OHLASY  SBORU V LYSÉ NAD LABEM
HISTORIEORGANIZACEOHLASYPOZVÁNÍAKTUALITY


BOHOSLUŽBY V LYSÉ NAD LABEM - 2. 2. 2014

TRADICE OTCŮ

VSTUPNÍ SLOVA

Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě. Víš o mně, ať sedím nebo vstanu, zdálky je ti jasné, co chci dělat. Sleduješ mou stezku i místo, kde ležím, všechny moje cesty jsou ti známy. Žádná tma pro tebe není temná: noc jako den svítí, temnota je jako světlo. (Ž 139, 1-3 . 12) Amen

PÍSEŇ č. 139 Hospodine, ty ve zkouškách

MODLITBA

Hospodine, otevřel jsi před námi nový den a dovolil jsi nám do něj vstoupit. To je nám důvodem k radostné vděčnosti. Nový den je nám znamením, že naše poslání v tomto světě trvá. Stále od nás očekáváš jednání, které slouží ke tvé cti a slávě. I když máme dojem, že jsme ještě příliš mladí a nic pořádně neumíme. I když máme dojem, že jsme už příliš staří a všechno jsme už splnili. Ty vidíš mnohé věci jinak nežli my. Nehledíš na nás vyhaslýma očima, ale zrakem plným očekávání a naděje. Svým Slovem nás burcuješ z pohodlného nicnedělání. Vybízíš nás k tvůrčímu a aktivnímu životu, k jednání, v němž přichází ke slovu tvoje moudrost a tvoje láska. Bylo by pro nás pohodlnější setrvávat v sladkém snění. V kristovském zápase, ke kterému nás vedeš, se však dostáváme na hlubinu: K pravdě, k milosrdenství a ke spáse. Chválíme tě za tvé vedení. Není nám vždy příjemné. S odstupem času jsme ti za něj však vždycky vděční. Vytrvalost, s níž nás vracíš z našich scestí, nám dovoluje nově začínat a napravovat, co jsme nezvládli. Amen

ČTENÍ PÍSMA SVATÉHO

Z knihy Genesis budeme číst oddíl zapsaný ve 28. kapitole, od verše 1. do 9.:

I povolal Izák Jákoba a požehnal mu. Přikázal mu: „Neber si ženu z dcer kenaanských. Odejdi do Rovin aramských…

PÍSEŇ č. 436 Ó požehnej nám, Pane

KÁZÁNÍ

V četbě z 28. kapitoly knihy Genesis budeme pokračovat od verše 10. až do první části verše 19.:

Jákob vyšel z Beer-šeby a šel do Cháranu. Dorazil na jedno místo a přenocoval tam, neboť slunce již zapadlo…

Milí bratři a sestry, mladíček Jákob se vydává na nesnadnou cestu. Vlastně se dává na útěk. S matčinou pomocí totiž ošálil svého slepého otce a ten udělal, co by jinak s čistým svědomím udělat nemohl: Požehnal Jákobovi jako svému prvorozenému. Jeho bratr Ezau, který spatřil světlo světa jen pár minut před ním, Jákobovi své prvorozenectví sice prodal, když se však blížil Izákův konec a prvorozenecké benefity se měly začít naplňovat, tak na tento obchod zapomněl. A když prvorozenecké požehnání nedostal, dělal, jako by byl Jákobem podveden. Prahnul po jeho krvi a nijak se tím netajil. Je zvláštní, že ten, který skutečně podveden byl – otec Izák – Jákobovi nic nevyčítá. Jako by o obchodu, který spolu před lety jeho synové uzavřeli, věděl. Sotva od něj rozzuřený Ezau odejde, zavolá si Jákoba znovu a své požehnání mu potvrdí. A přidá k němu otcovskou radu: „Neber si ženu z dcer kenaanských,“ vezmi si ženu, která má vztah k Hnu. Jákob se tuto ženu vydává hledat do vlasti svých předků, do Rovin aramských. Když se o Izákově přání ohledně Jákobova ženění dozví Ezau, okamžitě si ke svým dosavadním kenaanským ženám přibere další.

Jákobův příběh je zajímavý a důležitý tím, že v něm v nespočetných polohách můžeme nalézat sami sebe: Třeba v jednání na hraně, v podivných obchodech, ale i v momentech, kdy najednou uchopíme svou lidskou odpovědnost a začneme jednat jako zralé osobnosti. Jákob nemusel před Ezaem utíkat až do Cháranu. Ale on jde tam, kam ho nasměruje jeho otec. Je si vědom, že požehnání, které od něj přijal, musí přetavit do reality věrností jeho odkazu a svým nasazením. V reakci na toto programatické přijetí „tradice otců“ se Jákobovi dostává i Božího požehnání. Dojde k tomu v průběhu jeho útěku na jednom místě, kde přenocoval. Jákob si dá pod hlavu kámen a sní. Vidí před sebou žebřík, jehož vrchol dosahuje až k nebesům a po něm vystupují a sestupují Boží poslové. Nad žebříkem stojí Hospodin a ujišťuje Jákoba o svém příklonu. Říká mu: Hle, já jsem s tebou. Budu tě střežit všude, kam půjdeš. Nikdy tě neopustím. Pro prchajícího bezdomovce, jímž se Jákob stal, je taková výpověď nepopsatelnou vzpruhou. V situaci, kdy se mu viditelné jistoty hroutí, ho najednou drží a pozvedá jistota neviditelná.

Jákobův odchod z Beer-šeby bývá obvykle vykládán, jako jeho útěk před Bohem. Je pravda, že my lidé před Bohem skutečně často utíkáme. Adam se před Bohem skrývá v houští, Jonáš se mu snaží ujet na lodi. Jákob však neutíká před Bohem. Jákob utíká před svým bratrem Ezauem. S Bohem se naopak touží setkat. Má totiž obavu, zda se mu svým bezprostředně předcházejícím jednáním, které zdaleka nebylo „košer“, neztratil. Při nočním vidění se mu v Bét-el dostává ujištění, že se tak nestalo. Hlas, který tu k němu promlouvá, je jeho uším rajskou hudbou: Já, Bůh Abrahamův a Izákův jsem i tvým Bohem. Neklesej na mysli. I když tě tvůj bratr Ezau usiluje zabít, já jsem s tebou…Tato věrnost tomu, jehož si vyvolil, je pro Hospodina něčím typickým. Bůh nás neztrácí ze svého zřetele, i když máme daleko ke svatosti. Někdy nám to třeba vadí jako tomu zmíněnému Adamovi a Jonášovi. Nakonec nám to však vždycky vrací vnitřní rovnováhu. Jak jinak také reagovat na to, když vedle nás do našich pochybností staví patu svého nebeského žebříku.

Jákob zakouší na svém útěku v Bét-el Bí blízkost. A ještě víc. Hospodin mu zde obnovuje zaslíbení daná jeho dědovi Abrahamovi a jeho otci Izákovi. Slibuje mu zemi. A slibuje, že jeho potomstvo vytvoří rod, jehož prostřednictvím spočine Boží požehnání na celém lidstvu. Hospodin tu potvrzuje, co slepý Izák nejprve přiřkl Jákobovi omylem. Bůh stojí za svým zaslíbením, i když má jeho nositel daleko k dokonalosti. My bychom možná byli v pokušení to jeho potvrzení problematizovat a namítat: „A proč ne Ezau? Je přece k Abrahamovi a Izákovi v úplně stejném vztahu jako Jákob.“ Protože Ezau má k dokonalosti ještě dál než Jákob! Nejen že nepřizná, že své prvorozenectví prodal, ale když si spočítá, že mu vztah k Hnu teď už nic nepřinese, tak se od Boha svých předků teatrálně odvrací. Bere si Kenaanku, aby svého otce a svou matku co nejvíce zranil… Hospodin hledí k srdci a ví, co je v něm skryto. Kde v něm vítězí faleš bez skrupulí a kde je člověk schopen kritické sebereflexe. Jákob této kritické sebereflexe schopen je. Když se po letech s Ezauem setká, sedmkrát se mu pokloní.

Všichni - ať máme blíž k Ezauovi nebo k Jákobovi - žijeme z Boží milosti. Nikdo totiž není dokonalý. Ale když slepý vede slepého, oba spadnou do jámy. Proto putuje Boží požehnání všem čeledím země po linii Jákoba s nikoli Ezaua. Proto je Ježíš provoláván Synem Davidovým a nikoli Saulovým. Bůh je věrný všem, jímž věrnost slíbil. I Ezauovi. Jako nástroje své spásy však preferuje lidi, kteří mu nebudou trucovitě podrážet nohy, ale když se jich dotkne, tak dokáží vyznat: Jistě je na tomto místě Hospodin. A Jákob jde ve své pokoře před Bohem dokonce ještě dál. Z vděčnosti za Boží milosrdné zakrytí svého jednání, vztyčuje v Bét-el pamětní kámen. Ten je jemu i všem čeledím země, jímž se má stát požehnáním, viditelným znamením Boží milosti. – Okamžiky, v nichž cítíme Boží laskavou přítomnost, je dobré pevně uchovat v paměti. Žít z nich a dát se jimi tvárnit. Návraty k těmto klíčovým momentům našeho života nám dávají sílu k věrnosti a čistotě. A té je i těm nejdokonalejším z nedokonalých na každý den třeba. Amen

MODLITBA

Pane Bože, pamětním kamenem, který nás nejzřetelněji upomíná na tvou milost, je kříž tvého Syna. Z něj vzchází světu spása. Zahrnuje do sebe dokonce i ty, kteří na něj tvého Syna přibíjeli. Děkujeme ti za žebříky, jimiž spojuješ nebe se zemí a po kterých k nám sestupují tvoji poslové. Nadějeme se, že se po nich jednou budeme vystupovat k tobě. Amen

PÍSEŇ č. 558 Blíž tobě, Bože můj

SBOROVÁ OHLÁŠENÍ

PŘÍMLUVNÁ MODLITBA

Pane Bože, děkujeme ti, že se ve své lásce skláníš i k nám. Tvůj příklon nás zbavuje pocitů marnosti a dává nám sílu a chuť do života. Každý tvůj dotek nás podněcuje k nové věrnosti, větší horlivosti a znásobené poctivosti. Děkujeme ti za to, že od nás neodvracíš svou tvář, ačkoli jsme tolikrát pochybili a jednali nečestně. Prosíme, povzbuzuj svým slovem milosti ty, které ochromují jejich viny, takže nevědí, jak dál. Dávej se nalézt těm, kteří tě hledají a zastavuj ty, kteří před tebou utíkají. Ať svět, do kterého jsi nás postavil, nikdy neztratí rysy tvého dobrého stvoření, tak abychom o něm mohli stále vyznávat: Toto je dům Boží a brána nebeská. Otče … Amen

POSLÁNÍ

Nenechte se od nikoho svést prázdnými slovy, aby vás nestihl Boží hněv jako ty, kdo ho neposlouchají. Proto s nimi nemějte nic společného. I vy jste kdysi byli tmou, ale nyní vás Pán učinil světlem. Žijte proto jako děti světla – ovocem světla je vždy dobrota, spravedlnost a pravda. (Ef 5,6 - 9)

POŽEHNÁNÍ

Hospodin tě požehná a ochrání tě, Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a bude ti milostiv,

Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem. Amen

PÍSEŇ č. 559 Ó ujmi ruku moji


Emanuel Vejnar

Zpět do ohlasů | Začátek dokumentu


Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Lysé nad Labem lysá