OHLASY  SBORU V LYSÉ NAD LABEM
HISTORIEORGANIZACEOHLASYPOZVÁNÍAKTUALITY


BOHOSLUŽBY V LYSÉ NAD LABEM - 14. 4. 2013


VSTUPNÍ SLOVA - Ž 19,2 . 5 . 15
PÍSEŇ – 19
MODLITBA

Bože náš, kamkoli pohlédneme, tam spatřujeme znamení tvé slávy. Nebesa posetá hvězdami, slunce a měsíc, člověka i nespočet druhů vší možné havěti. To vše se zrodilo pod tlakem tvého stvořitelského Slova. Svou existencí k tobě odkazují a tebe chválí planety, galaxie a spolu s nimi i ten nejmenší brouček. My, kteří stojíme v tomto chrámě před tvou tváří, se k nim připojujeme. Narozdíl od nich tě však chválíme vědomě! Velebíme tě svými ústy a snažíme se tě oslavit i svými životy. Od tvých svědků, proroků a apoštolů, ale zejména od tvého Syna, víme, jak to činit: pravdou a spravedlností, láskou a milosrdenstvím, pokorou a věrností. Toto ti chceme vedle oběti svých rtů přinést na oltář. Nedaří se nám to vždycky tak, jak bychom chtěli. Stačí malá chvilka a dokážeme v ní udělat velký úlet: zranit, zapřít, zradit. Prosíme, nepřestávej naši mysl obnovovat svým Duchem. On je mocí, která nás tvární k tvému obrazu, drží na uzdě a působí, abychom se nezpronevěřili poslání, které jsi nám dal. Ať se i dnešní neděli tvůj Duch podivuhodně spojí s tvým Slovem a proměňuje naši mysl. Amen

ČTENÍ PÍSMA SVATÉHO – Mt 6, 19-34

PÍSEŇ – 209

KÁZÁNÍ – Gn 2, 4-9 . 15

Milí bratři a sestry, Bible nám uchovala dvě zprávy o stvoření. V první se mluví o vzniku kosmu, formování země, učinění rostlinstva, ryb, plazů, ptáků, zvířat a nakonec člověka. Druhá zpráva - jejíž část jsme právě slyšeli - je na rozdíl od první od počátku výrazně soustředěna na člověka. Jako by on byl středem vesmíru. Z hlediska fyzika, chemika či biologa jsou obě ty zprávy naivní. Ale Bible nechce a nikdy nechtěla být učebnicí přírodních věd. Bible chce a vždycky chtěla být učebnicí života. To ovšem znamená, že nepopisuje, jak to či ono vznikalo. Ona nám sděluje, proč to tady je. To je totiž zásadní lidská otázka! Neseme si ji v sobě od narození z generace na generaci. Je to patrné třeba i z toho, že první dětské dotazy nepátrají po tom „jak“, ale „proč“. Teprve když známe odpověď na otázku „proč“ – anebo když jsme si tuto otázku z nějakého důvodu zapověděli klást – začneme se ptát po tom „jak“. Otázka „proč“ je otázkou po smyslu. Otázka „jak“ je otázkou po technologii. Biblická zpráva o stvoření je odpovědí na otázku po smyslu, která nám říká: člověče, žiješ ve smysluplném světě!

Představu, že člověk je vymodelován z hlíny a potom oživen božským dechem, Bible přejímá – tak jako mnoho jiných věcí – z mýtů živých v jejím okolí. Pro naše současníky, kteří to sdělení vnímají jako technologii, je to samozřejmě k popukání. Ty dva subjekty – Bůh a hlína – s nimiž se lidské bytí v tomto obraze pojí, mají ovšem obrovskou vypovídací schopnost: Boží angažmá při našem vstupu na svět vyhlašuje, že člověk není produktem náhody. Hlína, z níž Bůh naše tělo činí, pak staví hráz naší pýše. Substance, z níž jsme učiněni, vypovídá o naší nicotnosti. Kde nás ztvární Boží Duch, tam však naše životy dostávají slavné tvary. Člověk není božstvo ani povrhel. Člověk je součástí světa, který pomíjí, má však vazbu k jeho Tvůrci, který trvá věčně. A právě tato vazba ho činí výjimečným a odlišuje ho od ostatní živočišné říše. Stejně jako zvířata, ryby, plazi a ptáci musíme i my dýchat, jíst a pít. Naše existence se však neodehrává a nenaplňuje pouze v těchto biologických procesech. Ona zasahuje i srdce, sídlo lásky a prostupuje hranicemi vymezenými hlínou.

Hospodin člověka tvoří. Jeho zájem o nás však stvořením nekončí. Hospodin o člověka i po stvoření pečuje. Z textu jsme slyšeli, že Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a postavil tam člověka, kterého vytvořil. Toto konstatování nám pomáhá vytvořit si zdravý postoj vůči prostředkům, které potřebujeme k životu. Běžně to vypadá tak, že naše starost o ně pohltí veškerý náš čas. Co svým nasazením získáme, to pak pokládáme za svou zásluhu. Lidské nasazení má samozřejmě v životě své nezastupitelné místo. Zahradu, která nás lidi živí, ale přece vysadil Bůh! Člověk užívá jejího dobrodiní z Boží milosti. Jistě, musí v ní orat, sít a sklízet. Pečení holubi mu ani v ráji nelétají sami do huby. Ale fakt, že zrno vložené do půdy roste a vydá úrodu, není výsledkem jeho píle. Tento proces je Božím darem! Všechny naše sklizně a z nich upečený chléb, mají svůj předpoklad v Boží milosti. Vidět svět objektivně znamená nevidět jen práci svých rukou, ale i onen zázrak růstu, který nemáme ve své moci, a bez něhož bychom se mohli uorat a usít, uhnojit a uzalévat a přesto bychom nic nesklidili.

Hospodin však jde ve svém vztahu k člověku ještě dál. Nejen, že ho tvoří a staví do prostoru své milosti. On nás činí svými spolupracovníky. Staví nás do zahrady v Edenu a dává nám za úkol, abychom ji obdělávali a střežili. Pod dojmem výroku ze 3. kap. Genese, v němž Hospodin Adamovi říká: „V potu své tváře budeš jíst chléb,“ máme sklon pokládat práci za kletbu. Ale – jak jsme slyšeli – zahrada v Edenu nebyla místem lenošení. Člověk ji dostal za úkol kultivovat a chránit přede vším, co by chtělo její rajskou podobu devastovat. Práce je od počátku součástí našeho lidství. Boží příklon k člověku ze života práci neodstraňuje, ale dává jí smysl. Práce je rozvíjením předpokladů, které Bůh do svého stvoření vložil. Člověk se v ní podílí na díle stvoření. Díky tomu, že z Boží milosti nad světem září slunce, že Hospodin dává semeni vzklíčit, vzrůst a přinést užitek, není naše práce sisyfovsky nesmyslná, ale stojí pod zaslíbením. Tohle my lidé potřebujeme slyšet. Jednak proto, abychom mohli mít ze své práce radost, jednak proto, abychom věděli, že máme dělat to, co tvoří a nikoli to, co boří.

Výzvě k obdělávání edenské zahrady lze rozumět jako pobídce ke kultivování a civilizování světa. Každý z nás má podle svých možností a schopností tento svět tvárnit. První kap. Genese mluví přímo „o podmaňování“. Tzn., že vědecký ani technický pokrok není zakázaným ovocem. Právě naopak. Bůh nás k takovému počínání vysloveně vybízí. Není náhoda, že tempo civilizaci začaly už od raného středověku udávat křesťanské národy. Křesťanství není nějakým únikovým životním postojem. Naše občanství je v nebesích. Ale to neznamená, že nebudeme využívat možností země, na kterou nás Hospodin postavil! Úkolem člověka ovšem není zemi pouze „podmaňovat“, ale i střežit. Kdo si zemi podmaňuje, ten se snadno dostane do nebezpečí, že se vůči ní stane bezohledným. Čím mocnějšími technologiemi disponujeme a čím více nás na světě je, tím zřetelněji bychom si to měli uvědomovat. Jsou prostě určité meze, které je třeba respektovat, zakázané ovoce, které je záhodno netrhat. Pokud si zemi, na které žijeme nestřežíme, řežeme si pod sebou větev, na které sedíme.

První zpráva o stvoření mluví o člověku v podvojnosti muže a ženy. Druhá zpráva o stvoření líčí učinění ženy méně emancipované a to z Adamova žebra. V obou případech však vychází najevo totéž: Člověk je stvořen pro společenství! Má-li jeho lidství dozrát, nemůže zůstat sám. Potřebuje protějšek. Potřebuje někoho, koho by mohl milovat, s kým by se mohl sdílet, komu by mohl být věrný, s kým by něco mohl společně budovat. Lidství demonstruje svou slávu a jedinečnost právě v těchto polohách. Být člověkem není pouze záležitostí mozku, ale především záležitostí srdce. Je možno prokazovat se vysokoškolskými diplomy a přesto být lidským primitivem, který svým sobectvím svět ničí. Pověření střežit svět proto na prvém místě znamená střežit své lidství. Kde naše lidství chřadne, tam totiž chřadne i svět. Rozpadají se rodiny, rozkládá se společnost a země se opět stává pustou a prázdnou. – Vrátíme-li se na počátek, musíme tedy říci: o tomto je ta prastará, tolikrát zesměšňovaná zpráva o stvoření. Kdo ji nečte jako technologickou zprávu o dávných procesech, ale jako odpověď na otázku po smyslu, ten z ní čerpá potěšení, jistotu a nespočet docela konkrétních podnětů k tomu, jak tvárnit svůj život. Amen

MODLITBA

Pane Ježíši Kriste, ty jsi nejdůslednějším ztělesněním člověka, který střeží své lidství. Ačkoli stejně jako my pocházíš z hlíny, žiješ z Božího Ducha. Tušíme, že tento zázrak, v němž se Boží slovo stává tělem, je nadějí světa i každého z nás. Prosíme, nepřestávej vtahovat do své spásné přítomnosti. Amen

PÍSEŇ – 238

SBOROVÁ OHLÁŠENÍ –

PŘÍMLUVNÁ MODLITBA

Pane Ježíši Kriste, prosíme, tvárni naši přítomnost svou spravedlností a láskou. Dávej nám odvahu a sílu svědčit o těchto tvých projevech. Nejmocnější svědectví je přitom to, kterým tě v těchto projevech následujeme. Prosíme za lidi, kteří vůči církvi a v důsledku toho i vůči tobě zatrpkli, protože jsme jim o tobě nevydali dobré svědectví. Prosíme, za ty, kteří vidí jen hodnoty, které dělají dobře tělu. Prosíme za ty, kteří se sžírají starostmi o sebe sama. Prosíme za ty, kteří žijí podle hesla „po nás potopa“ a kteří tak vracejí zemi zpět do stavu, kdy byla pustá a prázdná. Prosíme za nemocný a lkající svět. Obnov ho tak, aby se země opět stala místem radostného a vděčného prozpěvování. Otče… Amen

POSLÁNÍ – 1Kor 13, 9-12

POŽEHNÁNÍ – Filip 4,7

PÍSEŇ - 607


Emanuel Vejnar

Zpět do ohlasů | Začátek dokumentu


Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Lysé nad Labem lysá