OHLASY  SBORU V LYSÉ NAD LABEM
HISTORIEORGANIZACEOHLASYPOZVÁNÍAKTUALITY


BOHOSLUŽBY V LYSÉ NAD LABEM - 25. 12. 2013


VSTUPNÍ SLOVA – Ž 89, 2 . 6
PÍSEŇ – 89, 1-5 . 19
MODLITBA

Hospodine, radujeme se z tvého milosrdenství. Prokázal´s nám ho nespočet. Na naše zlé odpovídáš svým dobrým. Místo anděla zhoubce, procházejícího zemí a trestajícího hříšníky, jsi k nám poslal svého Syna. Přichází bez plamenného meče a neodhání nás od stromu života. Naopak nás k němu vede. Díky němu se před námi opět otevírá ráj a my do něj smíme vstoupit. O co jsme se v Adamovi připravili, to nám tvůj Jednorozený vrací. Velebíme tě za to, Bože. Tvé milosrdenství si nás podmaňuje a otevírá naši mysl tvému Slovu. Tomu Slovu, jímž je tvůj Syn zplozen. S pohnutím hledíme k jeslím, do nichž ho jako bezbranné dítě vložila jeho matka Marie. Skutečnost, že Spasitel přichází na svět takto zranitelný, staví na hlavu všechny naše představy o tom, jak se buduje ráj. Nestačí na to nezkorumpovaná policie, výkonné soudy ani plné kasičky na charitu. Ráj se vrací tam, kde se člověk stává nástrojem tvého Slova, kde se nedere vzhůru, ale tiše a pokorně jako Ježíš sestupuje dolů. Do nepohody chléva, do nehostinnosti pouště a na konec tam, kde se mře za druhé. Amen

ČTENÍ PÍSMA SVATÉHO – 1J 5,1-11

PÍSEŇ – 280

KÁZÁNÍ – J 3,31-36

Milí bratři a sestry, nejen závěr, ale ani začátek tohoto oddílu se nám příliš nezamlouvá. Možná však, že ta úvodní slova posloucháme s ještě větší nevolí nežli závěrečná: Kdo pochází ze země, náleží zemi a mluví o pozemských věcech. Toto je těžká rána všemu našemu vzhlížení se v sobě samých, všem našim snahám vystupovat jako „někdo“ a všem našim pokusům dobrat se ze svých předpokladů nebe. Jako součást lidského pokolení prostě pocházíme ze země. Naše počínání nevyrůstá z nebeského, nýbrž z pozemského. A nejen tehdy, když děláme něco zjevně špatně. Je tomu tak i tehdy, když nás lidé chválí. Náš původ prostě není božský. Nebyli jsme počati z Ducha. Byli jsme učiněni z prachu. Země nás k sobě přitahuje takovou silou, že nám nedovolí postavit se Bohu tváří v tvář. Odcizuje nás od něho. Vzdaluje nás jeho spravedlnosti i jeho milosrdenství. Způsobuje, že si ze svrchovaného Pána činíme pouhou vycpávku mezer svého vědění. Prorok Izaiáš na počátku svého spisu se sžíravou ironií napíše: „Vůl zná svého hospodáře, osel jesle svého Pána … můj lid je však nechápavý.“

Nikdo z těch, kteří pocházejí ze země, nemůže vystupovat, jako by měl Božího Ducha v plnosti. Mezi Bohem a lidmi je jen jeden kompetentní prostředník: Ten, který byl počat z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel - a třetího dne vstal. Není duchovnosti ani žádného lidského projevu, který by pronikl k Bohu mimo něj. Ježíš říká svým učedníkům: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ Plné a pravdivé svědectví o Bohu může vydat pouze ten, který přichází shůry, který Boha viděl a slyšel, který z Boha vzešel. Právě tato postava k nám o vánocích přichází! Ten, který byl dříve nežli vznikl svět, jednorozený Boží Syn, nás v podobě člověka uvádí do veškeré pravdy a otevírá tak před námi novou skutečnost. Jednorozený a proto jedinečný. Postavený nade všecky. Ježíš přichází z nebe. To z něj dělá korunního svědka o Bohu. Svědectví proroků a apoštolů byla a jsou i ve své největší naléhavosti vždycky jen sdělením lidským. Ježíš myslí jako Bůh i jedná jako Bůh. Jeho hlas je hlasem Božím.

Ježíš je milovaným Božím Synem. To nevyjadřuje nějakou materiální či biologickou jednotu, ale totožnost jejich vůle a z ní plynoucího směřování. Ono betlémské dítě je Bohu proto tak drahé, protože zosobňuje jeho samého. Dalo by se říci, že Otec miluje v Synu své vlastní tělo a krev. Ty dva – Otce a Syna – jakkoli se jeví naším smyslům jako zcela odlišní, spojuje táž božská kvalita, tentýž Duch. Ježíš je víc než jen mimořádně vydařeným člověkem, který nám ukazuje, kam by to mohl dotáhnout každý, kdyby se snažil. Ježíš je bezesporu nevětší výzvou našemu lidství. Je jí však jen proto, že – jak píše evangelista Jan v první kapitole svého spisu - „skrze něj všechno povstalo a bez něj nepovstalo nic, co je“. Ježíš je i ve svém lidství pravým Bohem. Ne dalším Bohem, ale Bohem zjeveným. Otec a Syn netvoří zárodek nějakého křesťanského Olympu. Ježíš říká zcela jasně: „Já a Otec jedno jsme.“ Otec je v Synu a Syn je v Otci. Není mezi námi předěl, napětí, ale dokonalá jednota. Ta jednota není vidět, ale je cítit. Taková jednota je i modelem opravdové ekumény.

Ten, který přichází shůry je jedním z nás. Zakoušel hlad, žízeň, bolest, únavu i sevření a stejně jako my nebyl nesmrtelný. Současně však o něm platí, že je nade všecky. Je tomu tak proto, že jeho Otec dal veškerou moc do jeho rukou. Proto, ačkoli přichází na svět v provinčním Betlémě a odchází ze světa potupnou smrtí na kříži, bude právě on soudit živé i mrtvé. On je Slovem vyřčeným na počátku i Slovem, které zazní při skonání věků. Slovem universálním, platným v každém okamžiku dějin. To, že Krista někdo nepoznal neznamená, že se ho jeho Slovo netýká. I ten, kdo se k nebi nikdy nepodívá, nebe nepřestává mít nad hlavou. Třeba si ho neuvědomuje, třeba ho odmítá. Tím však na té skutečnosti nic nezmění. Možná, že právě k němu teď tento „nebeský poutník“ přichází a snaží se mu k nebi hlavu zvednout. Dát mu najevo, že nám nebe není tak vzdálené a že se jeho existence našeho života týká. Ano, že je skutečností zásadní důležitosti: Bez nebe by totiž nebylo prostoru pro zemi! Bez nebe by bylo jenom peklo.

Ten, koho poslal Bůh, k nebi ukazuje. Mimo jiné tím, že přichází na svět v ponížení. To nedemonstruje jen chlév, v němž se Ježíš narodí, ale i to, že zájem „podívat na to, co se v Betlémě stalo“, musí u pastýřů probudit anděl. Přesto Bůh dává všecku moc do jeho rukou. Zjevení, kterého se v Ježíši zemi dostalo, je tedy zcela dokonalé a proto i definitivní. Ve svém v Betlémě narozeném Synu Bůh promluvil s konečnou platností. Už dějinách neřekne nic nového či dokonce jiného. Veškeré sny, vidění a proroctví buď ukazují k Ježíši anebo lžou. Otec miluje Syna a všecku moc dal do jeho rukou. Kdo v něho věří - to znamená, kdo v něm nalézá svou lidskou identitu - má život věčný. Kdo se postaví proti němu, ten život naopak prohrává a ztrácí. O naší osobní budoucnosti i o budoucnosti celého světa rozhoduje vztah k Ježíši. Přijmout jeho svědectví znamená přitakat Stvořitelovu záměru. A tím je táhnout zemi vzhůru k nebesům. Tam, odkud k nám jeho Syn přišel a kam ho z hrobu přichystaného mu těmi, kteří ho odmítli, jeho Otec opět vyzvedl. Amen

MODLITBA

Pane Ježíši Kriste, děkujeme ti zato, že jsi opustil viditelnou jednotu s Otcem a v lidském těle přišel mezi nás, kteří náležíme zemi a mluvíme o pozemských věcech. Ačkoli jsi navenek stejný jako my, uvnitř jsi jiný. Náležíš nebi a čiší to ze všeho, co činíš. S tebou do našeho světa vstupuje spása. Vděčně ji z tvých rukou přijímáme. Amen

PÍSEŇ – 289

****************************************************************

Apostolikum –

ustanovení – 1 Kor 11,23-26

Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náručí Otcově, nám o něm řekl.

VYSLUHOVÁNÍ

Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.

- Jděte v pokoji.

***************************************************************

PÍSEŇ – 294

SBOROVÁ OHLÁŠENÍ –

PŘÍMLUVNÁ MODLITBA

Pane Ježíši Kriste, prosíme za ty, kteří tvé svědectví nepřijímají. Jsou natolik spjati se zemi, že mu nerozumějí a rozumět nechtějí. To, že přicházíš shůry poznal pod tvým křížem i setník, který tě křižoval. Vzbuď mu v tomto rozpoznávání pravdy ve světě následovníky. Prosíme za ty, kteří tvé svědectví přijali. Patříme mezi ně i my. Ať si je nenecháváme pro sebe, ale neseme je dál. Radujeme se z toho, že Hospodin vložil všechnu moc do tvých rukou. Čerpáme odtud jistotu, že na nás navzdory našim nejrůznějším selháním nespočine Boží hněv, ale naše viny budou zakryty tvou obětí. Věříme v Otce i Syna spojené jedním svatým Duchem a nadějeme se proto, že jdeme vstříc životu věčnému. Otče… Amen

POSLÁNÍ – Ef 3,14-19

POŽEHNÁNÍ – 2 Te 2,16-17

PÍSEŇ – 655

**********************************

Ze staršího 1988


Emanuel Vejnar

Zpět do ohlasů | Začátek dokumentu


Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Lysé nad Labem lysá