OHLASY  SBORU V LYSÉ NAD LABEM
HISTORIEORGANIZACEOHLASYPOZVÁNÍAKTUALITY


BOHOSLUŽBY V LYSÉ NAD LABEM - 1. 7. 2012


VSTUPNÍ SLOVA - Ž 27,4
PÍSEŇ - 27
MODLITBA

Hospodine, ty jsi Světlem, z něhož světlo povstalo. V tobě není temnoty. Ty jsi Cestou, po níž přišel život na svět. V tobě není bloudění. Ty jsi Pravdou, která nemá přívlastky a přesto nikoho nezraňuje. Ty jsi Životem, bez něhož člověku vládne smrt. Prosíme, Pane, prozáři svým Světlem naše životy. Postav nás na Cestu, která vede do tvého Království. Dej nám poznat svou osvobozující Pravdu, ať neupadáme do zajetí marnosti. Prosíme, dej nám odvahu žít s tebou a vítězit tak nad vším, co nás sráží k zemi. Radujeme se z toho, že k nám mluvíš a tvárníš nás svým Slovem. Ať se tak stane i dnešní neděli. Díky tomu, že ses nám zjevil, se máme na čem orientovat, o co opřít a k čemu směřovat. Jsme ti za to vděčni. Tvé Slovo, které se stalo ve tvém Synu tělem, vnáší do našich srdcí pokoj, dává naději, napravuje rozbité vztahy, rozptyluje temnoty a učí nás žít. Očekáváme na tvé promluvení. Chceme se jím dát vést, poučit, povzbudit a potěšit. Chceme mu otevřít své srdce. Prosíme, mluv k nám tak, aby nám z tvého slova zazářil Kristus.

Amen

ČTENÍ PÍSMA SVATÉHO – J 3,5-21

PÍSEŇ – 292

KŘEST

Manželé Jakub a Lenka Rašínovi z Čelákovic přicházejí ke křtu se svou dcerou Magdalenou. Prosím je, aby spolu s ní a s kmotry přistoupili před stůl Páně.

Milý Jakube, a milá Lenko, z Ježíšova hovoru s Nikodémem je zřejmé, jaký význam má křest: Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do Království Božího. Křest není nějaká izolovaná akce. Je to první předpoklad proto, abychom neskončili spolu s pomíjitelným, ale mohli vstoupit do věčného. Určitě je to ta snazší část. Proto mnoho lidí končí pouze u ní. To je škoda. Narození z vody, ke kterému se nepřidá narození z Ducha, je jako mince ražená pouze po jedné straně. Takový nedodělek se sice těší zájmu sběratelů kuriosit, ale banky jej neberou. Narození z Ducha se narozdíl od narození z vody nedá naplánovat. Ale lze pro ně připravovat podmínky: Klimatem ve své rodině, ale zejména tím, že budete své děti přivádět tam, kde tento Duch vane. Ve sboru, do něhož patříte, k tomu máte mnoho možností. A to je dobře.

Povstaňme nyní a vyslechněme ustanovení křtu, jak je dává svým učedníkům vzkříšený Ježíš: Mt 28, 18-20

Rodiče a kmotři, ptám se Vás:

Věříte, že s Ježíšem smíte žít smysluplný, nadějný a pro jeho oběť do
věčností ústící život? - Je-li tomu tak, odpovězte: Ano, věřím.
Chcete, aby se Vaše Magdaléna stala součástí Kristovy církve? - Je-li tomu tak,
odpovězte: Ano chci.
Slibujete, že budete vést svou dceru slovem i životním příkladem tak, aby
mohla jednou sama vyznat to, co nyní zástupně vyznáváte za ni? - Je-li tomu tak,
odpovězte: Ano slibuji.

Bože Otče, Synu i Duchu svatý, do tvé milostivé ruky vkládáme toto dítě. Činíme tak s vědomím, že naše ruce ochabují, tvá pravice však drží pevně. Povoláváš si zde na zemi svůj lid a vedeš jej ke spáse. Voda křtu ať nyní demonstruje, že do ní chceš přivést i tuto dívku. Prosíme rovněž za její rodiče. Ať ji moudře, laskavě a pevně vedou za Ježíšem, v němž jsi v lidském těle přišel mezi nás. Ať své dceři každý den svým jednáním vydávají svědectví o tom, co je věrnost, milosrdenství a láska. Amen

Magdaléno Rašínová, křtím tě ve jméno Boha Otce, i Syna i Ducha svatého. Amen

Nyní toto praví Hospodin, tvůj stvořitel, Jákobe, tvůrce tvůj, Izraeli: „Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj.

Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou, půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud, půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí.

Neboť já Hospodin jsem tvůj Bůh, Svatý Izraele, tvůj spasitel. Amen

PÍSEŇ (mládež) - Hosana

KÁZÁNÍ - Ef 5,8-14

Milí bratři a sestry, každý, kdo je vůči sobě alespoň trochu kritický, se při četbě první věty dnešního textu zarazil. Já, že bych byl světlem? Vždyť na mně není nic mimořádného! Ano, chodím do kostela. Ale kolikrát se mně tam ani moc nechce. Vymýšlím si sám před sebou nejrůznější výmluvy a musím se přemáhat, abych se do něj vypravil. Ano, snažím se žít Pánu Bohu k chvále. Ale výsledek mého snažení je často žalostný. Navíc nemám žádné z těch zvláštních obdarování, kterými na sebe člověk upoutá. Nedostávám se do zbožné extáze. Nedokážu nikoho zázračně uzdravit. Moje víra je tak střízlivá, že s ní mívám problémy. S určitými biblickými texty si při nejlepší vůli neporadím. Třeba s těmi, v nichž Izrael dostává v Zemi zaslíbené příkaz vybít všechno pohanské. Nebo s těmi, v nichž Ježíš chodí po moři. Já, takto malověrný křesťan, že bych byl světlem? Komu? Netýká se to jen těch, kteří mají všelijaká vznešená vidění, provrtávají druhého uhrančivým zrakem a silou své osobnosti si ho dokáží omotat kolem prstu?

Apoštolovo konstatování se skutečně týká i nás. Světlo, o němž mluví, totiž není z člověka! Nejde o záři produkovanou naším rozevlátým lidským duchem. To Pán nás učinil světlem! Čím jsme, jsme z Boží milosti. Ani v tom nejnáboženštějším člověku světlo není. Podstatou potomků Adamových je tma. Hospodin však má moc tuto tmu prosvětlit. Necháváme-li na sebe dopadat Boží jas, temnota mizí a ten, který byl kdysi tmou, je učiněn světlem. Toto je zázrak Božího působení! Ne nějaké hýbání křížku na oltáři anebo plačící dřevěná figurka. Kdysi jste byli tmou, ale nyní vás Pán učinil světlem. Otevřel vaše srdce pro Krista, takže se mu usilujete připodobnit a zrcadlíte na sobě jeho slávu. Zde je původ křesťanova jasu! Křesťan za něj vděčí tomu, který ho povolal k životu v lásce a naději. Nikdy to světlo neprodukujeme sami. Navzdory všem svým nedostatkům ho však můžeme odrážet. To je nám zdrojem pokory, ale i zdravého sebevědomí. I když je má víra střízlivá, nejsem nějaký „nýmand“! Ve křtu mne Pán učinil světlem. Zrcadlem, odrážejícím jeho jas.

Je-li někdo světlem, je jeho úkolem svítit. A to ze všech svých sil, schopností a předpokladů. Tak jako Karafiátovi broučci, kteří vědomi si své důležitosti, vyletovali se zažehnutými lucerničkami každý večer znovu a znovu. Nedali se odradit nepřízní počasí ani nebezpečím, které na ně číhalo za každým keřem. Koho si Pán učinil světlem, ten má prostě žít jako syn či dcera světla. To znamená, že má dát svým životem orientací těm, kteří ještě stále tápou. V první kapitole knihy Genesis čteme: "I řekl Bůh: buď světlo. A bylo světlo!" Apoštolovo slovo - stejně jako toto slovo z Genese - nemůže zůstat bez odpovědi. Tou odpovědí je křesťanův nový život. Ne až v zaslíbeném BK, ale už v tomto světě. Ovoce světla, o němž se z našeho oddílu dozvídáme, je třeba nést už zde a nyní. Nelze čekat na lepší lidi a příznivější poměry. Kdo byl učiněn světlem - a křest takového člověka jasně označuje - od toho se očekává, že bude jiný než starozákonní Adam, jehož jednání způsobilo, že se v ráji setmělo.

Jak se to nebeské světlo pozná? V textu, který jsme slyšeli, je to pověděno naprosto jasně: Ovocem světla je dobrota, spravedlnost a pravda. Docela obyčejná dobrota, docela obyčejná spravedlnost a docela obyčejná pravda. Tyto projevy mají křesťana provázet, kamkoli se pohne. V církvi se mají lidé stávat laskavými, čestnými a odpovědnými. Možná nám toto ovoce světla připadá až příliš světské. Ano, křesťané nejsou jedinými, kteří považují dobrotu, spravedlnost a pravdu za hodnoty. I ten největší neznaboh touží, aby s ním jeho okolí jednalo tímto způsobem a cítí se být ukrácen, když se tak neděje. Proto je život nesoucí toto ovoce světlem i pro ty, kteří jsou vně. Spousta našich spoluobčanů se dívá na naše chození do kostela s despektem. Ovoce, které naše víra nese, jim však chutná příjemně. A je jím docela „obyčejná“ dobrota, spravedlnost a pravda. Ve světě formovaném starým Adamem, jsou však tyto projevy něčím neobyčejným, nevšedním a vzácným.

Ovoce světla je logickým plodem křesťanské existence. Křesťan je nese, protože nemůže jinak. Byl přece učiněn světlem. To ho vede k tomu, aby dobrotu, spravedlnost a pravdu pouze nekonzumoval, ale stal se jejich producentem. Proto usiluje demaskovat všechno, co člověka obelhává, zavádí a ničí. Proto nazývá věci pravým jménem a dělá si tím zlou krev. Zasahuje-li svou kritikou i sebe, pak činí, co činit má. Kolem falešných norem a základů na písku nelze chodit po špičkách. Světlo odhaluje pravdu bez ohledu na to, zda je její poznání příjemné či nikoli. Teprve když se věci správně pojmenují, je jasné, oč jde.A kde se rozjasní, tam si lidé začnou uvědomovat, co jsou, kde jsou a co jim chybí. Kde se rozjasní, tam se čk probere z mrákoty a roste v něm touha po plném světle. Křesťan chce, aby se rozjasnilo! Pán ho přece učinil světlem. Proto touží žít jako dítě světla. Ve své rodině, svém sboru, ve své církvi, všude, kde se ocitne. Odkazuje tak ke Světlu, jehož rozbřesk světu ohlašuje nový den. Amen

MODLITBA

Pane Ježíši Kriste, děkujeme ti za podivuhodnou proměnu, kterou jsi s námi učinil. Zalil jsi nás světlem své lásky a vyvedl tak ze tmy. Drž nás svým Duchem v tomto životodárném prostoru. Ty jsi Světlem světa. My pak chceme být těmi, kteří na sobě toto světlo zrcadlí a posílají dál. Amen

PÍSEŇ – 420

SBOROVÁ OHLÁŠENÍ -

PŘÍMLUVNÁ MODLITBA

Pane Ježíši Kriste, prosíme za lidi, kteří si libují ve tmě. Dej jim okusit slávu světla. Ať poznají velikost lásky, pocítí osvobozující moc pravdy, pochopí velkolepost oběti. Prosíme za ty, kteří se marně snaží zahnat tmu ze svých předpokladů a zoufají si, když se jim to nedaří. Prozáři prostor kolem nich svou svatostí. Těm, které jsi učinil světlem, pomáhej žít jako dětem světla: v dobrotě spravedlnosti a pravdě. Buď nám svým Duchem přítomen v našich sborech. Působ, ať se stávají místy důvěry a bezpečí a jsou věrohodnými znameními tvé přítomnosti. Ať se ti neztratí ani jeden z těch, kdo byl ve tvé jméno pokřtěn. Otče náš... Amen

POSLÁNÍ - Mt 5, 14-16

POŽEHNÁNÍ – 2 Kor 13,13

PÍSEŇ – 678


Emanuel Vejnar

Zpět do ohlasů | Začátek dokumentu


Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Lysé nad Labem lysá