OHLASY  SBORU V LYSÉ NAD LABEM
HISTORIEORGANIZACEOHLASYPOZVÁNÍAKTUALITY


BOHOSLUŽBY V LYSÉ NAD LABEM - 2. 9. 2012


VSTUPNÍ SLOVA

Ať se zaradují všichni, kdo se k tobě utíkají; věčně budou plesat, když je budeš chránit, jásotem tě budou oslavovat ti, kdo milují tvé jméno. Spravedlivému, Hospodine, žehnáš, jako pavézou ho obklopuješ přízní. (Ž 5,12-13) Amen

PÍSEŇ č. 5 Slyš slova má, můj Bože, Králi

MODLITBA

Hospodine, před tvou tváří, se nás zmocňuje ostych a zbožná bázeň. Uvědomujeme si, jak nedokonalá je naše spravedlnost a jak troufalé je chtít se do ní před tebou zahalit. Navzdory svému sebelépe míněnému úsilí, navzdory veškeré své zbožnosti, jsme stále v zajetí svých vášní, zlých sklonů, sebelásky a pýchy. Vyznáváme, že uhýbáme před tvými nároky a unikáme před nimi do poloh, o kterých víme, že jsou okrajové. Vyznáváme, že naše spravedlnost je jednou zbožným přáním, jednou maskou, ale nikdy není realitou. V našem životě je vina vedle viny, díra vedle díry. Odvažujeme-li se před tebou postavit a pohlédnout vzhůru, je to proto, že víme o tvém milosrdenství. Prosíme, Bože, obestírej nás jím a nesuď nás podle práva. Vymaž náš dlužní úpis zásluhami svého ukřižovaného Syna. Hleď na nás laskavě přes jeho oběť, která nás odívá jeho spravedlností. Dávej nám svého Ducha, ať jím vedeni, můžeme stále hlouběji vrůstat v Ježíše a vytvářet spolu s ním spásnou jednotu v myšlení, mluvení i jednání. Bože slyš nás a vyslyš nás. Amen

ČTENÍ PÍSMA SVATÉHO - Mt 20, 17-27

PÍSEŇ č. 237 Bůh Otec z pouhé milosti (1-8)

KÁZÁNÍ - 1 Kor, 9, 19 - 23

Milí bratři a sestry, když slyšíme toto Pavlovo vyznání a postavíme vedle něj svou víru, nevycházíme z toho zrovna nejlépe. To, jak o své víře píše apoštol, má výrazně odlišnou podobu od toho, do čeho se křesťanská víra scvrkla nám. Současný českobratrský evangelík v lepším případě přichází v neděli na bohoslužby, dá do sbírky a uhradí salár. Po shromáždění si se známými popovídá, zajde na kávu, postěžuje si na bezbožný svět a tím většinou angažmá jeho víry končí. Kdyby měl vydat počet ze své víry podle Pavlovy osnovy a mluvil by pravdivě, nejspíš by řekl: "Všemi jsem zotročen, ale snažím se je šikovně doběhnout a obrátit chod věcí ve svůj prospěch. Někteří lidé mne dráždí svou vzdělaností, jiní svou omezeností. Někteří lidé mne provokují svou mravní čistotou, jiní svým promiskuitním jednáním. Mezi slabými ze sebe dělám osobnost, silným poklonkuji. Zuby nehty se snažím o nic v životě nepřijít a touha získat druhého pro Krista, je mně vzdálená. Vším, co dělám – i když to s oblibou zahaluji do zbožného hávu - sleduji svůj prospěch."

Takový je náš portrét. Ústa mluví zbožně, mysl je plná velkých myšlenek, ruce jsou však svázány tisícerými ohledy na sebe sama. V tom spočívá naše otroctví! Našim prvořadým a někdy jediným zájmem, pro který jsme ochotni se nasadit, je zajistit sebe sama. Najít si výnosné zaměstnání, získat ve společnosti výsadní postavení, rozšířit si svůj obzor, útulně si zařídit byt, užít si dovolenou, pobavit se s přáteli. Teprve pak přichází na řadu Kristus. Ale to znamená, že vlastně nepřijde na řadu nikdy. S tímhle životním programem totiž nelze být nikdy hotov. Kdo staví v životě na první místo sebe, ten bude mít vždycky čas pouze na sebe. Na počínání, z něhož osobní prospěch nekyne, při němž čk neroste, ale naopak se menší, čas nenajde. I kdyby se ukousal nudou. A vždycky bude mít pusu plnou neprůstřelných argumentů, jimiž své jednání zdůvodní: "Nemohu přece nikomu nic vnucovat. Každý má svobodu dělat si co chce a věřit tomu, co se mu líbí.“ - Ano, ale Pavel je přesto přesvědčen, že je pouze jediný pevný bod, na který může čk se zárukou zavěsit svůj život. Tím bodem je Kristus!

Ona zálibně se v sobě vzhlížející otrocká mentalita pak nezřídka přechází do ofenzívy: " Já jsem na rozdíl od tebe natolik zaneprázdněn, že na nějaké náboženské řeči nemám čas!" - A všechno je v mžiku obráceno naruby. Ten, který si ubere ze svého pohodlí a všemi způsoby druhým dosvědčuje Krista, dostane nálepku lelkujícího budižkničemu, zatímco ten, který se od rána do večera točí kolem sebe a občas si pořídí odpustek na charitu, je posouvám do pozice univerzálního soudce. Tu druhou roli jsme si v životě asi zkusil každý. Lišíme se od sebe jen tím, jak často v ní vystupujeme. Ten projev je přitom trapný svou průhledností a bezútěšný tím, jak jím zabředáme do stále hlubšího pokrytectví. Svými nářky a rádoby nevyvratitelnými argumenty přitom nikoho nepřesvědčíme. Lidé nám třeba budou navenek přikyvovat, aby se s námi nedostali do konfliktu. Ale ve skrytu si budou myslet své: "Křivý, farizejský a sobecký člověk." Kdo chce být skutečně svoboden, musí být svoboden i od sebe sama! Tímto směrem ukazuje Pavlovo vyznání: Jsem svoboden ode všech, ale učinil jsem se otrokem všech. Ne proto, abych tak zvýšil svou prestiž či životní standard. Stávám se jejich otrokem, abych je získal pro Krista.

V tomto absolutním nasazení pro to, co je pravdivé a perspektivní, nachází apoštol svobodu. Takový je jeho základní životní pocit. Dá se jistě namítnout, že důležitý není pocit, nýbrž realita. Jak ovšem posoudit reálnost svobody? Se svobodou je to jako se zdravím. Na něj mohu mít deset potvrzení od doktora, nebudu-li se cítit dobře, jsou mi k ničemu. Svobodu je stejně jako zdraví třeba cítit. Nestačí mít na ni razítko. Teprve když ji vnímám subjektivně, stává se mně realitou. Pro Pavla svoboda realitou byla. Pavel byl svoboden od výnosného zaměstnání, od výsadního postavení, od intelektuálních hrátek a všeho dalšího, co čka tak snadno zotročí. Byl totiž svoboden od sebe sama! Tady je, bas, klíč ke svobodě. Svobodu dává schopnost nelpět na sobě samém. Tento životní postoj se nedá naučit. Ten může čk zaujmout pouze pod vlivem toho, který byl svoboden od sebe sama až ke smrti na kříži. Kdo staví jeho osobu v životě na první místo, ten vstupuje do svobody, která z křivého, bázlivého a sobeckého člověka činí statečné, suverénní a milující stvoření.

Absolutní svoboda je podmíněna absolutním odevzdáním. Dobrovolným. Pavel se činí otrokem všech ze své vůle. Není jedno, stane-li se člověk otrokem z donucení nebo dobrovolně. Pokud děláme věci ze strachu o svou existenci, jsme stále v napětí. Stáváme se podrážděnými, zlými a nedůtklivými. Pokud děláme věci z vděčnosti za svou existenci, je nám je nám toto počínání - tato služba - projevem, jímž realizujeme svou svobodu. Pavel se činí dobrovolně otrokem všech, aby mnohé získal. Ne pro sebe ani pro církev, ale pro Krista. Pro toho, který učinil svobodným jej, a který chce osvobodit všechny. Pro tuto záchranu druhých z prázdnoty a beznaděje, se Pavel stává Židovi Židem, Řekovi Řekem a slabému slabým. Bez rozpaků vstupuje na roveň komukoli, jen aby mu mohl srozumitelným způsobem přiblížit Krista, tedy život v pravdě, lásce, naději a svobodě. Toto počínání se nazývá "misií". Náš vztah k ní je rozporuplný. S obdivem o ní nasloucháme, máme-li však do pozice misionářů vstoupit sami, hned ji vidíme jako počínání navýsost problematické.

V dějinách byla misie skutečně mnohokrát zneužita. Ale zneužít se dá všechno. Pro Ježíše je jediným motivem misie láska. Člověk se v ní dobrovolně zříká své svobody, aby se s druhými podělil o to, co je mu nejdražší. Čím srdce přetéká, tím ústa oplývají! Kdo žije v Kristově svobodě, ten nemůže lhostejně chodit kolem těch, kteří jsou zotročeni. Prostě mu to nedá. Vděčnost za to, co sám přijal, ho pudí k tomu, aby jim zprostředkoval osvobozující dar Kristova evangelia, proto se stává jejich služebníkem. Toto je jedno ze základních rozpoznání, které Pavel po svém obrácení učinil. Cev žije tam, kde v ní lidé docházejí ke stejnému závěru. Křesťanská zbožnost se nespotřebovává ve vztahu k sobě samému. To bychom si příliš svobody neužili. Nic totiž nedokáže čka zotročit tak jako sebeláska. Kristem inspirovaná zbožnost nám staví do cesty "ty druhé". Pro ně se dobrovolně stáváme otroky, abychom je přivedli do svobody. Tato naše misie je demonstrací toho, že jsme ve víře svobodní i od sebe sama. Toto počínání nám dává podíl na evangeliu. Amen

MODLITBA

Pane Ježíši Kriste, děkujeme ti za svobodu, do které nás vedeš. Je to svoboda ode všech a ode všeho, co se nás snaží zotročit. I od sebe sama. Víme, jak snadno se dáme zmámit příjemnými věcmi, jak chabá je naše obrana, když nás láká požitek, lenošení, výhody a zisk. Děkujeme ti za to, že nám nepřestáváš stavět do cesty „ty druhé“. Amen

PÍSEŇ č. 482 Jak rozkošné a milé

VEČEŘE PÁNĚ

SBOROVÁ OHLÁŠENÍ

PŘÍMLUVNÁ MODLITBA

Pane Ježíši Kriste, nenech nás vypadnout z tvé svobody. Dávej nám svého Ducha a kultivuj naše myšlení víry svým Slovem. Ať svým bližním nezůstáváme dlužni poselství, které rozbíjí okovy a snímá pouta z rukou. Ať jim dokážeme dosvědčit tvé milosrdenství a tvou věrnost a ukázat jim na tobě rozdíl mezi svobodou a svévolí. Prosíme za lidi, kteří svobodu nikdy nepoznali a žijí v otroctví. Ať v otroctví působeném „těmi druhými“ nebo v tom, kdy jsou v zajetí sebe sama. Přiznávej se, Pane k našim pokusům přiblížit tvé evangelium našim dětem, vnoučatům, přátelům a známým. Ať je tlumočíme srozumitelně, podmanivě a věrohodně tak, jako jsi to činil ty, náš Spasitel a Pán. Otče náš...Amen

POSLÁNÍ

Usilujte o pokoj se všemi a o svatost bez níž nikdo nespatří Pána. Dbejte o to, ať nikdo nepromešká Boží milost. (Žd 12,14-15a)

POŽEHNÁNÍ

Kéž je nám Bůh milostiv a dá nám požehnání, kéž nad námi rozjasní svou tvář! Ať je známa na zemi tvá cesta, mezi všemi pronárody tvoje spása!Amen

PÍSEŇ č. 622 Tys na mne myslil dřív



Emanuel Vejnar

Zpět do ohlasů | Začátek dokumentu


Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Lysé nad Labem lysá