OHLASY  SBORU V LYSÉ NAD LABEM
HISTORIEORGANIZACEOHLASYPOZVÁNÍAKTUALITY


BOHOSLUŽBY V LYSÉ NAD LABEM - 4. 11. 2012


VSTUPNÍ SLOVA – Ž 103, 2-4
PÍSEŇ – 103, 1-7
MODLITBA

Pane Bože, nikdy jsme tě neviděli a přesto tě známe. Velebíme tě, chválíme a vzdáváme ti čest. Víme o tobě ze svědectví těch, k nímž jsi promluvil, a kteří si tvé Slovo nenechali pro sebe. Děkujeme ti za ně. Bez těchto tvých svědků bychom se nedozvěděli o dobré tvůrčí síle, která vtiskla našemu světu tvar. A nejen jemu. I všemu, co ho obklopuje. Není nic, co by existovalo nezávisle na tobě. I mocnosti, jichž se děsíme, protože boří, ničí a přivádějí do hrobu, jsou ti poddány. Díky zato, že je jejich čas omezený. Neproderou se do věčnosti. Narazí na tvou spravedlnost a rozbijí se o ni. Od tvých svědků víme, že ty dokážeš proměnit i nejzatvrzelejší srdce a vrátit radost tam, kde tečou slzy a ozývá se pláč. Vlastně je to i naše osobní zkušenost. Jsme ti vděčni zato, že jsme ji mohli učinit. Přiblížila nás tobě. A čím jsme ti blíž, tím bezpečněji a vyrovnaněji kráčíme životem. A nejdeme jen tak nazdařbůh. Za tvým - pro nás ukřižovaným a vzkříšeným Synem - míříme do tvého Království. Tam tě pro jeho oběť uvidíme tváří v tvář. Amen

ČTENÍ PÍSMA SVATÉHO – Mk 9,14-29

PÍSEŇ – 236

KÁZÁNÍ – Sk 3,1-8

Milí bratři a sestry, slyšeli jsme dvě zprávy o uzdravení. O uzdravení posedlého chlapce a o uzdravení chromého. V obou případech ty nemocné uzdravují učedníci. S posedlým chlapcem si ovšem neporadí a jeho neduhu ho zbaví až Ježíš. Ochrnutého Petr s Janem na nohy skutečně postaví. – Jak si vysvětlit, že jednou učedníci na celé čáře selžou a podruhé pod jejich dotekem dochází k zázraku, nad kterým všichni žasnou? Pokud vyloučíme náhodu, tak se zřejmě něco změnilo v jejich metodě. Škoda, že nám evangelista nezaznamenal, jak se učedníci pokoušeli posedlého uzdravit. Ústy otce postiženého chlapce pouze konstatuje „nedokázali to“. Přesto lze z textu vytušit, kde se stala chyba. Když Ježíš chlapce handicapu zbaví a učedníci mu položí otázku „proč jsme ho nemohli uzdravit my“, Ježíš jim odpovídá: takový duch nemůže vyjít jinak než modlitbou. Při všem vnějším napodobování mých gest jste zapomněli na to, že uzdravení je v posledu dílem Božím. Hospodin je lékařem! Vy jste jen pomocným personálem, který má za úkol nemocnému tohoto lékaře zprostředkovat a nechat ho jednat.

Ona „změna metody“ způsobující, že se dostavují výsledky, spočívá ve vnějšně téměř nepostřehnutelném posunu. Chromý, kterému Petr u chrámové brány podává ruku, vstává, protože mu pomocná ruka byla podána ve jménu Ježíš Krista Nazaretského. Nerozumějme tomu jako nějaké mechanické pobožné formulce nebo dokonce jako zaklínadlu. Petr a Jan těmito slovy dávají najevo, že to nejsou oni, kdo nemocnému pomáhá. Ano, také by ho svými silami dokázali zvednout. Určitě by ho i nějakou dobu udrželi ve vzpřímené poloze. Jakmile by ho však pustili – a jednou by to udělat museli – tak by ten muž opět spadl. A po pádu by se stal ještě větším invalidou než byl předtím. Petr s Janem by mu ze svých lidských předpokladů nedokázali pomoci tak, aby opět chodil. Právě v návratu této schopnosti však pomoc spočívala. Každé lidské pozvednutí je jen na chvíli. Ano, i to je dobré. Ale pozvednutí, kdy stojím a nehroutím se, ani když mě žádná viditelná ruka nepodpírá, je lepší. Uzdravený ochrnutý to dává najevo tím, že skáče radostí a chválí Boha.

Ochrnutý je uzdraven, protože k němu byl přivolán skutečný „odborník“. Petr s Janem – ačkoli se zdají být hlavními osobami tohoto oddílu – jsou postavami, jejichž vztah k Ježíši lze připodobnit zmíněnému vztahu pomocného zdravotnického personálu k lékaři. To je nezbavuje důležitosti. Každý lékař takový personál potřebuje. Kde chybějí milosrdní bratři a milosrdné sestry, tam lékař leckdy ani nemá možnost zasáhnout. Přesto však platí, že svou důležitost nezískává lékař od saniťáka, nýbrž saniťák od lékaře. Na to nemáme v církvi nikdy zapomenout. Nikoli my dáváme důležitost Kristu, ale on dává důležitost nám. Jestliže svým jednáním odkazujeme k němu, pak stojí naše počínání pod zaslíbením, pak neseme ovoce. Pokud Krista jen vnějšně napodobujeme a jeho jméno zní v našich ústech bez Ducha, jako „dunící kov a zvučící zvon“, pak působíme trapně a přinášíme lidem jen zklamání. A nejen jim, ale i tomu, jehož jménem se zaštiťujeme. „Pokolení nevěřící“, říká Ježíš takovým svým učedníkům, „jak dlouho vás mám ještě snášet?“

I k nám lidé natahují ruce a žadoní tak jako chromý u chrámové brány o

almužnu. A my stále vytahujeme z kapes další a další peníze. Jejich potřeba se přitom nijak nezmenšuje. Čím víc peněz vydáváme, tím víc požadavků je vůči nám naopak vznášeno. Petr s Janem nedají chromému žebrákovi ani korunu. Zprostředkují mu však pomoc nesrovnatelně efektivnější. Zbaví ho jeho handicapu a vrátí ho zpátky do života: Ve jménu JK Nazaretského, vstaň a choď! Toto je základní a nevlastnější způsob, jímž má Kristova církev ve světě působit. Zlatem a stříbrem svět nespasíme. Penězi – i kdybychom na almužnách rozdali miliony - svět nespasíme. Ten lze zachránit jen tím, že budeme lidi vracet zpátky do života. Zbavovat je jejich svázaností, zloby, smutku a beznaděje. Toto počínání je pod zaslíbením! Ráj se neotevírá penězi. V řeckých bájích jsou peníze naopak vstupným do podsvětí. Ráj se otevírá tam, kde lidé „chodí“, tedy žijí ve jménu Ježíš Krista Nazaretského. Když vzkříšený Kristus vysílá své apoštoly do světa, nedává jim žádný sociální úkol. Pověřuje je pouze dvojím: křtěte a učte!

Duchovní nouze se dřív nebo později vždycky promítne do nouze fyzické. Ježíš chce ovšem odstraňovat příčiny, nikoli jen tišit následky. Stejné poslání má ve světě i jeho církev. Jejím úkolem není sbírat peníze a dávat je potřebným. Církev má reprezentovat prostředí, v němž se lidem vrací chuť do života, kde chromí vstávají, napřimují se a chodí. O uzdraveném ochrnutém čteme, že jeho první cesta vedla do chrámu a že zde chválil Boha. Pokud by dostal od apoštolů zlato či stříbro, do chrámu by jako kulticky nečistý stále nemohl a za obdrženou almužnu by chválil své lidské dobrodince. Ten příběh naznačuje, že se v církvi nemáme dávat určovat očekáváním, které vůči nám má veřejnost. Z každého průzkumu vyplývá, že to je pouze jediné – charita! My víme o zásadnější pomoci a tou sloužíme. Když Petr říkal: stříbro ani zlato nemám, tak chromý určitě zklamaně protáhl obličej. Nedovedl si představit větší pomoc než peníze. Když přijal, co mu Petr dal, skákal radostí.

Kristův učedník neodmítá poskytnout první pomoc. Stejně jako kdysi je však i dnes pouze saniťákem. A ten je tu od toho, aby nemocného předal Lékaři. Pouze lékař je kvalifikován k tomu, aby léčil. Pokud se domníváme, že to zvládneme taky, podobáme se učedníkům, kteří se pokoušeli vyhnat zlého ducha z posedlého chlapce. Opakuji, že jeho otec shrnuje výsledek jejich snahy slovy „nedokázali to.“ Z ochromující životní bezvýhlednosti dokáže vysvobodit pouze ten, který před námi otevírá dveře do prostoru, v němž je Bůh všechno ve všem. Možnost vstoupit do něj a jistota, že nikoli v nemohoucnosti, ale právě zde je konečná stanice našeho bytí, staví člověka na nohy! Toto poselství máme jako Kristovi učedníci nést všem chromým, hluchým, němým a slepým. Ducha beznaděje nepřemohou peníze a to, co se za ně dá koupit. Ty ho jen na okamžik odstrčí, aby se vzápětí vrátil s ještě větší vehemencí. Takový duch může být přemožen jen mocí silnější než je on sám. Uzdravený ochrnutý svým chozením, skákáním a chválením dosvědčuje, že touto mocí je jméno Ježíše Krista Nazaretského. Amen

MODLITBA

Pane Ježíši Kriste, ty jsi lékařem, který nejen že bolest tiší, ale i odstraňuje její původ. Radujeme se z toho, že ačkoli žijeme v pomíjitelném světě, otevíráš v něm před námi dveře věčnosti. Chceme na ně upozorňovat a uvádět do nich ty, kteří si zoufají. Ať to děláme tak dobře, spolehlivě a efektivně, jako Petr a Jan. Amen

PÍSEŇ – 309

PŘÍMLUVNÁ MODLITBA

Pane Ježíši Kriste, prosíme tě o tvého Ducha. Kde nás nenaplňuje, tam se naše zbožnost stává tělesnou. Uznává jen to, co se dá změřit, zvážit, spočítat a místo na tobě a na tvé milosti staví na člověku a na jeho výkonech. Dej nám rozpoznat, jaká je ve tvé církvi naše role. O co máme usilovat na prvém místě, co počká a čeho bychom se měli vyvarovat. Prosíme za lidi, kteří žijí bez naděje. Ráno vstávají otrávení a večer uléhají se slzami v očích. Ať je neodbýváme pouhými almužnami, ale obracíme jejich mysl k tobě, nevyčerpatelnému zdroji naděje. Vstupuj do jejich života a odhaluj jim, že tvá láska je mocnější než všechny síly destrukce! Ať je toto evangelium zvedá, napřimuje a nese stejně jako nás. Otče… Amen

POSLÁNÍ – 2Tm2, 8-13

POŽEHNÁNÍ – Pán Buď s vaším duchem. Milost s vámi. Amen

PÍSEŇ - 636


Emanuel Vejnar

Zpět do ohlasů | Začátek dokumentu


Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Lysé nad Labem lysá