OHLASY  SBORU V LYSÉ NAD LABEM

HISTORIE

ORGANIZACE

OHLASY

POZVÁNÍ

AKTUALITY

BOHOSLUŽBY V LYSÉ NAD LABEM - 5. 2. 2012

VSTUPNÍ SLOVA - Ž 73,25-26
PÍSEŇ – 73,1-3 . 9-11
MODLITBA

Dobrý Bože, tvým potěšením jsou ti, kteří naslouchají tvému Slovu. Ti, kteří o něm přemýšlejí, řídí se jím dnem i nocí, nenechávají si ho pro sebe, ale předávají ho svým synům a dcerám, aby jednou naplnilo celý svět. Chceme si počínat tak, abychom byli korunou tvé slávy - tobě oddaní, s čistou myslí a jasným okem. Chceme na sebe brát kříž tvého Syna, protože bez těch, kteří jsou ochotni ho nést, se spása zastavuje před naším prahem. Vyznáváme, že náš duch je připraven, naše tělo však často selhává. Stačí málo, abychom vypadli z předsevzatého konceptu. Něco se nám nepodaří, něco nám chybí, někdo nás zastíní a my kvůli tomu malomyslníme nebo se naše srdce naopak zatvrzuje a stává zlým. Prosíme, dávej nám sílu zvládat tyto situace. Dávej nám sílu obstát, kde jde v životě o všechno - o naše bytí či nebytí. Buď s námi, když se stánek našeho těla hroutí a my tomu nedokážeme zabránit. Ať ani tehdy neklesáme na mysli, ale vstupujeme do údolí stínu smrti se jménem tvého ukřižovaného a vzkříšeného Syna na rtech. V něm nám vzchází světlo. Amen

To je vždycky posláním těch, nad nimiž je Duch Panovníka Hospodina. Proroci nemají dovolit lidem zabydlet se ve své přítomnosti. To lze i v té nepříjemné. Vytvoříme si prostě určité vězeňské stereotypy. Ty pomáhají přežít, současně však danou situaci konzervují. Mají-li se zajatci dostat na svobodu a vězni z vězení, musí jim pro tuto budoucnost někdo otevírat mysl. Musí jim připomínat, že život je něčím slavným. Na cestě ke svobodě musíme samozřejmě leccos vydržet. Ale fáze utrpení není tou finální. Tou je léto Hospodinovy přízně, olej veselí a závoj chvály. Každý Boží prorok je pomazán k tomu, aby nesl pokorným tuto radostnou zvěst. Kdykoli se tak děje, stává se Boží Slovo tělem. Věčná Boží vůle vstupuje do našeho času a proměňuje jej. Těší a pozvedá truchlící, dává jim místo popela na hlavu čelenku. Ježíš o sobě v nazaretské synagoze řekne, že se v jeho osobě splnilo toto Písmo. Setká se kvůli tomu se zavilým odporem. Ten však už nedokáže jím předznamenané dějiny změnit. Když ho chtějí jeho posluchači svrhnout ze srázu hory, projde jejich středem.

Jistě, radostná zvěst se snadno dá nést naivně. Každé povzbuzení namířené do neradostných poměrů je v tomto podezření. Ale kam jinam by měla být radostná zvěst směrována než tam, kde radost není. Právě tady přece pomáhá a zahání ducha beznaděje! Naivita není v obsahu radostné zvěsti. Často se však dostává do způsobů, jimiž ji tlumočíme. Křesťanská církev se uvelebila ve frázích, kterým lidé nerozumějí a v tématech, která je nezajímají. Prázdná slova ovšem nenasytí. Prázdná slova se totiž tělem nikdy nestanou. Nad těmi, kteří je na sebe bez vnitřního zápasu vrší, Duch Panovníka Hospodina nevane. Problém tedy nevzniká jen tehdy, když radostná zvěst nezní. On vyvstává i tehdy, když zní nevěrohodně. Ti, ke kterým doléhá, ji z toho důvodu nepřijímají. Neodmítají její obsah. Odmítají její pokleslou formu. Svoboda, radost a naděje je žádostivé zboží. Sdělení, jak je získat, však potřebuje mít určitou kulturu. Ti, kteří se podle posledního sčítání lidu pokládají za věřící, ale od církví se distancují, tímto svým postojem dost možná reagují právě na její nedostatečnost.

Jak se vlastně pozná prorok? Určitě ne podle razítka Synodní rady nebo Vatikánu. Za takovým osvědčením stojí pouze lidské autority. Ty přes svou nespornou váhu z člověka proroka neučiní. Prorokem se člověk stává tak, že je povolán, pomazán a vyslán samotným Hospodinem. Co prorok říká, není z něj, ale shůry. Prorok se nemůže prokázat žádným potvrzením. Jen v hloubi svého nitra ví: „Co říkám, není nic účelového. Bývá to naopak v příkrém rozporu s mými osobními zájmy. Já to však přesto nemohu zamlčet. Postavil bych se tím proti něčemu, co je větší než já.“ Proroka zpravidla jedni milují a druzí nenávidí. Jedni si při setkání s ním připínají na hlavu čelenku, druzí volají „ukřižuj!“ Izaiáš zklamaným navrátilcům sděluje: „Neklesejte na mysli, Bůh je tu pro vás. Pro vás, kteří truchlíte nad svou zdevastovanou zemí. Pro vás zneužívané a podváděné.“ Co Boží nasazení znamená názorně vidíme na Ježíši: Stal se pro nás chudým, abychom my jeho chudobou zbohatli. Způsobem bytí byl roven Bohu a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil a vzal na sebe způsob služebníka.

Když Ježíš v nazaretské synagoze přečte Izaiášovo proroctví a řekne: „Dnes se splnilo toto Písmo“, neznamená to, že se ten den země změnila v ráj. Znamená to, že Ježíš svou osobou ráj garantuje. Spravedlnost, bez níž je jedinou jistotou pouze peklo, už nezaručuje jen stále selhávající člověk. V Ježíši jde Bůh tam, kde jeho dobré pořádky přicházejí nejvíc zkrátka. Výrazem této jeho cesty jsou Ježíšovy divy. Dávají najevo: Už žádné bezpráví, truchlení, nemoc, ba ani smrt! Sem Bůh svět nevede. Sem se svět distancující se od Boha řítí. A Panovník Hospodin ho v tomto jeho pádu Ježíšovýma rukama zachycuje a vrací zpátky. Činí tak, i když to stojí život jeho milovaného Syna. Ale právě tato událost světem otřásá. Dokonce třese i těmi, kteří jsou součástí soukolí zla. Evangelista uvádí, že setník pod Ježíšovým křížem pronesl: „Ten člověk byl opravdu Syn Boží.“ V Ježíši se splnilo Písmo, protože on svým jednáním nemění jen politiku a sociální pořádky, ale zasahuje lidský život v jeho existenciální poloze. Díky Ježíšově oběti nás Bůh nehalí jen pláštěm své spravedlnosti, ale odívá nás i rouchem spásy.

Kde zní radostná zvěst, tam se lidé radují. Spontánně, protože radost vyvěrá z vědomí budoucnosti, kterou před námi tato zvěst otevírá. Izaiáš vyznává: Velmi se veselím z Hospodina, má duše jásá k chvále mého Boha. O co větší důvod k radosti máme my, křesťané, před nimiž Boží Syn nevyhlašuje pouze léto Hospodinovy přízně, ale celou věčnost naplněnou spravedlností a svobodou. To neznamená, že si na této zemi nepopláčeme. Cesta za Ježíšem znamená zapřít sám sebe a stejně jako on na sebe vzít kříž. Budoucnost, které tudy jdeme vstříc však charakterizuje olej veselí, čelenka ženicha a šperky nevěsty. Až rozvířený prach z našich kostí ssedne k zemi, uvidíme, co zatím známe jen v hádance. Apoštol Pavel to v epištole k Ř opíše slovy: „Jsem si jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši našem Pánu.“ Kam vstoupí Kristus, tam vychází najevo, kdo je kdo. A těm, kteří se nad ním nepohoršují, ale přijímají ho – i kdyby byli z kdovíjakých pronárodů - začíná čas spásy. Amen

MODLITBA

Pane Ježíši Kriste, ty jsi přinesl chudým radostnou zvěst. Ty jsi vyhlásil zajatcům propuštění a slepým navrácení zraku. Ty jsi propustil zdeptané na svobodu a vyhlásil léto milosti Hospodinovy. Díky tobě se můžeme radovat. Vidíme, co jsme neviděli a jdeme vstříc věčnosti, kterou jsi před námi otevřel svou obětí. Chválíme tě zato. Amen

PÍSEŇ – 381

SBOROVÁ OHLÁŠENÍ

PŘÍMLUVNÁ MODLITBA

Panovníku Hospodine, prosíme za ty, kteří neodplácejí ránu ránou a stávají se tak snadným terčem primitivních a zlých lidí. Prosíme za ty, kteří činí dobré, místo vděku jsou však ve svých tělech i srdcích zraňováni. Potěš všechny, kteří si zoufají a malomyslní. Pozvedni je, ať nepřestanou usilovat o to být solí země. Dej jim místo popela na hlavu čelenku a závoj chvály místo ducha beznaděje. Oni jsou přece tvoji satbou, štěpy rajského stromoví, které světu nese ovoce života. Ať je tvá církev místem, odkud se do světa šíří to dobré, co jsi do svého stvoření vložil a obnovuje ho do podoby, kterou jsi mu vtiskl na počátku. Dávej nám svého Ducha, abychom tvé Slovo netlumočili naivně, ale s moudrostí a mocí. Otče… Amen

POSLÁNÍ – Žd 3,6-9

POŽEHNÁNÍ – 1 Pt 5,10-11

PÍSEŇ - 420

Emanuel Vejnar

Zpět do ohlasů | Začátek dokumentu

Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Lysé nad Labem