OHLASY  SBORU V LYSÉ NAD LABEM
HISTORIEORGANIZACEOHLASYPOZVÁNÍAKTUALITY


BOHOSLUŽBY V LYSÉ NAD LABEM - 10. 8. 2014


VYVOLENI, POSVĚCENI, VYKOUPENI


VSTUPNÍ SLOVA

Ztišením se sluší tebe chválit, Bože, na Sijónu, plnit tobě sliby. K tobě, jenž modlitby slyšíš, přichází veškeré tvorstvo. Blaze tomu, koho vyvolíš a přijmeš, aby směl pobývat ve tvých nádvořích. (Ž 65,2-3.5a) Amen

PÍSEŇ č. 65 Na Siónu se čest ti dává

MODLITBA

Hospodine, Bože náš, ty jsi nás jsi povolal z nicoty do svého podivuhodného světla. Postavil jsi nás na samý vrchol stvoření a učinil svým protějškem. Připoutal jsi nás k sobě provázky svého milování. Děkujeme ti zato. Nejsme v tomto světě bludnými Holanďany. V tobě máme svůj přístav a v něm bezpečí. Tvůj příklon k nám nás vysvobozuje z malomyslnosti a skepse, kterým tak snadno propadáme. Díky němu máme odvahu vzepřít se silám, které se náš život snaží ponížit a zničit. S tebou chceme být, Bože, spojeni v životě i ve smrti. Chválíme tě zato, že je to pro oběť tvého Syna možné. Vděčně ho velebíme za to, že se za nás vydal a my jsme byli pro jeho utrpení přijati za tvé syny a dcery. Už nejsme příchozí a cizinci. Patříme do rodiny Božích dětí. Mezi ty, kteří jdou vstříc tvému Království a jednou spočinou u tvých nohou. Prosíme, dávej nám svého Ducha, ať tam, kam nás vedeš, jdeme po přímých cestách. Ať nebloudíme, ale řídíme se tvým Slovem. A až jednou staneme před tvou tváří, nepočítej nám naše nedostatky, ale suď nás podle Kristových zásluh. Amen

ČTENÍ PÍSMA SVATÉHO

Z 10. kapitoly Janova evangelia poslyšte Ježíšova slova zaznamenaná ve verších 7. až 18.:

Řekl jim tedy Ježíš znovu: „Amen, amen, pravím vám, já jsem dveře pro ovce. Všichni, kdo přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči…

PÍSEŇ č. 240 Ó Jezu Kriste, Synu Panny čisté

KÁZÁNÍ

Text dnešního kázání čteme v epištole do Efezu, v kapitole 1., verších 3. až 14.:

Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás v Kristu obdařil vším duchovním požehnáním nebeských darů…

Milí bratři a sestry, tento oddíl je jednoznačně určen nám křesťanům. Předpokládá totiž u svých posluchačů víru v Boha Otce, zájem o Krista i povědomí o Duchu svatém. Jde o text adresovaný do církve. Ne nějak konfesně vymezené, ale do té univerzální, Kristovy. Obsah křesťanské víry je podle toho, co v něm čteme, vlastně velice jednoduchý: Je to životní poloha plynoucí z rozpoznání, že nás má Pán Bůh rád a že mu na nás záleží. I my se dnes účastníme bohoslužeb, nasloucháme jeho Slovu a zpíváme k jeho chvále, protože tuto představu nějakým způsobem sdílíme. V kostele se vedle toho neděje nic natolik senzačního, že bychom si to nechtěli nechat uniknout. Do kostela se chodí s díky na rtech a s očekáváním v srdci. Tyto projevy míří k nejvlastnějšímu smyslu bohoslužeb. Přicházíme sem, abychom dali Pánu Bohu najevo, že vztah, který s námi svým oslovením navázal, je pro nás nanejvýš důležitý, že ho chceme aktivně rozvíjet a budovat i z naší strany. - K tomuto počínání nás vybízí i pisatel přečteného oddílu.

Všimněme si, jakým způsobem nás k tomu chce motivovat: Líčí dějiny Božího jednání s člověkem. Nikoli však ty viditelné, jako je třeba vyvedení Izraele z Egypta nebo Ježíšovo uzdravování. Apoštol upozorňuje na události lidskému oku skryté. Na to, co předcházelo dějinám lidských otázek a odpovědí. Tady nasazuje! A vyznává že po tom, co na vlastní kůži zakusil Boží dobrotu, dospěl k přesvědčení, že byl předmětem Boží lásky dávno předtím nežli si tuto lásku uvědomil. Dříve než povstal svět. Dříve než se narodil. Dříve než Hospodina poznal a on ho v Kristu obdařil vším duchovním požehnáním nebeských darů. Autor listu žasne nad jemným a hlubokým předivem Boží lásky. Píše: “Ve svém Synu nás již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří.” My lidé známe „lásku až za hrob”. Bůh vedle této lásky zná i “lásku před narozením”. Věděl o nás a miloval nás dávno před naším početím. Už tehdy nám dal místo ve svých plánech a učinil součástí své rodiny.

Máme v ní být jeho dětmi. Syny či dcerami. Možná si říkáme, co jiného bychom v ní mohli být. Předně bychom vůbec nemuseli být její součástí. Ale i kdybychom vycházeli z toho, že toto je dané, vězme, že rodina může mít také sluhy či otroky. I těmi bychom mohli být. Odsouzeni k tomu potlačit své otázky a držet jen - jak se lidově říká – hubu a krok. Ale Hospodin nás povolal k tomu být jeho dětmi. Být kusem jeho bytosti, současně však být i samostatnými a svébytnými osobami s vlastní vůlí, důstojností a rozhodováním. Bůh nás nechce degradovat na své loutky, které se pohybují podle toho, jak nahoře tahá za provázky. Člověk není v jeho stvoření robotem, který nemá jinou možnost než poslouchat svého konstruktéra. Poslušnost, která se nemůže vzepřít, stejně jako láska, která nemá jinou možnost než milovat, je klam. Taková láska totiž není skutečnou láskou a taková poslušnost není skutečnou poslušností. Není v nich zápas, není v nich rozhodování není v nich osobní nasazení. Je v nich jen trpná a nezměnitelná nutnost.

Hospodin chce, aby se jeho děti pro poslušnost stejně jako pro lásku rozhodly zcela svobodně. Ne z obavy, že když se nepomodlí, tak dostanou výprask či přijdou o kapesné. Přeje si, aby to bylo z rozpoznání, že mu my lidé vděčíme za život. Za vše, čím jsme a čeho se nám dostává. Božím stvořitelským záměrem bylo vytvořit klima, v němž člověk dospívá k tomuto závěru. A na jeho základě se pak sám svobodně rozhoduje proto, co mu nabízí. Pán Bůh nás k tomu dobře vybavil. Dal nám rozum, schopný analyzovat i syntetizovat. Dal nám svědomí, které tíhne k pravdě. Dal nám srdce, které nade všechno staví lásku… Tyto nástroje nám mají pomoci ke svatosti nebo - jak to vyjádřila reformace - k životu podle Boží vůle. Kde přichází zkrátka rozum, tam přichází zkrátka Bůh. Kde je umlčován varovný hlas svědomí, tam je umlčován Bůh. Kde přestává být nejvyšší normou života láska, tam přestává být Bůh formující silou stvoření. Toto je třeba vědět! Na každého, kdo člověku bere svobodu a nutí ho přitakat dříve než pochopí, si je třeba dát velký pozor.

Při usilování o svatost má křesťan obrovskou výhodu. Nemusí o ni usilovat v křeči. Nemusí se stresovat tím, že jí není schopen naplnit svůj život na sto procent. Křesťan totiž ve svém životním zápase není sám. Má na své straně Krista. Toho, který svůj život naplnit svatostí na sto procent schopen byl, jehož obětí jsme vykoupeni a pro jehož přebohatou milost stojíme před Bohem jako spravedliví, ačkoli sami ze sebe spravedliví nejsme. On je garantem našeho spasení. Když jsme na konci svých sil, ale stále je to ještě málo, stále jsme ještě „lehcí“, staví se na váhu vedle nás. Nikdo není tak svatý, že by jeho blízkost nepotřeboval, že by svůj život naplnil smyslem bez něj. Jan ve své 1. epištole píše: “Kdo má Syna Božího, má život. Kdo nemá Syna Božího, nemá život.” Toto je jedna ze základních zkušeností víry. Život nelze postavit jen na tom, v čem jsme dobří a co se nám podařilo. Má-li být stabilní až do konce, je ho třeba budovat i na tom, co z lásky dostávám. Tohle je ta největší moudrost, kterou v Bibli nalézáme.

Od Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista, dostáváme zaslíbení, že až se naplní čas, Bůh přivede všechno na nebi i na zemi k jednotě v Kristu. Navzdory všemu chaosu, který dějiny prostupuje. Navzdory našim selháním. Toto ujištění rozveseluje naši duši víc než nejúčinnější psychofarmaka. Dává nám jistotu, že směřujeme-li v životě ke Kristu, činíme něco navýsost perspektivního. Kdo slyšel a přijal slovo pravdy - tedy radostnou zvěst o smysluplnosti Kristem formovaného života – ten se svým myšlením dostává do souladu s Božím myšlením. Svobodně a bez jakékoli manipulace. Právě do této polohy nás Bůh zve. Ne kvůli sobě, ale kvůli nám. Vědět o svém spasení totiž člověku dává vnitřní pokoj. K němu přitom nestačí pouze dobrý pocit z toho, co dobrého jsme udělali, ale i jistota, že za nás někdo dokončí, co dobrého jsme udělat nestihli či nedokázali. Toto je funkce Kristovy oběti! Ukřižovaný přivádí polotovary našich dobrých snah k dokonalosti. Kvůli tomu k němu upínáme svou naději a proto se toužíme stát chválou jeho slávy. Amen

MODLITBA

Pane Ježíši Kriste, ty nám svou obětí otevíráš dveře, které bychom svými silami nikdy neotevřeli. Tvá oběť se stala zřídlem života celému světu. Díky tobě nás tvůj Otec přijal za syny. Chceme žít jako jeho děti a nechat se formovat jeho prvorozeným Synem. Dávej nám svého Ducha, abychom v tomto svém dobrém předsevzetí vytrvali. Amen

PÍSEŇ č. 292 Tak Bůh tento svět miloval

SBOROVÁ OHLÁŠENÍ

PŘÍMLUVNÁ MODLITBA

Pane Ježíši Kriste, v tobě nás Hospodin již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří. Na tobě poznáváme, co svatost a neposkvrněnost vlastně je. Náš život víry je zápasem o to, být jako ty. Prosíme, dávej nám sílu brát na sebe podobu služebníka a stávat se tak solí země. Prosíme za lidi, kterým je jedno jak žijí, protože svět nevnímají jako dobré stvoření. Prosíme za lidi, kteří by chtěli žít tak, aby se ti to líbilo, ale jsou tak hluboko zapleteni do sítí nepravosti, že se z nich nemohou vymanit. Prosíme za lidi, kteří se domnívají, že jsou schopni dát svému životu hloubku sami. Prosíme, buď s opuštěnými, zoufalými, ustrašenými, nemocnými a umírajícími. Stav se proti pyšným a pokorným dávej milost. Otče náš… Amen

POSLÁNÍ

Vy všichni jste přece skrze víru syny Božími v Kristu Ježíši. Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista oblékli. Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. Jste-li Kristovi, jste potomstvo Abrahamovo a dědicové toho, co Bůh zaslíbil. (Gal 3,26-29)

POŽEHNÁNÍ

Milost našeho Pána Ježíše Krista buď s vámi. Amen

PÍSEŇ č. 648 Kristus je má síla


Emanuel Vejnar

Zpět do ohlasů | Začátek dokumentu


Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Lysé nad Labem lysá