Hospodine, chválíme a velebíme tvé jméno. Pod nebem ani nad ním není slavnějšího. Ty ses postavil mocnostem zmaru i samotné smrti a svedl jsi s nimi vítězný zápas. Radujeme se z toho, že jsi vyvedl z temnoty hrobu svého Syna Ježíše. Je nám drahý, protože se postavil na naše místo a na Golgotě zemřel místo nás. Jeho vzkříšením jsi před námi otevřel epochu víry a naděje. Už před sebou nemáme jen prázdnotu a hrob. O Velikonocích jsi nad ně vyvýšil smysl a spasení. Ke komu dolehlo tvé evangelium a on se pod jeho vlivem přimkl ke tvému Jednorozenému, ten jde vstříc tvému Království, ve kterém není bolesti, slz ani pláče. Děkujeme ti za to, že jsi před námi otevřel tuto budoucnost. Je nám zaslíbením a nepřeslechnutelnou výzvou. Ve víře jsme toto zaslíbení uchopili a chceme z něj na každý den žít. Prosíme, drž nás, když se náš život propadá do všednosti a my v tomto předsevzetí ochabujeme. Ať nás žádná vysokost ani hlubokost nedokáže odloučit od toho, který za nás zemřel i z mrtvých vstal. S ním chceme žít, umírat i povstávat k novému bytí. Amen ČTENÍ PÍSMA SVATÉHO – 1Kor 15,1-11 PÍSEŇ – 161 KŘEST PÍSEŇ – 455 KÁZÁNÍ – Mt 28,1-10 Milí bratři a sestry, jásavé vyhlášení Kristova zmrtvýchvstání, které tak zásadním způsobem charakterizuje Velikonoční neděli, nás vybízí k účasti. Křesťanská církev se má o velikonocích radovat. Pokud jí radost chybí, něco s ní není v pořádku. Jestliže se nedokáže radovat ani v tento den, pak se vzdálila zvěsti, ze které vznikla, je nemocná a možná že už dokonce leží v hrobě. Má-li se církev radovat, musí ovšem chápat, co se onoho prvního dne týdne stalo. A nejen chápat, ale vděčně tomu i přitakat. Církev, to přitom nejsou jenom faráři, senioři či biskupové. Církev to jsme my všichni, kteří jsme byli pokřtěni, kteří tu zpíváme – nebo také mlčíme, kteří se tu modlíme a nasloucháme evangeliu. My musíme chápat a vděčně přitakat tomu, co se kdysi o Velikonocích v Jeruzalémě odehrálo. Bez pochopení a bez vnitřního souhlasu nemůže být naše radost pravá. Vlastně nemůže být vůbec žádná. Jen ten, kdo chápe a souzní, se může autenticky radovat! Lidé si Ježíšovo vzkříšení nejčastěji představují jako opětné oživení jeho těla. Bůh podle těchto představ navázal, kde Ježíš na kříži skončil a všechno jde dál. Zdá se jim to sice divné, ale jinak si to představit nedovedou. Bibličtí svědkové ovšem mají o Ježíšově vzkříšení vyšší mínění. Pro ně to není událost biologické povahy. Pro apoštoly i evangelisty je Ježíšovo vzkříšení událostí týkající se celého kosmu. Prázdný hrob jim představuje proroky ohlašovaný průlom nového věku; počátek toho, co oko nevidělo, ucho neslyšelo a na lidskou mysl nevstoupilo. To, že byl vzkříšen právě Ježíš, pak odhaluje, jaký život je z Božího hlediska perspektivní. - Takový, který je přejně otevřen druhým. Představit si vzkříšení není snadné. Jde v něm totiž o něco, co se všemu dosud poznanému vymyká. Evangelisté si proto berou na pomoc apokalyptický slovník. Tam andělé, blesky a otevírání hrobů odkazují ke konci věků a pro vyvolené k jejich následnému slavnému završení. Nám jsou dnes ovšem tyto apokalyptické výrazy také nesrozumitelné. Ti, kteří si Ježíšovo vzkříšení promítají do biologické roviny, pokládají tyto obrazy za historickou kulisu. Pro některé je to racionálně nepřijatelné. Jiní si přikáží nemyslet a vnímají tyto texty jako svátostné „liturgické čtení“. Marie z Magdaly a jiná Marie, které se šly nedělního jitra podívat ke hrobu, měly s Ježíšovým vzkříšením rovněž problém. Ten vyrůstal už z toho, že s ním nepočítaly. Pro ně prostě skončil Ježíšův život tragédií. Ale Bůh to viděl jinak: Položit život za druhé, není a nemůže být tragédií. Takový počin je něčím slavným. A když to nevidí lidé, tak to vyhlašuji já! Toto Boží vyhlášení vyjadřují všichni evangelisté odkazem na Ježíšův prázdný hrob. Ten je velmi nosným symbolem vzkříšení. Ale tento symbol má své limity. Šimon Petr do prázdného hrobu vstoupí a přesto v Ježíšovo vzkříšení neuvěří. Pro pochopení toho, že položit život za druhé je slavné, je třeba hlubšího ponoru. Absence mrtvého těla nestačí. Zvěst o vzkříšení si nečiní ambice nabourat přírodní zákony. Tato zvěst chce sdělit, co je svaté a proto v dějinách perspektivní. Anděl ženám říká, že Ježíšovo obětovné nasazení bylo navzdory kříži a hrobu smysluplné. Ježíšův život nebyl marný. A jestliže nebyl marný, pak ho smrt nepohltila. A jestliže ho nepohltila, tak nad ní zvítězil! Stejně přitom může na svůj život nahlížet každý, čí život je s Ježíšovým ve shodě. I jeho hrob zůstane prázdný. I on půjde navzdory smrti vstříc životu. – V tom spočívá radostná zvěst velikonoc. Zdá se, že ji ty dvě Marie pochopily. Nahlédnou do hrobu, aby si ověřily, co ověřit mohou – tedy, že je prázdný a skutečně se tu stalo něco nestandardního - a pak už spěchají oznámit tu novinu učedníkům. A hle, Ježíš je potkal! - Toto je pravidlem. Kdo založí svou víru na jasném, ano, logickém slovu a své, jakkoli dílčí zkušenosti, ten se se Vzkříšeným záhy setká. Velikonoční víra totiž není formálním odkýváním něčeho absurdního, nýbrž vděčným přijetím něčeho navýsost konstruktivního. Marie reagují na Ježíšovu přítomnost typicky žensky: Objímají jeho nohy a klanějí se mu. Mají radost, současně si však se setkáním s ním nevědí rady: Co mají říkat? Jak se mají tvářit? Ježíš je jejich rozpaků zbavuje. Nejprve povzbuzením a pak uložením jasného úkolu: Jděte a oznamte mým bratřím, aby šli do Galileje; tam mě uvidí! Víra ve vzkříšení se rodí ze slyšení, roste u Ježíšových nohou, svého naplnění však dochází teprve ve svém nasazení. Obě Marie šly učinit, čím je Ježíš pověřil: Povědět jeho učedníkům, kde se s ním mohou setkat a navázat tak na to, co spolu prožívali nežli jim byl vzat. Pro nás je dnes místem setkání Bible a v ní zejména evangelia. Ta nám povahou svého líčení totiž nejnázorněji zprostředkovávají Ježíše „v těle“. V nich ho slyšíme i vidíme a tento kontakt s ním nás vtahuje do spásného děje. Ten má v sobě tolik kvality, že ho nedokáže znicotnit ani smrt. Ano, je ho schopna zadupat a poslat do hrobu jako Ježíše. Ale on odtud stejně jako Ježíš opět vstane a Bí dílo spásy se tak i v jeho životě slavně naplní. Amen Pane Ježíši Kriste, malá víra nemůže plodit velké věci. Proto jsme v církvi tak ušlápnutí, ustrašení a nejistí. Naše malá víra nás usvědčuje z toho, že se s tebou málo setkáváme a že ti málo nasloucháme. Děkujeme ti za připomenutí, kde je naše Galilej. Dnes jsme do ní v tomto shromáždění došli a spatřili tě ve tvé slávě. Amen PÍSEŇ – 341 VEČEŘE PÁNĚ PÍSEŇ - 343 SBOROVÁ OHLÁŠENÍ PŘÍMLUVNÁ MODLITBA Pane Ježíši Kriste, prosíme za lidi, kteří nejsou vtaženi do velikonočního spásného děje. Nic nezkoušejí, nikam nejdou, ničemu se nediví. Možná i kvůli nám, kteří jim nedokážeme sdělit, kde tě uvidí. Prosíme tě, uzdrav svoji církev. Ať opět chápe a vděčně přitaká tomu, co ji kdysi oslovovalo a dalo povstat. Ať vstane z hrobu a zase se dokáže radovat. Dej nám u svých nohou načerpat sílu stát se tvými věrohodnými svědky a zvěstovat evangelium všemu stvoření. Prosíme za ty, kteří by zde dnes rádi byli a z nejrůznějších důvodů být nemohou. Najdi si k nim cestu, aby i oni byli velikonoční zvěstí povzbuzeni a mohli před sebe hledět s jistotou, že s tebou jdou vstříc životu stojícímu pod zaslíbením. Otče náš... Amen POSLÁNÍ – Kol 3,1-4 POŽEHNÁNÍ – Žd 13,20-21 PÍSEŇ - 660
Zpět do ohlasů | Začátek dokumentu ![]() Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Lysé nad Labem ![]() |