OHLASY  SBORU V LYSÉ NAD LABEM
HISTORIEORGANIZACEOHLASYPOZVÁNÍAKTUALITY


BOHOSLUŽBY V LYSÉ NAD LABEM - 23. 11. 2014


VSTUPNÍ SLOVA - Ž 98, 5 . 7-9
PÍSEŇ – 98
MODLITBA

Hospodine, je dobré znát tvé jméno a stát ve tvé blízkosti. Když nám bylo úzko, tak jsme si to mnohokrát ověřili. Ty jsi garantem spravedlnosti a zastáncem práva. Ty dáváš zemi pokoj, urovnáváš narušené vztahy a napřimuješ pokřivené charaktery. Ty nás učíš milovat láskou, která nehledá svých věcí, ale vydává se. Nabádáš nás, abychom rozlišovali důležité od vedlejšího, abychom se radovali i z maličkostí a hleděli vpřed s nadějí. Tvé Slovo nám odhaluje, jak žít, abychom svůj život nepromarnili. Děkujeme ti za to. Nejsi jen přítelem do slunných dnů, ale i do nepohody. I v ní nás dokážeš podržet. I v ní nám máš co říci. I v ní jsi nám záštitou. S tebou se Bože odvažujeme vkročit i do údolí stínu smrti. Nechce se nám tam, ale až se tak jednou stane, máme jistotu, že i zde budeš s námi. Ne proto, že bychom byli tak skvělí, ale proto, že tvůj Syn nesestoupil z kříže. Když jsme nebyli schopni překročit svůj stín, vzal naše lidství na sebe a překročil ho za nás. Děkujeme ti, Bože, za tento jeho spásný čin. Jemu chceme patřit na věky věků. Amen

ČTENÍ PÍSMA SVATÉHO - Mk 6,1-13

PÍSEŇ – 199

KÁZÁNÍ – Jk 5,13-15

Milí bratři a sestry, začněme tím veselejším. Jakub se ptá: Je někdo dobré mysli? Pokud ano, ať zpívá Pánu! Je potřeba, aby nám to občas někdo takto jasně řekl. Ne, že bychom se nedokázali odvázat, ale vděčná vazba k Pánu Bohu v tom většinou není. Kvůli zlým věcem se na Boha sice hněváme, dobré věci však pokládáme za samozřejmost. – Zdraví, to je normální a štěstí jakbysmet. Jídlo a pití zase přece získáváme prací svých rukou. Slunce vychází na oblohu už po miliardy let a déšť zkrápí zemi od nepaměti. Nesamozřejmost všeho toho vyjmenovaného si uvědomíme až teprve tehdy, když to zmizí.

Touto plochou filozofií samozřejmosti a všednosti se nesmírně ochuzujeme. Kdo nevnímá nesamozřejmost zdraví, neváží si přítele, neděkuje za pokrm a neraduje se z každodenně vycházejícího slunce, ten se stává nerudným, stále nespokojeným protivou. Místo, aby vychutnával život v každém jeho detailu, aby žasnul nad každým novým dnem, aby se radoval z každého nadechnutí, jen závistivě pokukuje po tom, co nemá. Kdo je vyučen Hospodinem, ten se na život dívá ze zcela jiného úhlu. Uvědomuje si, že se jeho nároky rovnají nule a ono je mu toho v životě přesto tolik dáno.

Ale přečtený oddíl se věnuje situaci těch, kteří jsou dobré mysli, jen okrajově. Jeho stěžejním zájmem je oslovit ty, jímž nouze, nemoc či vina zpívat Pánu nedovoluje. Jsou pod tlakem a nevědí, co si počít. Tyto lidi Jakub ke zpěvu nenutí. Bere jejich bolest vážně. Uvědomuje si, jak drtivě dokáže neštěstí člověka sevřít. Místo zpívejte, říká Jakub těmto lidem modlete se. Nestyďte se říci Pánu Bohu, co vás trápí a ničí. On to samozřejmě ví. Ale je-li to vysloveno a zformulováno do podoby prosby, dostává se to do nové polohy. Křesťan se nemusí před Bohem ani před lidmi tvářit pořád optimisticky jako barvotiskové postavy ilustrující brožury Svědků Jehovových.

Docela konkrétním důvodem pokleslé mysli je v tomto oddíle nemoc. Mladší si pod ní představí rýmu, kašel nebo pálení v krku. My starší však víme, že nemoci mívají i mnohem vážnější podobu. Co si v takové situaci počít? Jakub píše: Je někdo z vás nemocen? Ať zavolá starší církve, ti ať se nad ním modlí a potírají ho olejem ve jménu Páně. Touto výzvou – jakkoli vzdálenou moderním léčebným metodám – je naznačeno, že nemoc není způsobem, kterým si Bůh vyrovnává s člověkem účty. Nemoc je procesem, který je podmíněn nespočtem přirozených zákonitostí. Proto je legitimní proti ní bojovat.

Jsou bezesporu situace, kdy může nemoc něčemu dobrému posloužit. Třeba tomu, abychom si položili otázky, které nám v čase, kdy kypíme zdravím připadají zbytečné: Co od života čekám a co mu jsem ochoten dát? Co chci ještě v životě stihnout a čeho jsem pro to ochoten se zříci …? Pokud nás nemoc přivede k těmto úvahám, měla na nás i pozitivní dopad. Sama o sobě však nemoc dobrá není. Nelze ji proto vykládat jako Bí vůli. S tou je v Bibli ztotožněna pouze jednou. V 53. kap. prorok Izaiáš charakterizuje Mesiáše a činí tak mimo jiné slovy: „Hospodinovou vůlí bylo zkrušit ho nemocí, aby položil svůj život v oběť za vinu.“

Teologické posouzení nemoci je komplikované. Nemoc souvisí se smrtí a smrt zase s hříchem. Pokud žijeme v těle jsme tímto trojitým řetězem svázáni. Svět, ve kterém není nářku, bolesti a slz je záležitostí teprve budoucího věku. Jako křesťané však k tomuto věku spějeme a snažíme se ho vtahovat do své přítomnosti. To s sebou nese nejen odpor proti hříchu, ale i proti smrti a to znamená i proti jejímu návěští, kterým je nemoc. Současně však nesmíme zapomenout, že o člověku platí: „Prach jsi a v prach se navrátíš.“

Co si myslet o tom tajemném obřadu s olejem, o kterém se oddíle píše? V římskokatolické církvi se mu dostalo rituální podoby v tzv. posledním pomazání. Některé fundamentalistické skupiny si od potírání olejem rovněž mnoho slibují. Původní smysl této činnosti však byl zcela nenáboženský. Olej byl ve starověku univerzálním léčebným prostředkem. Byl to takový dávný aspirin, který se ordinoval úplně na všechno. To samozřejmě není pobídka, abychom se dnes léčili pouze jím. Je to připomenutí, že usilovat o své zdraví medicínskými prostředky, je zcela legitimní.

Křesťanské vzdorování nemoci se však nevyčerpává pouze v léčebných terapiích. Vedle potírání olejem mluví Jakub jedním dechem i o modlitbě. Nemocný má zavolat starší církve a ti se nad ním mají modlit. Asi právě s ohledem na skutečnost konečnosti lidského života, ta modlitba není blíže specifikována. Tzn., že může být za uzdravení, ale jejím tématem může být i to, aby si nemocného Pán Bůh vzal do svého Království. Do kdy až bude mít tu první podobu a kdy se přechýlí do té druhé, je na moudrosti starších církve.

Modlitba a potírání olejem representují dvě polohy, v nichž se odehrává lidský život: duchovní a tělesnou. Lékaři dnes pokládají tyto polohy za spojené nádoby, které se spolu zásadním způsobem ovlivňují. Člověku lze naordinovat spoustu medikamentů. Nebude-li však mít motivaci k životu, nebude to efektivní léčba. Ale platí to samozřejmě i naopak. Člověk může být zahrnut modlitbami, bez nezbytné lékařské pomoci to bude marný zápas. V boji o lidský život se spolu prostě musí spojit ti, kteří spravují tělo, s těmi, kteří léčí duši.

Nemocný by však přesto neměl propadnout představě, že bude-li mít u sebe dva takové „špičkové týmy“, tak se vždycky uzdraví a smrti z lopaty uteče. Medicína ani modlitba nejsou prostředkem k získání věčného života. Obě mají své meze. Lékaři vědí, že jim jejich pacient po všem jejich nasazení a léčení konec zemře. Nepokládejme tedy ani my za fiasko, když naše modlitby odeznějí a lidský život přesto vyhasne. To není výraz našeho selhání. To je důsledek řádu panujícího v tomto stvoření. Řádu, který dává lidskému životu počátek i konec.

Zaslíbená věčnost nestojí a nepadá s dokonalostí naší medicíny ani s vroucností našich modliteb. Ta je založena v lásce Božího Syna, který vstoupil ze své nebeské věčnosti do naší pozemské časnosti a vzal ji se všemi jejími bolestmi i tragikou její konečnosti na sebe. A nás místo sebe pozvedl do slávy, kterou pro nás opustil. Toto je ona poslední instance, ke které křesťan hledí a v níž zakládá své životní jistoty! Činí tak, když se v úzkosti modlí a polyká prášky i když radostně zpívá. Spolehlivost dává této poslední instanci to, že je zakotvena mimo nás. Amen

MODLITBA

Pane Ježíši Kriste, v tobě je zakotveno a s tebou se pojí všechno naše dobré očekávání a naše naděje. Ve tvém vzkříšení bylo přemoženo, co nás ničí – hřích, nemoc i smrt. Radujeme se kdykoli si to připomínáme. Děkujeme ti zato, že v tobě máme milujícího Pána, který na sebe vzal to, co my jsme neunesli. Amen

PÍSEŇ – 498

SBOROVÁ OHLÁŠENÍ –

PŘÍMLUVNÁ MODLITBA

Pane Ježíši Kriste, přimlouváme se za své nemocné bratry a sestry. Ve spěchu svých dnů na ně snadno zapomínáme. Prosíme za pacienty nemocnic, léčeben dlouhodobě nemocných, domovů důchodců i za ty, kteří strádají ve svých domovech. Ať jim jsme schopni dosvědčit tvou spásnou přítomnost. Prosíme za ty, kteří postrádají nejzákladnější lékařskou péči a trpí, protože nemají nikoho, kdo by se jich zastal. Dávej nám odvahu zápasit o tyto lidi ve svých modlitbách. A když přichází chvíle, kdy se má prach navracet k prachu, učiň nás schopné zprostředkovat jim ujištění, že se Hospodin může postavit i nad jejich prachem. Otče ... Amen

POSLÁNÍ – 2Tes 2,16-17

POŽEHNÁNÍ – 2 Tes 3,16

PÍSEŇ - 631


Emanuel Vejnar

Zpět do ohlasů | Začátek dokumentu


Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Lysé nad Labem lysá