OHLASY  SBORU V LYSÉ NAD LABEM
HISTORIEORGANIZACEOHLASYPOZVÁNÍAKTUALITY


BOHOSLUŽBY V LYSÉ NAD LABEM - 11. 12. 2011


VSTUPNÍ SLOVA – Ž 85, 8 . 10-11
PÍSEŇ – 85
MODLITBA

Hospodine, úděl Jákobův jsi změnil. Přikryl jsi jeho vinu svým milosrdenstvím a stejně jako před Abrahamem a Izákem jsi i před ním otevřel Zemi zaslíbenou. Čekáme na tvůj příchod. Na to, že se s námi setkáš, že nás oslovíš a změníš i náš úděl. Jistoty, které nám dává tento svět - naše síla, naše poznání, náš majetek – se v toku času sypou jako písek. Mocní padají ze svých trůnů, moudří dětinští, siláci umdlévají. Ty však stojíš pevně. Ty jsi štítem, který toku času odolá, pavézou za kterou sídlí věčnost. Táhne nás to k tobě. Z tvé ruky jsme vzešli, u tebe je náš domov. Opouštíme tě, ale vzápětí hledáme cestu zpět, protože naše duše nenalézá pokoj, dokud nespočine v tobě. Tvé Slovo nám ukazuje, jak máme vypadat. Co máme dělat a čeho máme zanechat, aby pojmenování „člověk“ znělo opravdu hrdě. Děkujeme ti za to, že k nám mluvíš. Tvůj hlas nás napřimuje a zvedá vzhůru. Dej nám ho zaslechnout i tuto neděli. Ve svém Slovu k nám přicházíš a zjevuješ svou velebnost. Dobrota s vírou a spravedlnost s pokojem jsou jejími svatými plody. Amen

ČTENÍ PÍSMA SVATÉHO – Iz 51,1-8

PĚVECKÝ SBOR – Jakož o tom proroci; Kristus Boží syn

KÁZÁNÍ – Mk 13,31-37

Milí bratři a sestry, kdy nastane onen den či hodina? Kolik času nám ještě zbývá? Máme už začít brát přicházející konec v úvahu nebo to ještě není aktuální. Těmto otázkám homo sapiens, „čk moudrý“, nikdy neunikne. Třeba se mu daří nějakou dobu se jim vyhýbat, ale nakonec ho vždycky doženou. Ve světě, v němž žijeme, se nám na ně dostává dvou protichůdných odpovědí. První je optimistická a říká: Nemějte strach! Vesmír má před sebou ještě miliony let. Času je habaděj. Je bezpředmětné se takovými otázkami zaměstnávat. Druhá odpověď je pesimistická. Vychází z toho, že planety mohou dál kroužit po svých oběžných drahách - ale bez života. V době studené války nás strašil jaderný konflikt velmocí. Dnes se bojíme, že se jaderných, chemických či biologických zbraní zmocní teroristé. V jejich režii by si světová apokalypsa určitě nic nezadala s tou velmocenskou. Vedle hrozící sebedestrukce limitují život na zemi i jeho zdroje surovin, energie, potravin a vody. Napětí vyvolávané tím, že někdo ony zdroje má a jiný nikoli, světu stabilitu rovněž nepřidá.

Onen den či hodina nejsou biblickým strašákem pro prosťáčky. Z logiky věci musí konec jednou nastat. Stejně jako člověk, který se narodí, musí zemřít, pominou jednou i nebe a země. On je vlastně ten konec všeho s koncem individuálního lidského života hluboce propojen. Každý lidský odchod z tohoto světa umírajícímu splývá s koncem celého vesmíru. Slunce může svítit ještě miliony let, ptáci mohou zpívat, kytky kvést, ale pro něj nebe a země pominuly. Pro něj se už onen den či hodina staly skutečností. V křesťanské církvi byly a jsou proudy, které se snažily a snaží termín onoho dne a hodiny vypočítat. Je to vzrušující a člověk si může toto své úsilí do jisté míry i biblicky zdůvodnit. Celá 13. kap. Markova evangelia vypovídá o znameních posledního času. Jsou jimi války, zemětřesení, hlad. Ježíš říká: „Až uvidíte, že se toto děje, vězte, že ten čas je blízko, přede dveřmi.“ Jako by byl křesťan takovými texty až vybízen k tomu, aby skládal podobné biblické narážky do mozaiky a pokoušel se onen den či hodinu odhalit.

My to v církvi neděláme. Nikoli proto, že si z Bible vybírali pouze něco. Právě naopak. Jen kousek za tím citovaným Ježíšovým výrokem, totiž čteme: „O onom dni či hodně neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec.“ Neví to ani Syn. Jak by se toho mohl dopídit člověk. Stejně jako můžeme svůj konec navzdory všem lékařským diagnosám pouze vytušit, zůstává i onen den či hodina tajemstvím, které zná jenom Bůh. Neznáme a ani nemáme znát onen den či hodinu. Máme však vědět, že ten čas přijde. Už od Adama je přede dveřmi. Skutečnost, že je zde lidstvo už tisíce let, nás nemá ukolébat a navodit představu, že je tu napořád. Čím více toho máme za sebou, tím méně toho máme před sebou. Jen blázen si říká: „Dožil jsem se stovky, tak jsem „nesmrtelný“. Co se v lidském životě nedostavilo za sto let, může se dostavit letos. Co v dějinách vesmíru nenastalo za miliardy let, může nastat v této hodině. Ježíš chce, aby to jeho učedníci vzali v úvahu, aby žili tak odpovědně, jako by zítřejší den byl dnem posledním.

To znamená jediné: Žádné posouvání odpovědnosti do budoucnosti. Žádné spoléhání na ty, kteří přijdou po mně. Zítra může být pozdě. Každou minutu je třeba využít k životu, který zvyšuje Boží čest a odkazuje k Boží slávě. Ptáme se proč, když nebe a země pominou? Protože nebe a země není vše, co tvoří prostor našeho bytí. Úvodní slova našeho textu znějí v plné své šíři: „Nebe a země pominou, ale má slova nepominou.“ Ježíšovo ujištění, že Tvůrce nebe a země miluje člověka, kterého učinil ke svému obrazu, platí i v posledním čase. Ano i tehdy, kdy už čas žádné hodinky měřit nebudou. Nebe a země pominou. Naše srdce se zastaví. Kdo se přiznal k Ježíši před lidmi, k tomu se však Ježíš přizná před Bohem. To je důvod, proč nemůže Ježíšův učedník ani za minutu dvanáct složit ruce do klína. Křesťan na tomto světě nepracuje pouze pro časnost. On na něm pracuje i pro věčnost. Proto využívá čas do posledního okamžiku. Věčnost definovaná Slovem, které nepomíjí, před ním otevírá budoucnost, i tehdy, kdy už ji před sebou ani nebe ani země nemá.

Čím méně času zbývá, tím důsledněji se snaží být křesťan křesťanem. K tomu nás vede ten přečtený oddíl. Zaměstnávat se vypočítáváním se toho, kdy onen den či hodina nastane, je marněním času. Každý den a každou hodinu je třeba žít s takovou odpovědností a s takovým nasazením, jako by byly těmi posledními. Ježíš nás vybízí k bdělosti. Žádné poklímávání, žádný lenivý spánek, který se zvolna mění v smrt. Dokud nebe a země trvají, má křesťan svými projevy neúnavně odkazovat ke slovům, která nepomíjejí. Má z nich žít. Ona totiž vedou ke spasení. Znějí v pomíjitelném světě, vyvádějí z něj však do světa, který nepomíjí. Toto je úkolem křesťanské církve! Máme v tomto pomíjitelném světě odpovědnost za to, že až pán domu přijde, nenalezne v něm „peleš lotrovskou“, ale věrné služebníky, kteří se drží Slova, jímž tento svět kdysi povstal, které ho drží a které nikdy neztratí svou platnost. Advent je výzvou k bdělosti. Pobídkou k tomu, aby se nám ze života neztratilo Slovo, které se v čase stalo pomíjitelným tělem a přesto platí věčně. Amen

MODLITBA

Pane Ježíši Kriste, vyznáváme, že ty jsi tím Slovem, s nímž všechno stojí a padá. Ty jsi Syn Boží od věčnosti, prvorozený všeho stvoření. Plnost sama rozhodla se v tobě přebývat. V tobě k nám přichází Bůh. Proto tě vítáme s takovou radostí. Do naší nízkosti vstupuje ve tvé osobě Boží sláva. Ať tato skutečnost nezůstane o letošních vánocích nikomu utajena. Amen

PĚVECKÝ SBOR – To pastýřům, když na horách

SBOROVÁ OHLÁŠENÍ –

PŘÍMLUVNÁ MODLITBA

Pane Ježíši Kriste, stále zápasíme s obavou, že pomine úplně všechno. I to, k čemu nás vedeš, co nám doporučuješ a svým životním zápasem dotvrzuješ. Dej nám zakusit jistotu, že láska, která je podstatou tvého bytí, vítězí i nad nejbrutálnějšími silami zmaru, které jsme svou touhou po bohorovnosti probudili k životu. Radujeme se z toho, že je tvá láska mocnější nežli naše viny. Prosíme za lidi, kteří se s ní z nejrůznějších důvodů míjejí. Ať se jim stane tento advent příležitostí setkat se s ní a odhalit její zachraňující a proměňující moc. Nám, kteří jsme ji okusili a kteří o ní víme, ať nezevšední, ale je nám stále něčím povznášejícím a žádostivým. Oslav se, Pane v jásotu těch, kteří naříkají. Otče… Amen

PÍSEŇ č.- 273

POSLÁNÍ – Ef 5,15-17

POŽEHNÁNÍ – Iz 43,1-3

ORCHESTR – Pastorela, Daniel František Milčínský (1732 - 1806)


Emanuel Vejnar

Zpět do ohlasů | Začátek dokumentu


Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Lysé nad Labem lysá