OHLASY  SBORU V LYSÉ NAD LABEM
HISTORIEORGANIZACEOHLASYPOZVÁNÍAKTUALITY


BOHOSLUŽBY V LYSÉ NAD LABEM - 29. 9. 2013


VSTUPNÍ SLOVA – Ž 144, 3-4 . 15b
PÍSEŇ – 144,1-5
MODLITBA

Pane Bože, není to jen nadnesené básnické přirovnání. Ty jsi skutečně skálou, na které budujeme svůj život. Vyznáváme, že jsme se pokoušeli postavit ho i jinde. Co jsme vybudovali se nám však vždycky zhroutilo. Jsme ti vděční zato, že nemusíme žít v troskách, ale že‘s nás našimi bolestnými zkušenostmi, zklamáními a mnohým rozčarováním provedl a my jsme se tak dostali až k tobě. K Pánu pánů a Králi králů, jedinému pravému Bohu, který nade vším vládne a má slova věčného života. Radujeme se z toho, že ses nám dal poznat ve svém Synu, že se v něm s námi nepřestáváš setkávat a že nás zahrnuješ mezi ty, kteří jsou ospravedlněni jeho obětí. Vyznáváme svou mnohou nedokonalost a polovičatost. Naše mysl hoří nadšením, naše tělo je však zpozdilé. Jeho projevy jsou stále v dobrém zakrnělé. Pozemské v nás snadno vítězí nad nebeským, k němuž nám ukazuješ. Prosíme o tvého Ducha, který by táhnul vzhůru naši mysl i tělo. Způsob jím, abychom na skále, kterou nám jsi, stáli v celosti svého bytí. Amen

ČTENÍ PÍSMA SVATÉHO - Jk 1,9-18

PÍSEŇ – 216

KÁZÁNÍ – L 12, 15-21

Milí bratři a sestry, nejprve bych se chtěl toho přičinlivého člověka trochu zastat. Je správné, když se snažíme žít odpovědně. Je správné, když uvažujeme racionálně. Ano je správné, když uvažujeme ekonomicky. Bylo by naivní myslet si, že zbožní rozum nepotřebují. A bylo by zvrácené domnívat se, že jako křesťané smíme žít na úkor druhých. Když jsem na počátku 90. let vedl brigádu mládeže v našem církevním středisku v Herlíkovicích, přijela tam těsně před obědem jedna dívka. Najedla se s námi a když jsme šli opět do práce, oznámila mně, že ona pracovat nepůjde, že místo toho půjde ke kostelíčku a tam se za nás bude modlit. – Takhle tedy ne! Apoštol Pavel těmto lidem říká: „Kdo nepracuje, ať nejí!“ Nejsme-li natolik duchovní, že se obejdeme bez jídla, nemůžeme se vyhýbat ani práci. I křesťané sejí obilí, stavějí stodoly a mají radost, když se jim dílo daří. Přilepšujeme si na zahrádce, zavařujeme, nakládáme, mrazíme, sušíme, nakupujeme v laciných řetězcích - a nejraději v akci. Zkrátka, uvažujeme a jednáme ekonomicky.

Člověk, o kterém jsme slyšeli, dělal totéž. Uvažoval a jednal ekonomicky. Proč ho kvůli tomu zastavilo ono mrazivé: blázne! A zrovna ve chvíli, kdy se mu tak dařilo a měl před sebou vyhlídku dlouhodobé prosperity. Proč Bůh torpeduje lidskou iniciativu, ke které dává předtím sám podnět? - Proto, že onen muž uvažoval a jednal pouze ekonomicky! Ignoroval skutečnost, že obtěžkané klasy na jeho polích nejsou jen důsledkem jeho nasazení, ale i výrazem Božího požehnání. Ten muž byl omámen sám sebou. Všechno a všichni ostatní pro něj ztratili význam. Celý vesmír se mu zúžil jen do jeho osoby. - Toto je moment, v němž se z odpovědného hospodáře stává blázen. Život se mu zúžil jen na ty stodoly. Věta, kterou uzavírá svou samomluvu, to odhaluje zcela jasně. Když své nové sklady dobuduje, řekne si: Teď máš velké zásoby na mnoho let; klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli. Ten člověk si tu vyhlašuje konzumní evangelium: Co jsem si svým nasazením získal, z toho budu nyní šťastně žít. Zařídím si tu – přinejmenším na mnoho let - ráj na zemi.

Tento způsob uvažování se nevyhýbá ani nám, křesťanům. Snažíme se to sice všelijak zakrývat, ale čas od času se prozradíme. Třeba, když říkáme oblíbené úsloví: „Přičiň se a Pán Bůh ti požehná.“ Jako by tomu přičinlivému Pán Bůh požehnat musel. Pokud ano, pak ovšem opět všechno záleží pouze na mně. Na tom, jestli se přičiním nebo ne. Svým přičiněním mohu určitě výrazně ovlivnit výši svého peněžního konta. Kvalita života se však zdaleka neměří jenom jím. Jak se zpívá v jedné písničce, „štěstí za prachy nekoupíš“. Soulad v rodině, láska, radost, vyrovnanost jsou hodnoty, které mohou zůstat i tomu nejexcelentnějšímu ekonomovi odepřeny. Naše stodoly mohou být plné k prasknutí a náš život zůstává prázdný. Bohatý muž z podobenství klame sám sebe, když si namlouvá, jak bude šťastný, až se materiálně nadstandardně zajistí. V momentě, kdy nabude dojmu, že už ten vysněný ráj začíná, si totiž najednou uvědomí, že život je víc než pokrm a tělo je víc než oděv. V tu chvíli mu v mysli zazní: „Blázne, to nejdůležitější ti v životě uniklo!“

Bible je obrovským mementem pro to, abychom neuvažovali pouze ekonomicky. Musíme budovat stodoly. Bez nich by úroda přišla vniveč. Nesmíme však přitom ztratit ze zřetele, že je to Bůh, kdo dává naší úrodě vzrůst. Sejme, stavme, budujme a podnikejme. Ale čiňme tak s pokorným vědomím, že „každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování je shůry, že sestupuje od Otce nebeských světel.“ Křesťan si uvědomuje, že Bůh je dobrý a z jeho dobroty žije. Čeho se nám dostává – i když jsou za tím naše mozoly – je Božím darem, důsledkem jeho lásky a odkazem k jeho království. Jestliže můžeme z Boží dobroty tolik těžit už zde na zemi, jaké to bude teprve tam, kde jeho dílo nebudeme moci kazit! Plné stodoly nás nemají přivést jen k hrdosti na vlastní schopnosti, ale na prvém místě k vděčnosti. Její viditelnou součástí je přitom i to, že jsme je ochotni otevřít těm, kterým - ačkoli se také přičinili – přesto Pán Bůh nepožehnal. Vzorem tohoto počínání je nám starozákonní Josef, velkostavitel stodol a sýpek a současně racionální dobrodinec.

Zkusme si představit, jak by toto Ježíšovo podobenství vypadalo, kdyby onen muž myslel jinak než pouze jako do sebe zahleděný ekonom. Velice dlouho by znělo úplně stejně. I ty staré stodoly by v něm mohly být klidně zbourány a postaveny větší. Toto počínání není samo o sobě ničím zavrženíhodným. Změnit by se v podobenství musela vlastně jen ta poslední věta. Ta, v níž si muž říká: Teď mám velké zásoby na mnoho let; budu si klidně žít, jíst, pít a budu veselé mysli. V ní je kámen úrazu! Před takovým myšlením Ježíš v podobenství varuje. Sděluje nám v něm, že i když má člověk nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co má. To si myslí jenom blázni. Velké zásoby nejsou garancí spokojeného života. Touha po jejich vytváření spojená s představou, že si jimi zajistím ráj, do života naopak vnáší obrovský neklid. Nedovoluje člověku radovat se z něj už dnes. Dnes nadávám, protože toho mám ještě málo a jsem strhaný a vyčerpaný. Roztočím to až budu v balíku! Blázne, říká všem, kdo takto uvažují Bůh. Raduj se z nádhery stvoření, z toho, že tě má někdo rád a i ty projev svou lásku jemu. K takovému životu jsem člověka, to znamená i tebe povolal. Amen

MODLITBA

Pane Bože, jednou si vyžádáš každou duši. I duši toho, kdo žil podle tvého povolání. Tomu však neřekneš „blázne“, nýbrž „služebníku dobrý a věrný, nad málem byl jsi věrný, nad mnohým tebe ustanovím. Vejdi v radost svého Pána.“ Prosíme, dávej nám svého Ducha, abychom nebyli bohatí jen před finančním úřadem, ale i před tebou. Amen

PÍSEŇ – 367

SBOROVÁ OHLÁŠENÍ

PŘÍMLUVNÁ MODLITBA

Pane Ježíši Kriste, ty jsi přišel na svět, abys hledal a spasil, co zahynulo. A našel jsi nás. Nás bohaté, kteří ze sebe děláme chudé. Nás bezbožné, kteří se před druhými tváříme jako zbožní, nás prolezlé hříchem, kteří vystupujeme jako ztělesnění spravedlnosti. Děkujeme ti zato, že jsi nás neobešel, ale ve své lásce se k nám sklonil a zasel do našeho srdce touhu po životě, k jakému tvůj Otec člověka učinil. Prosíme za lidi, kteří neznají jinou hodnotu než majetek a kteří ze světa odcházejí dřív nežli podle svých představ začnou žít. Prosíme i za ty, kteří navzdory svému přičinění nemají co jíst a pít a čím se odívat. Oslav se v tomto našem sborovém společenství a čiň z něj místo naděje a života v pravdě. Otče… Amen

POSLÁNÍ – 1Tm 6,17-19

POŽEHNÁNÍ – Nu 6,24-26

PÍSEŇ - 689


Emanuel Vejnar

Zpět do ohlasů | Začátek dokumentu


Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Lysé nad Labem lysá