OHLASY  SBORU V LYSÉ NAD LABEM
HISTORIEORGANIZACEOHLASYPOZVÁNÍAKTUALITY


BOHOSLUŽBY V LYSÉ NAD LABEM - 18. 4. 2014
Velkopáteční


VSTUPNÍ SLOVA – Ž 22,3.5-6
PÍSEŇ – 22, 1-6
MODLITBA

Hospodine, v tento den se nás vždycky zmocňuje zvláštní tíseň. Jako by se do něj koncentrovaly všechny naše viny a on se tak stal naší generální obžalobou. Na Velký pátek se naše lidská vzpoura vůči tobě vzepjala tak vysoko, že jsme se pokusili odstranit to, co je svaté. To, co ti bylo nade vše drahé, co bylo otiskem tvé podstaty. Velkopáteční bohoslužby přitom nejsou jen vzpomínkou na minulost. Jsou i nastaveným zrcadlem, v němž vidíme sami sebe. Jsme to my, kdo voláme ukřižuj. Jsme to my, kdo si jako Pilát myjeme ruce. Jsme to my, kdo do těla tvého Syna zatloukáme hřeby. Dnešní den nás usvědčuje, že nejsme dobrými správci tvého stvoření. Sníme o ideálním světě, ve svém nitru však zůstáváme lidmi deformovanými svým sobectvím a touhou po sebeprosazení. Jen neradi si to připouštíme. Na Velký pátek však před touto skutečností nemáme kam uhnout. Proto vyznáváme svou touhu po životě vyrůstajícím z jiných zdrojů nežli z těch, které mají původ v nás. Ve tvé moci je proměnit nás v nové stvoření. Prosíme, učiň tak. S pokorou čekáme na tento div. Amen

ČTENÍ PÍSMA SVATÉHO – J 19,28-42

PÍSEŇ – 329

KÁZÁNÍ – Ř 6,3-14

Milí bratři a sestry, Velký pátek je zvláštně pochmurný den. A nic na tom nezmění ani když je venku hezky a svítí sluníčko. Velký pátek je dnem mučednické smrti Pána Ježíš Krista. Křesťané na celém světě si v něm připomínají, jak byl Ježíš zrazen, zatčen, souzen, posmíván a nakonec na Golgotě ukřižován. Ještě před západem slunce byl pohřben. Postarali se o to dva Ježíšovi sympatizanti: Josef z Arimatie a Nikodém. Ten první dal k dispozici svůj hrob. Ten druhý, člen židovské rady, přinesl sto liber směsi vonných látek, myrhy a aloe. Je zvláštní, že se o Ježíšův pohřeb nepostarali jeho učedníci či jeho matka. I to prohlubuje tragiku jeho konce. V úvodní písni jsme zpívali: „Bože můj, proč jsi mne opustil?“ Ale jak je vidět, Ježíše neopustil jenom Bůh. Opustili ho i jeho nejbližší. Měli strach být s ním. Všechno, co s Ježíšem spojovali či od něj odvozovali, se jim na Velký pátek zhroutilo. Zlomeně a depresivně vyznívá i Ježíšovo „dokonáno jest“. Už není možno udělat víc, už nelze nic opravit ani napravit. Je prostě konec.

Tu golgotskou situaci lze skutečně těžko hodnotit jinak. Uvažujeme-li v mezích daných lidskými předpoklady a možnostmi, pak pro člověka přibitého na kříž neexistuje optimistické řešení. Čeká ho jediné – smrt. I Janovo líčení Ježíšova ukřižování tak končí: Nakloniv hlavu, skonal. Když to slyšíme, hned nám vyvstane na mysli vyčítavá otázka: „Proč?“ Jak to, že Bůh něco takového dopustil. Při Ježíšově křtu v Jordánu o něm vyhlašuje: „Toto je můj milovaný Syn, toho jsem si zamiloval“, a při jeho ukřižování mlčí. - Mlčí, protože respektuje jeho dospělost a jeho lidství. Mlčí, protože respektuje jeho modlitbu, v níž ho Ježíš prosí: „Mám snad říci: Otče, zachraň mne od této hodiny? Vždyť pro tuto hodinu jsem přišel. Otče, oslav své jméno!“ Všechno, z čeho nám běhá mráz po zádech, Ježíš podstoupil kvůli nám. Kvůli tomu, aby svou obětí „přeprogramoval“ člověka, který se zpronevěřil svému určení a místo k Boží slávě začal žít k Boží hanbě. Smrt spravedlivého za nespravedlivé je šokovou terapií, která má ze srdcí kamenných opět učinit srdce masitá.

Jak to probíhá v praxi se dozvídáme od apoštola Pavla. V oddíle ze 6. kap. epištoly k Římanům Pavel píše: Jestliže jsme spolu s Kristem zemřeli, věříme, že spolu s ním budeme i žít. Toto zaslíbení platí pro všechny, kteří s Kristem spojí svůj život. Umírat s Kristem přitom neznamená vyhledávat mučednickou smrt, ale jednat stejně čestně a stejně vstřícně jako on. Člověk s kamenným srdcem to pokládá za bláznovství. Člověk s masitým srdcem v tom vidí výraz Boží moudrosti. Od chvíle, kdy Kristus jako „prvotina všeho stvoření“ vstal z mrtvých, nejsou vydáni lidé s masitým srdcem nejistotě. Rány, které dostávají je sice stále bolí a umírají jako každý jiný. Umírají však s Kristem. A spolu s ním také povstávají. Bible nepopisuje, jak toto nové bytí vypadá. Jasně však dosvědčuje to, že v něm nebudeme nikdy sami, nikdy opuštěni, nikdy ztraceni. Přitom právě tohle nás na smrti nejvíce děsí. Kdo s Kristem v laskavě obětovném nasazení umírá, ten je Bohem - stejně jako jeho Syn - vyzvednut z pekel na nebesa a postaven do věčného vztahu s tím, který je Pánem nejen nad životem, ale i nad smrtí.

Zemřít s Kristem znamená opustit adamovsky ambiciosní životní styl a přijmout za svůj životní přístup ten Ježíšův. Kdo umírá s Kristem ten v sobě umrtvuje všechno životu nepřátelské: touhu po moci, hněv, zlobu, hádky, nepřátelství, sobectví, pýchu, závist… Tyto projevy totiž ničí život. Jen ten, kdo jimi není umrtven, dokáže milovat, působit radost, šířit kolem sebe pokoj, být trpělivý, laskavý a věrný. Zemřít s Kristem znamená povstávat s Kristem. Přivlastňovat si jeho způsoby a tak nabývat jeho podobu. Kdo umírá - a to znamená, že i žije - s Kristem, ten zkrátka opouští svůj starý život a už se k němu nechce vrátit. Přestává otročit hříchu a stává se nástrojem Bí spásy. Toto je údělem křesťana. Umírá s Kristem, aby mohl povstat k novému životu. Nechává za sebou, co se zrodilo ze vzpoury vůči Bohu a jde vstříc tomu, čím si čka podmaňuje nové stvoření. Opouští, co je špatné a co proto nesvědčí životu a přivlastňuje si, co je dobré a co život zvyšuje. Umírá v něm zlý a sobecký čk a rodí se čk nový, milující a proto krásný.

Apoštolu Pavlovi je symbolem nového života křest. Ne že by se v aktu jeho konání ona proměna lidského nitra odehrála. Křest však tuto proměnu avizuje a vyhlašuje. Jeho sdělení zní: „Tento čk s Kristem umírá a proto i povstává k novému životu.“ Kdo je pokřtěn, ten už nemá závazky vůči hříchu. Patří pouze tomu, jemuž se ve křtu odevzdal. Když na reformátora Martina Luthera doléhaly pochybnosti, vždycky si opakoval: „Jsem pokřtěn, patřím Kristu.“ Kdo se může stejně jako on opřít o tuto jistotu, ten má pak sílu říci si: „Hleď podle toho žít. Buď dobrým služebníkem svého Pána. Miluj, služ a i když ti smrt klepe na dveře a jsi všemi opuštěn, neklesej na mysli!“ Toto je zvěst velikonoc! Nejde o to zavzpomínat si jednou za rok na to, co se kdysi chudáku Ježíši přihodilo. Jde o to připomenout si, že náš život má být obdobou života Ježíšova. Kristus, námi lidmi ukřižovaný a Bí mocí vzkříšený, nás osvobozuje k tomu, abychom umírali starému způsobu života a stávali se novým stvořením. S ním, Beránkem za nás ukřižovaným, je to možné. Amen

MODLITBA

Pane Ježíši Kriste, s tebou jsou spojeny všechny naše jistoty. Ty jsi prostředníkem, který nás spojuje s věčností. Ve tvé přítomnosti nás opouští strach z věcí příštích a odvažujeme se pohlédnout pravdě do očí. Můžeme tak učinit, protože věříme, že jestliže s tebou umíráme, budeme s tebou také žít. Prosíme, oslav v našich životech svoje jméno. Amen

PÍSEŇ – 348

*****************************************************************

VYZNÁNÍ

Vyznejme svou vinu a vyjádřeme svou víru v toho, z jehož smrti vzchází náš život.

Vyznáváš, že i ty, stejně jako Ježíšovi učedníci, opouštíš v situacích nebezpečí svého Mistra? Je-li tomu tak odpověz: „Ano, vyznávám.“

Vyznáváš své předsevzetí umírat s Kristem, abys s ním mohl nastoupit na cestu nového života? Je-li tomu tak odpověz: „Ano, vyznávám.“

Vyznáváš, že chceš být mrtev hříchu a živ Bohu v Kristu Ježíši? Je-li tomu tak odpověz: „Ano, vyznávám.“

USTANOVENÍ VEČEŘE PÁNĚ - 1 Kor 11,23-26

Nechť tedy hřích neovládá vaše smrtelné tělo, tak abyste poslouchali, čeho se mu zachce; ani nepropůjčujte hříchu své tělo za nástroj nepravosti, ale jako ti, kteří byli vyvedeni ze smrti do života, propůjčujte sami sebe a své tělo Bohu za nástroj spravedlnosti. (PÍSNĚ k VP - 316, 313)

VYSLUHOVÁNÍ

Máme-li účast na jeho smrti, jistě budeme mít účast i na jeho zmrtvýchvstání. - Jděte v pokoji.

***************************************************************

PÍSEŇ - 507

SBOROVÁ OHLÁŠENÍ –

PŘÍMLUVNÁ MODLITBA

Pane Ježíši Kriste, ty vyvádíš ze smrti do života. Proto s tebou chceme být zajedno. Byl jsi sražen až na dno hrobu a přesto jsi z něj vyšel jako vítěz. Prosíme, přiviň nás k sobě a svaž se s námi tak, aby nás od tebe neoddělila žádná moc. Ani ta nejtemnější. Dej nám svého Ducha, abychom už neotročili hříchu, ale žili Bohu. Buď nám přítomen v časech soužení i časech radování. Buď s námi i tehdy, když se pro nás čas zastaví. Ať nás tato chvíle nezastihne nepřipravené. Ať v ní stojíme na cestě nového života a máme tak účast na tvém zmrtvýchvstání. Prosíme za ty, kteří váhají, na jakou stranu se přiklonit. Zda na tu, reprezentovanou Kaifášem, Herodem a Pilátem nebo na tu, kde stojíš ty, opuštěný lidmi a zdánlivě i Bohem. Otče… Amen

POSLÁNÍ – 1 Pt 3, 18-22

POŽEHNÁNÍ – 1Pt 5,10-11

PÍSEŇ - 658


Emanuel Vejnar

Zpět do ohlasů | Začátek dokumentu


Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Lysé nad Labem lysá