OHLASY  SBORU V LYSÉ NAD LABEM
HISTORIEORGANIZACEOHLASYPOZVÁNÍAKTUALITY


BOHOSLUŽBY V LYSÉ NAD LABEM - 11. 5. 2014


VSTUPNÍ SLOVA – Ž 93,1
PÍSEŇ – 93
MODLITBA

Hospodine, ty jsi Pánem nade vší zemí. Všechno, co nás obklopuje, povstalo z tvé stvořitelské vůle. Nejsme zde náhodou. Žijeme, protože jsi nás k životu povolal. Dal jsi nám šanci osvědčit se a potvrdit, že jsme tvým obrazem. Žijeme, abychom o tobě vydali dobré svědectví. Naše mluvení i naše jednání má odkazovat k tobě, spravedlivému, milujícímu a slitovávajícímu se Bohu. Ty tvoříš dobré a kladeš meze zlému. Tato skutečnost je naším velikým potěšením. Kriteria lidství, která nám dáváš, jsou tak zásadní, že je nelze odmítnout. Právě ony nás totiž odlišují ode všech ostatních tvorů a vtiskují nám naši lidskou výjimečnost. Radujeme se z toho, že k nám promlouváš. Tvé Slovo nám pomáhá nalézat odpovědi na otázky, které nás trápí a s nimiž si sami nevíme rady. Jsme ti vděčni za spásné dílo tvého Syna. Jeho oběť vyjadřuje povahu tvé lásky. Prosíme, buď s námi svým Duchem v tomto shromáždění. Probouzej a obživuj jím naši víru. Ať nás vede k pokoře, dává pokoj a pevně zakotvuje jistotu, že nám bez tvé vůle nemůže z hlavy spadnout ani vlas. Amen

ČTENÍ PÍSMA SVATÉHO – Ř 2,17-29

PÍSEŇ – 155

KÁZÁNÍ – L 6,36-42

Milí bratři a sestry, Bible není jen souborem příkazů a zákazů, protkaných příběhy a poesii. V Bibli nalezneme i humor, nadsázku a ironii. Jeden z těchto textů jsme právě slyšeli. Z jeho začátku to ještě není patrné. Ten zní docela vážně: Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec. Ale v pasáži o dvou slepcích přesvědčených až do svého pádu do jámy o své dobré orientaci, nám už koutky úst cukají. A závěr je pak jednoznačně groteskní: Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ. Jak můžeš říci svému bratru: ´Bratře, dovol mi, ať ti vyjmu třísku, kterou máš v oku´ a sám ve svém oku trám nevidíš? Kdo nemá smysl pro humor a neví co je nadsázka, je možná tímto Ježíšovým výrokem vyveden z míry. Trám v oku? Vždyť se tam nevejde! O čem to Ježíš vlastně mluví? - O tom, že se často zuby nehty bráníme vidět vlastní nedostatky a úporně je vyhledáváme na druhých. Každou hnidu na nich radostně vítáme a hlasitě na ni upozorňujeme. Čím větší rozruch kolem jejich třísek učiníme, tím se nám totiž zdají být naše trámy menší.

Slepý vede slepého a někdo má trám v oku… Těmito absurdními obrazy Ježíš vykresluje situaci, v níž se činíme soudci nad druhými: Pokrytče, nejprve vyjmi trám ze svého oka a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra. – Samozřejmě, že si přejeme, aby o nás měli lidé dobré mínění. Snažíme se udělat dojem zejména na ty, kteří nás ještě nemají přečtené. Chceme jim ukázat, jak jsme charakterní, spravedliví, jak rozhodně tepeme hřích. Vedle toho se i rádi pochlubíme: Nekouříme, pijeme s mírou, chodíme do kostela, přispíváme na charitu… To nedělají zdaleka všichni. A když tak ne v té intenzitě jako my. A kdybychom nahlédli do jejich nitra, to bychom teprve viděli věci… Takovéto úvahy nás vzrušují. Jejich rozostřené okraje provokují naši fantazii a my si je s gustem dokreslujeme do těch nejbizarnějších podob. A jsme tím tak pohlceni, že nemáme čas věnovat se svým slabostem a problémům. To je způsob, jakým se nám dostává do oka trám! A jím pak drtíme všechny kolem sebe: Rodinu, sousedy, spolupracovníky, přátelé i lidi ve sboru.

Někdo se třeba cítí dotčen tím, že se k němu jeho okolí nechová dostatečně vstřícně. Kdyby se přitom nad sebou trochu zamyslel, snadno by odhalil, že si na tento problém zadělal sám. Třeba svou hádavostí, snahou pořád někoho z něčeho usvědčovat či mistrovat. V profesním styku musíme hovořit se všemi. V osobní komunikaci však můžeme volit a každý upřednostňuje vztahy, které ho nevhánějí do stresů a jsou mu naopak příjemné. Kdo chce být přijímán, musí pro to také něco udělat. Nemyslet si, že je pupek světa, kterému se budou všichni klanět. Pokrytče, nejprve vyjmi trám ze svého oka, říká Ježíš.Povýšenost a moralizování neléčí. Ty jen sypou sůl do otevřených ran a rozdělují. Divadlo s vyjímáním třísek přitom vždycky souvisí s touhou, zvýšit svou vlastní prestiž. Kdo se necitlivě strefuje do svého bližního, ten v něm však ztrácí přítele. Snaha usvědčit ho z něčeho nekalého, přivádí sudiče do izolace. S vyjímáním třísek je proto třeba být velmi opatrný. - Jak můžeme soudit druhé, když máme nepořádek před vlastním prahem?

Na odlehčení tu mám jeden úsměvný příběh. Za farářem nejmenovaného sboru přišla jedna sestra a stěžovala si mu na morálku. Kritizovala jednoho, druhého, třetího. Na nikom nenechala nit suchou: Jak je možné, že takoví lidé chodí do kostela?! Když její lamentování nemělo konce, farář ji přerušil a zeptal se jí: “A ty jsi, sestro, v životě nikdy nic takového neudělala?” Nejprve se zarazila, ale pak se začala rozzlobeně bránit, že to teda ne, a co si o ní myslí. Když s obranou své bezúhonnosti skončila, farář jí řekl: “To je škoda, protože kdybys něco takového prožila, určitě bys byla k lidem laskavější.” Z toho příběhu vyplývá, že největšími sudiči jsou ti, kteří sami sebe pokládají za dokonalé. A vyplývá z něj i to, že nejmocnějším stimulem k laskavosti, je vědomí vlastního selhání. Dodnes se stává, že chodíme do kostela, ale jako bychom vůbec nevnímali, o čem se tu mluví. Jako bychom neslyšeli o milosrdenství a o odpuštění. Pokud jsme se nikdy nezhrozili nějakého svého činu, není to důkazem naší neposkvrněnosti, ale varovným znamením toho, jak mnoho si fandíme.

Dokud si budeme natírat svůj hřích na růžovo, nepochopíme, co je milost. Spoustu věcí jsme neprovedli jen proto, že jsme k tomu neměli příležitost. Díky Bohu za to, že nám ji nedal. Ale přesto máme na svědomí mnoho toho, za co se stydíme. S odstupem času leckdy nechápeme, jak jsme je mohli provést. Ale i tyto své kiksy můžeme zúročit. Naše pády nám totiž pomáhají pochopit ty, kteří jsou na šikmé ploše. Způsobují, že jsme k nim laskavější a milosrdnější. Uzdravený hříšník dokáže nemocnému hříšníkovi spíše pomoci než ten, kdo se pokládá za spravedlivého. Kdo jde životem jako po promenádě, ten se těžko vžívá do osoby toho, který je pořád v maléru. Kdo ví, co je průšvih, ten nevysloví povýšený odsudek, ale povzbudí, potěší, pomůže a dá naději. Cítí, že odsoudit by znamenalo odsoudit i sebe samého.Kdo ví o křehkosti svého lidství, ten si uvědomuje, jak mnoho v životě potřebujeme milostivého Boha. Nezapomínejme proto na svůj trám. Jakmile k tomu dojde, stanou se z nás zapšklí a protivní křesťané. Amen

MODLITBA

Pane Ježíši Kriste, vyznáváme, že je svůdné moralizovat. Na každého něco víme. A pokud se to nejeví příliš hříšně, tak to jsme schopni přifouknout a přibarvit. Děkujeme ti, že nám ukazuješ na bláhovost takového počínání. Odzbrojuje nás, že hájíš ty, na které svým moralistickým jazykem míříme, svým vlastním tělem. Amen

PÍSEŇ – 440

SBOROVÁ OHLÁŠENÍ

PŘÍMLUVNÁ MODLITBA

Pane Ježíši Kriste, prosíme tě za náš sbor. Ať je místem, kde původ problémů nezačínáme hledat u druhých, ale u sebe. Ať se nevidíme až tak vážně, ale dovedeme se zasmát a oprostit se od myšlenky, že všichni mají skákat kolem mne. Prosíme tě o dar objektivního vidění i směrem z církve ven. K lidem, kteří se o tebe nezajímají a k těm, kteří tě programaticky odmítají. Ať víme, jak, ke komu promluvit, abychom o tobě vydali dobré svědectví. Vstupuj svým Duchem do lidských srdcí a vyháněj z nich zahleděnost do sebe sama, pýchu, pokrytectví a zlobu. Naše srdce vyčisti nejprve. Ať jsme milosrdní, jako je milosrdný tvůj Otec a proměňujeme svým milosrdenstvím nemilosrdné struktury tohoto světa. Otče … Amen

POSLÁNÍ – Ef 4,30-32

POŽEHNÁNÍ - 2 Kor 13,13

PÍSEŇ - 671


Emanuel Vejnar

Zpět do ohlasů | Začátek dokumentu


Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Lysé nad Labem lysá