OHLASY  SBORU V LYSÉ NAD LABEM
HISTORIEORGANIZACEOHLASYPOZVÁNÍAKTUALITY


BOHOSLUŽBY V LYSÉ NAD LABEM - 28. 9. 2014


VSTUPNÍ SLOVA – Ž 47, 2 . 8
PÍSEŇ – 47
MODLITBA

Bože, radostně a zvučně vydáváme svůj hlas. Chceme ti vyzpívat, čím oplývá naše srdce a co naplňuje naši mysl. Je to vděčné vědomí, že svět není výsledkem nějakých pozoruhodných náhod, že není ani předsíní pekla, ale dílem svatého Boha. Takto viděný prostor, ve kterém žijeme, hýbeme se a jsme, nám činí zemi domovem. Vyznáváme, že se nám na zemi líbí a jsme na ní rádi. Žasneme nad důmyslností vztahů, které v ní panují a těšíme se z krásy všeho druhu, s níž se v ní setkáváme. Dal jsi nám dobrý prostor k životu. Ve své milostivé velkorysosti nám však přidáváš ještě něco, co je pro náš život nesmírně důležité: Ujišťuješ nás, že všechno vedeš k dobrému cíli. Důmyslnost a krása, která nás obklopuje, v sobě nenese hořkou pachuť marnosti. Naznačuje naopak slávu budoucnosti, ke které tvé stvoření spěje. Ne samozřejmě a automaticky, ale dá-li se vést tvým Duchem a vstupuje-li na cestu tvého Syna. Jsme zde shromážděni, protože nám jeho cesta není lhostejná, protože tušíme, s jak velikým zaslíbením se pojí a chceme mít na jeho naplnění podíl. Amen

ČTENÍ PÍSMA SVATÉHO – 1 Sam 1, 1-11a

PÍSEŇ – 182

KŘEST

PÍSEŇ – 681

KÁZÁNÍ – Mt 28, 16-20

Milí bratři a sestry, tento oddíl se ve své kratší verzi čte v křesťanské církvi při každém křtu. Vzkříšený Ježíš v něm dává svým jedenácti apoštolům trojí pověření. Mají mu získávat učedníky, mají je křtít a mají je učit tomu, čemu Ježíš učil je. Pro nás je dnes tento oddíl obzvláště aktuální. Před pár okamžiky se křest odehrál před našima očima. Naplnilo se totiž to první z uvedené trojiny: Ema Šamšulová byla získána mezi Kristovy učedníky. Navzdory tomu, že si to dosud neuvědomuje a že se k tomu nevyjádřila. Čas, kdy se tak stane, přijde. Starozákonní Channa také darovala svého dokonce ještě nenarozeného syna Samuele Hospodinu. Je naprosto legitimní, když rodiče nasměrovávají své děti. Je to jejich základní pedagogická funkce. Jakou má dítě zkušenost se životem? Žádnou! Proto je nezbytné, aby rodiče vstupovali na jeho místo a jednali v jeho zastoupení. Ema se stala Kristovým učedníkem z vůle svých rodičů. Na základě jejich zástupného vyznání byla pokřtěna. Oni budou dlouho i hlavními garanty jejího učení, které má za cíl promítnout vyznání Ukřižovaného a Vzkříšeného do jejího každodenního života.

Ježíš se setkává se svými někdejšími učedníky na galilejské hoře, aby jim tam sdělil, co bude nyní jejich stěžejním posláním. Zdaleka to nebude jenom vzpomínání na krásně prožité chvíle. Nemají pouze sami žít z toho, co od něj přijali. Mají pro jeho postoj k životu otevírat mysl dalším. Mají jako on mluvit a jednat. Jejich učednický čas se naplnil. Teď se stali apoštoly - vyslanými. Z konzumentů se stávají producenty. Matoušovo evangelium vrcholí tímto pověřením. Zvěst o milujícím a z lásky se vydávajícím Kristu nesmí zůstat omezena na úzký kroužek zasvěcenců, kteří si ji s sebou jednou vezmou do hrobu. Tato zvěst se má dostat ke všem národům. Má se jim stát posilou, potěšením i inspirací. Tento spásný, svět proměňující pohyb, vycházející z Kristova kříže, předpokládá trojí: Být srozuměn s Kristovou jedinečností, stát v jeho službě a žít z jeho moci. Kde učedník říká k této trojině své „amen“, tam se z něj stává apoštol. A vedle jeho poslání mu platí i Ježíšovo zaslíbení: Hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.

Slova, jimiž vzkříšený Ježíš na oné blíže nespecifikované galilejské hoře své apoštoly vítá, znějí: Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Ta výpověď byla pro Golgotou otřesené učedníky určitě nesmírně povzbudivá. Jejich zkušenost s pozemským děním byla totiž obdobná, jako ta naše. Také se nemohli zbavit dojmu, že ve světě mají navrch jiné subjekty: Zkorumpované složky státu i privátního sektoru, podlí lidé, organizovaný zločin... Tyto mocnosti se přitom ještě dají nějak uchopit. Jejich týl však tvoří linie těch neuchopitelných: sobectví, závist, nenávist, zloba a nakonec mocnost, která člověka vždycky srazí na kolena – smrt. Ani evangelista Matouš si v přečteném textu neodpustí hořkou poznámku, že ačkoli se vzkříšenému Ježíši jedenáct apoštolů klanělo, někteří pochybovali. Tuto dvojznačnost dobře známe. Také se před Ježíšem skláníme a současně o mnoha věcech pochybujeme. Ale pochybnost k víře patří. Zápas s ní totiž činí víru živou. Kde se křesťané jenom klaní a o ožehavých otázkách nepřemýšlejí, tam jejich víra ztrácí dynamiku a stává se jen prázdným vnějším rituálem.

Ježíšova moc má zcela zvláštní povahu. Je to moc lásky a oběti. Je to podmanivá moc vyzařující z toho, který nejen že o moc nikdy neusiloval, ale svým vtělením do člověka se jí dokonce zřekl. Tato moc se z Božího rozhodnutí stává rozhodující silou na nebi i na zemi. Tělesný zrak ji nevidí. Duchovnímu zraku však neunikne. Kdo nazírá realitu jím, ten si uvědomuje, jak tato moc rozrušuje staré struktury, které v konfrontaci s ní ztrácejí svou věrohodnost a stávají se trapnými. Ano, mohou nám ještě hodně znepříjemnit život. Ale nemají už sílu nás o život připravit. Kdo si uvědomuje, že Kristus je ve světě nositelem této moci, tomu není zatěžko postavit se do jeho služby. Získávat mu učedníky, křtít je a učit je žít z jeho Slova. Křesťanská církev není společenským klubem, kulturním zařízením ani zaopatřovacím ústavem. Křesťanská církev je společenstvím lidí, kteří následují JK. Základní směr tohoto následování přitom vytyčuje láska a oběť. O jejich spásné moci se mají dozvědět národy, aby pak pro ně mohly být v dalším sledu získány.

Být učedníkem JK znamená učit se lásce a oběti. To není až tak lákavé. My bychom chtěli, aby nás měl někdo rád a pro nás se někdo obětoval. Ale to se přece už děje. Vzkříšený dává svým učedníkům jedinečné zaslíbení: Já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku. Bez takového výhledu se milovat a z lásky trpět skutečně nedá. I Ježíšovi učedníci si to na sobě ověřili, když se po ukřižování svého Mistra schovávali za zavřenými dveřmi. A ten z nich, který se pokládal za nejvýznamnějšího, Ježíše ještě předtím zapřel. Obstát, znamená žít z Kristovy lásky a oběti. Dohlédnout dál než jenom ke kříži a ke své smrtelné posteli. Já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku. V tomto zaslíbení je zdroj síly k pravému životu. Kde žijeme z tohoto zaslíbení, tam láska a oběť ztrácejí předznamenání něčeho absurdního a vystupují náhle z projevů lidského počínání jako to jediné, co má smysl. A nejenom dílčí, časově omezený, ale universální a tedy věčný. Tímto směrem orientuje pro Krista získané voda křtu. Připojí-li se k tomu i učení, tak už nic nemůže spásný pohyb zastavit. Amen

MODLITBA

Pane Ježíši Kriste, vysíláš nás do celého světa a my přitom máme tolik dluhů vůči svým nejbližším. Děkujeme ti za tvé ujištění, že jsi s námi a že na nebi ani na zemi není síly, která by ti mohla konkurovat. Tvé vzkříšení je znamením toho, že moc tvé lásky a oběti nepřemůže ani smrt. Halelujah. Amen

PÍSEŇ – 352

SBOROVÁ OHLÁŠENÍ –

PŘÍMLUVNÁ MODLITBA

Pane Ježíši Kriste, je to s námi tak jako s tvými apoštoly: klaníme se ti, současně však stále pochybujeme. Prosíme, přicházej k nám s impulzy, které budou nad našimi pochybnostmi vítězit a dovolí nám otevřít ti mysl i srdce. Prosíme za národy, ke kterým tví apoštolové nechodí, protože u nich nejsou vítáni. Dej nám odvahu získávat ti učedníky alespoň mezi svými nejbližšími. Prosíme za tu, která zde dnes byla ve tvé jméno pokřtěna. Ať ji její rodiče učí zachovávat všecko, co jsi svým učedníkům přikázal. Ať to činí tak, aby ji tím nezbavili vědomí křesťanské svobody. Přimlouváme se za všechny lidi, kteří se o tebe nemohou či nechtějí opřít a platí za to svou opuštěností a samotou. Otče…

Amen

POSLÁNÍ – J 3,35-36a

POŽEHNÁNÍ – Milost našeho Pána Ježíš Krista buď s vámi se všemi. Amen

PÍSEŇ - 684


Emanuel Vejnar

Zpět do ohlasů | Začátek dokumentu


Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Lysé nad Labem lysá