OHLASY  SBORU V LYSÉ NAD LABEM
HISTORIEORGANIZACEOHLASYPOZVÁNÍAKTUALITY


BOHOSLUŽBY V LYSÉ NAD LABEM - 31. 3. 2013
Velikonoční neděle


VSTUPNÍ SLOVA - Ž 118, 1 . 14 . 24
PÍSEŇ – 118, 1-3 . 6-8
MODLITBA

Bože, stojíme v úžasu před tvou mocí. Tvoříš, co zde nikdy nebylo. Bez tvého tvůrčího Slova by veškerou realitu definovalo slovíčko „nic“. Ty jsi z nicoty učinil nebe a zemi. Z prachu, který nám připomíná naši pomíjivost, jsi zhnětl nás, lidi. A ne nějak nahodile. Učinil jsi nás ke svému obrazu. I ve své pomíjitelnosti má mít náš život boží rysy. Má se orientovat na tobě. Děkujeme ti za tuto jednou provždy platnou výzvu. Z ní pramení veškerá naše lidská výjimečnost. Vyznáváme, že jsme často tvým zdeformovaným obrazem. A nejen, když se od tebe distancujeme. Stává se nám to i tehdy, když se k tobě vehementně hlásíme a máme stejně, jako velekněží, farizeové a zákoníci dojem, že se ti podobáme víc než kdokoli jiný. Přitom právě oni odsoudili toho, jenž jest „obraz Boha neviditelného a prvorozený všeho stvoření“. Radujeme se z toho, že pouze netvoříš, ale své stvoření i obnovuješ. Prvního dne po sobotě jsi vzkříšením svého Syna obnovil, co jsme my lidé pokazili. Světu i našim životům se tak vrací naděje. Chválíme tě zato a velebíme tvoje jméno. Amen

ČTENÍ PÍSMA SVATÉHO – J 20,1-14

PÍSEŇ – 178

KÁZÁNÍ – J 20,15-18

Milí bratři a sestry, obraz prázdného či otevřeného hrobu je častým symbolem vyjadřujícím převratnou událost Velikonoční neděle. Evangelijní výroky typu „hrob je prázdný“ či „kámen je odvalen“, vnímáme jako důkaz Ježíšova vzkříšení. Tyto naše myšlenkové pochody se ovšem vůbec nekryjí s těmi, které sledujeme na Marii a na učednících. Když Marie první den po sobotě přijde k hrobu a spatří, že kámen je od hrobu odvalen, nezůstane tu ve zbožném údivu stát a nezačne zpívat: „Buď tobě sláva, jenž jsi z mrtvých vstal“. Místo toho se zděšená otočí, běží za učedníky. Co viděla jim pak interpretuje docela jinak: Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili. Petr, ta skála, na níž má být postavena církev, pak do otevřeného hrobu dokonce vejde a přesto pod dojmem jeho prázdnoty neuvěří. Janovy myšlenkové pochody byly jiné. Tomu prázdný hrob k víře stačil. Marii a Petrovi nikoli. Ti na zrod své víry teprve čekali. Petr v povzbuzující přítomnosti svého druha, který ho ve víře předešel. Marie sama, v slzách a v beznaději hlubší než na počátku dne v ranní temnotě.

Prázdný hrob, jakkoli o něm referují všichni evangelisté, není důkazem Ježíšova vzkříšení. Je to jistě nanejvýš pozoruhodná okolnost. Není to však fakt, který by dokázal přesvědčit skeptika. Prázdný hrob je – logicky vzato – pouze víceznačným konstatováním nepřítomnosti Ježíšova těla. Jan si tuto skutečnost vysvětluje pozitivně, Petr se vůči ní nevymezuje, v Marii vyvolává ty nejčernější myšlenky. Člověk vždycky přikládá objektivním faktům velký význam. Prázdný hrob je objektivním faktem. Přesto tento objektivní fakt sám o sobě nic neznamená. Marie Magdaléna je jím naprosto nedotčena. A nejen jím. Pár hodin po odhalení otevřeného hrobu se jí dostává dalšího „objektivního důkazu“. Setkává se s Ježíšem tváří v tvář. Dívá se na něj, mluví s ním, přesto ho nepoznává. Je to zvláštní, ale v dějinách křesťanské církve jsou tyto „objektivní důkazy“ jen zcela okrajovým důvodem víry. Fotografie Ježíšova prázdného hrobu by určitě vyvolala senzaci. Málo by však bylo těch, kteří by po jejím shlédnutí začali žít jako křesťané.

Způsob, který dokáže zapálit víru i v mysli toho největšího skeptika, je osobní oslovení. Teprve když Marie uslyší z úst domnělého zahradníka svoje jméno, otevřou se jí oči a ona pochopí, co jí nedokázal zprostředkovat prázdný hrob ani pastorační rozhovor. Teprve po tom, co ji Ježíš osloví jejím jménem, pochopí velikonoční realitu: Její Pán ji navzdory své smrti na kříži má co říci

stejně jako kdysi. A ona na jeho oslovení odpovídá. Golgota neznamená konec. Tento subjektivní moment se Marii stává důkazem vzkříšení. Kde je autentická komunikace, tam je život! Marie říká Ježíši: Rabbuni. Evangelista poznamenává, že to znamená Mistře. Vykladači z tohoto jejího oslovení vyvozují závěr, že si Marie představovala Ježíšovo vzkříšení jako návrat do fyzického života. Tuto povahu mělo nedávné zmrtvýchvstání Lazarovo. Ježíšovo vzkříšení však není pouze opětným vstupem do pomíjitelného. Ono je vstupem do věčného. Proto Ježíš koriguje Mariiny představy větou: Nedotýkej se mne, ještě jsem nevystoupil k Otci.

Ježíšovo vzkříšení není návratem do stavu před Golgotou. Vzkříšený Ježíš není přítomen své církvi tak, že bychom si s ním mohli potřásat pravicí. Kdo je oslovován Ježíšem po Golgotě, je oslovován vyvýšeným Pánem. Vzkříšený za námi nepřichází jako muž bolesti, ale jako Bohem oslavený Vítěz. Nebo chcete-li, jako muž bolesti, kterému byla dána veškerá moc na nebi i na zemi, který už nenáleží zemi, nýbrž nebi. Marii Magdaléně - a patrně nejen jí - to bylo líto. Se svými milými jsme rádi ve fyzickém kontaktu. Chceme se jich dotýkat. Marie milovala Ježíše z masa a kostí. Takový Ježíš ji však před svým prázdným hrobem neoslovil. Jeho identifikačním znamením nebyla tvář. To, co prozrazovalo totožnost Ukřižovaného se Vzkříšeným bylo právě a pouze jeho oslovení. Marie uvěřila ze slyšení! Není mocnějšího důkazu Ježíšova vzkříšení než toho, kdy člověk cítí, že ho Ježíš, kterého zná z podání evangelia, oslovuje. Těší ho, povzbuzuje a povolává do své služby. Život v přítomnosti Vzkříšeného je životem v poslušnosti Ukřižovaného.

Marie dostal za úkol dál odevzdat, co u prázdného hrobu od svého Mistra přijala. Apoštol Pavel chápe své poslání úplně stejně. Před vysluhováním VP vždy znovu slyšíme jeho vyznání „já jsem přijal od Pána, co jsem vám také odevzdal.“ Takto si má počínat křesťanská, to znamená každý z nás: Máme odevzdávat, co jsme od svého Pána přijali, co nám tak jako Marii Magdaléně Ježíš osobně sdělil. Mluvit jen o jeho prázdném hrobě je málo. Důležité je sdělovat, proč v něm Ježíš není, že z něj vyšel jako vítěz, že je prvorozeným z mrtvých, že se v něm jednou pro vždy rozhodla přebývat plnost. Pokud křesťanská církev tlumočí toto svědectví světu, jsou lidé vzkříšeným Pánem oslovováni a spása sestupuje z nebe na zem. Do našich myslí, do našich rodin, do celé lidské pospolitosti. A dává do pohybu proces, který nás vede k Ukřižovanému. V tomto muži bolesti má totiž spása svůj hmatatelný původ. Jeho jizvami jsme uzdraveni. Kdo u Ježíšova otevřeného hrobu uslyší své jméno, ten nemůže než začít zpívat: Buď tobě sláva, jenž jsi z mrtvých vstal!“ Amen

MODLITBA

Pane Ježíši Kriste, radujeme se z toho, že Boží moc je větší než kříž a hrob, které jsme ti my lidé přichystali. Bůh učinil, co je spravedlivé a vyvedl tě z údolí stínu smrti. Kdo se tě vírou drží, před tím je stejný úděl. Chceme tě následovat v pravdě, lásce, milosrdenství a oběti až do konce našich dnů. Amen

PÍSEŇ – 346

******************************************************************

VEČEŘE PÁNĚ

Vyznejme svou víru apoštolským způsobem: Věřím …

ustanovení - 1 Kor 11,23-26

Jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce – i my jsme vstoupili na cestu nového života. Jestliže jsme s ním sjednoceni, protože máme účast na jeho smrti, jistě budeme mít účast i na jeho zmrtvýchvstání. Pojďte, vše je připraveno.

VYSLUHOVÁNÍ

Kristus Ježíš, který zemřel a který byl vzkříšen, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás! Halelujah, amen

******************************************************************

PÍSEŇ - 350

SBOROVÁ OHLÁŠENÍ –

PŘÍMLUVNÁ MODLITBA

Pane Ježíši Kriste, zvláštně vstupuješ do našich životů. Často tě hledáme, setkáváme se s tebou, nasloucháme ti, ale nepoznáváme tě. Až když nás oslovíš jménem tak nám všechno dojde. Z tvého vzkříšení čerpáme sílu pro nesení svého kříže. Pro zápasy, které na našem těle i srdci zanechávají jizvy. Pro zápasy, které se pro nás nevyvíjejí dobře a v nichž sestupujeme až do hrobu. Zvěst o tvém vzkříšení nám dává odvahu těmto zápasům neuhýbat. Velikonoce dosvědčují, že to, co nemá perspektivu z hlediska lidského, může být slavné z hlediska Božího. Prosíme tě o tvého Ducha, který by nám z tohoto evangelia pomáhal žít a pudil nás dosvědčovat jej všem, kteří před sebou vidí jenom kříž a hrob. Otče… Amen

POSLÁNÍ – 1Kor 15,35-44

POŽEHNÁNÍ - Žd 13, 20-21

PÍSEŇ - 660


Emanuel Vejnar

Zpět do ohlasů | Začátek dokumentu


Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Lysé nad Labem lysá