ale z jednání vyrůstajícím z autentického Božího slova, roste Boží království. Kde nasloucháme jemu, tam se nás opět zmocňuje prvotní zápal. Amen

MODLITBA

Pane Ježíši Kriste, děkujeme ti, že jsi nás oslovil a přivedl do své církve. Protože je tvá, chceme v ní slyšet tvé Slovo. Ať je kazatelé nerozmělňují, ale tlumočí je v jeho radikalitě. A my ať se mu podřizujeme. Ne s nechutí, ale s radostným srdcem. Dávej nám rozpoznat na čem záleží, čeho se máme držet a nepustit. Amen

PÍSEŇ – 417

SBOROVÁ OHLÁŠENÍ

PŘÍMLUVNÁ MODLITBA

Pane Ježíši Kriste, prosíme za ty, kteří se před tvým Slovem skrývají. I my tak někdy činíme. Je to tehdy, když nás připravuje o naše pohodlí, vybízí k nasazení a oběti. Prosíme za ty, kteří si libují v životě založeném na iluzi. Na iluzi o svých předpokladech, schopnostech či zbožnosti. Vyveď je z jejich mámení, které je hubí. Prosíme za ty, kteří se s tvým Slovem dosud nesetkali nebo ho slyšeli jen ve zparodované podobě. Prosíme za ty, kteří se tvého Slova bojí, protože vědí, že by v konfrontaci s ním neobstáli. Prosíme tě o tvého Ducha, který dává schopnost tvému Slovu rozumět a sílu podle něj žít. Otče … Amen

POSLÁNÍ – Jr 23,25-28a

POŽEHNÁNÍ – Nu 6,24-26

PÍSEŇ - 680

 


Emanuel Vejnar

Zpět do ohlasů | Začátek dokumentu


Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Lysé nad Labem lysá