OHLASY  SBORU V LYSÉ NAD LABEM
HISTORIEORGANIZACEOHLASYPOZVÁNÍAKTUALITY


BOHOSLUŽBY V LYSÉ NAD LABEM - 4. 12. 2011


VSTUPNÍ SLOVA – Ž 111, 2-3
PÍSEŇ – 111
MODLITBA

Pane Bože, slavíme tě svým srdcem i svými ústy. Kdybychom mlčeli, a nevyzpívali ti svou vděčnost, bude tě velebit kamení. Voláme „halelujah“, Bohu našemu! Velebíme tě za tvé úžasné skutky, jimiž jsi roztáhl nebesa a založil zemi; za krásu tvého stvoření, jíž se můžeme kochat a svými projevy rozvíjet; za pevný řád, jejž jsi vtiskl do přírodních zákonitostí, takže víme s čím máme v životě počítat; za Zákon daný na Sinaji Mojžíšovi, jenž nám tak jasně sděluje, jaké způsoby vracejí zemi podobu ráje; za tvého Syna, který přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo. Ty jsi, Bože, zdrojem vší moudrosti, milosrdenství, dobroty a lásky. Povolal jsi nás z nicoty a když se do ní ve své bláhovosti znovu propadáme, bereš nás za ruku a držíš nad propastí. Voláme ti „halelujah“ za tvou věrnost. Není snadné snášet ty, od nichž se dočkáváš tak málo respektu, a kteří na tvé dobré odpovídají svým zlým. Ve tvé věrnosti tkví tvoje velikost. Ona je tím, co si nás podmaňuje a co nás proměňuje. Z naší temnoty nás stále vtahuješ do svého světla. Z tohoto tvého počínání k nám přichází spása. Amen

ČTENÍ PÍSMA SVATÉHO – L 1,26-38

PÍSEŇ – 264,1-7

KÁZÁNÍ – Jk 5,7-8

Milí bratři a sestry, knížka „Malý princ“ od francouzského spisovatele Saint Exupéryho patří mezi oblíbenou četbu všech generací. To proto že je to pohádka, poesie, filosofie i teologie zároveň. Malý princ poznává při své cestě vesmírem spoustu zajímavých osob. Postavou, která poznamená jeho život nejvýrazněji, je však moudrá liška. „Prosím, ochoč si mne“, žadoní. „To bych mohl“, odpovídá jí Malý princ. „Ale nemám moc času. Musím si hledat přátelé a poznat mnoho věcí.“ Liška mu na to odpoví: „Člověk zná jen ty věci, které si ochočí. Lidé už nemají čas něco poznat. Kupují si všecko v obchodech. Ale přátelství a skutečné poznání se koupit nedá. Jestli chceš opravdu získat přítele, tak si mě ochoč.“ A jak to mám udělat“, zeptá se jí Malý princ. „Musíš být velice trpělivý. Sedni si ode mne nejdřív trochu dál. Budu si tě prohlížet. A každý den si ke mně můžeš trochu přisednout…“ Liščiny úvahy jsou působivé. Exupéry v nich ovšem pouze rozvíjí myšlenku, kterou už před 2000 lety zaznamenal ve svém listě apoštol Jakub: Buďte trpěliví!

Už před 2000 lety. To znamená, že nikoli až naše generace, ale i ty předchozí znaly tlak času a z něj rodící se netrpělivost. Současný člověk se domnívá, že tento svůj existenciální problém vyřeší technicky: „Musím hledat a poznávat“, vysvětluje lišce Malý princ. „Musím vyřídit ještě tohle a tamto“, voláme v chvatu a stále někam spěcháme. Je pravda, že toho stihneme mnohem víc než naši předkové. Jsme rovněž mnohem informovanější než byli oni. Ale jsme i moudřejší a vnímavější? Je náš vztah k lidem hlubší a porozumivější? Nestává se spíš naopak stále povrchnějším? Z médií se dozvídáme, co se odehrálo před pár hodinami na opačné polokouli. Na jednu stranu je to dobré, protože si uvědomujeme, jak nicotné jsou proti problémům jiných naše problémy. Co jsme slyšeli včera, si však už dnes nepamatujeme. Impulzů je tolik, že je jedním uchem pouštíme tam a druhým ven. Děti nemají čas být dětmi, protože jsou tlačeny k předčasné dospělosti. Nejbližší na sebe nemají čas, protože jsou na ně nakládány stále další a další úkoly, které mají vrátit světu ráj.

Smíme předbíhat čas? Smíme opouštět věci a děje aniž bychom je důkladně prožili? Aniž bychom okusili jejich hořkost a sladkost až do dna? Dávní i současní nositelé moudrosti shodně odpovídají: „Nikoli.“ A vybízejí nás: Trpělivě čekejte, posilněte svá srdce! Učte se od rolníka. Ten zaseje a čeká. Ví, že svým neklidem ani hektičností žeň neuspíší. Ta nastane až přijde její čas. Dospělí budeme až dospějeme. Vzdálení se nám přiblíží, až nás naši blízcí opustí… Tak jako se při tlaku na produkci přehřeje a následně kolabuje ekonomika, kolabují i ti, kteří chtějí mít mnoho přátel a poznat mnoho věcí. V reálném životě to pak vypadá tak, že nemají žádného přítele a ničemu nerozumí. Těkají jen po povrchu. Mluví, ale nic nesdělí. Znají se se spoustou lidí, ale se žádným z nich nejsou v důvěrném vztahu. „Přítel se nedá koupit v obchodě“, říká Malému princi liška. „Přítele z člověka udělá teprve čas a vzájemná vnímavost. Přátelství je hlubokým vztahem založeným na důvěře. A tu nelze získat přes noc. Tu lze pouze přes noc ztratit.

Na konci prvního století po Kristu se zmocňoval křesťanské církve neklid. Stále totiž nedocházelo k viditelnému dějinnému zvratu, který by před zraky všech potvrdil Krista jako vítěze. Křesťané vyhlíželi ve vypjatém očekávání Kristův příchod ve slávě. Těšili se na všeobecné vzkříšení a ono se pořád nic nedělo. Část jich to vedlo k rezignaci. V ní opouštěli, co dosud zastávali a o co usilovali a vraceli se k tomu, z čeho vyšli. Liška z Malého prince by řekla: „K životu, založenému na kupování.“ Jiní reagovali opačnou krajností. Namlouvali si, že už zde Kristus je. Jen se ta jeho přítomnost neprojevuje ještě dost výrazně. Aby dali Kristu šanci „zviditelnit se“, přestávali sami aktivně jednat. Vláda je přece v jeho rukou! On setře každou slzu z očí. A smrti už nebude ani bolesti ani utrpení ani křiku…“ Ano, jednou k tomu dojde. Jednou země svou drahocennou úrodu vydá. Stanovovat, kdy však není na nás. V naší kompetenci je starat se o to, aby žeň byla bohatá. Tedy, nefantazírovat, být střízlivý, s nasazením pracovat a trpělivě čekat.

Stejně zákonitě jako přichází po zimě jaro přijde jednou Pán a dá všem najevo, že kdo si na něj udělal čas, ten zvolil cestu života. Není podstatné, kdy k tomuto vyjevení pravdy o životě dojde. Nemáme-li dopadnout jako ti první křesťané, musíme však vědět, že k němu dojde, že úroda skutečně uzraje, že triumf nebude slavit smrt, nýbrž život. – Toto je způsob křesťanského vyhlížení do budoucnosti. Z něj vyrůstá křesťanova naděje a schopnost jednat i tam, kde se jiným už do ničeho nechce: „Kde je smrti tvé vítězství, kde je smrti tvá zbraň?“ Křesťanská víra v sobě má obrovský etický náboj. Ten spočívá v přesvědčení, že náš nemocný svět bude jednou obnoven. Ačkoli v něm vidíme tolik negativního, usilujeme v něm žít tomu navzdory. Naše počínání má přitom hlubokou logiku: Svět nazíraný očima víry přece nespěje ke katastrofě! On jde vstříc stavu, kdy z něj bude všechno zlé odstraněno a zůstane pouze to ryzí a svaté. Nyní stále poznáváme jen z částky. Nyní vidíme jen jako v zrcadle. Ale pak poznáme plně, jako Bůh zná nás.

I vy tedy trpělivě čekejte, posilněte svá srdce. Zbožnost, ke které Jakub vybízí, není ani španělsky vášnivá ani charismaticky nedočkavá. Nenabízí snadná a rychlá řešení. Jejím cílem je klidná, vyzrálá a vyrovnaná víra. Taková víra umí čekat. Dokáže to, protože nespoléhá na to, co zvládne člověk. Co si „nakoupí a pozná“. Tato víra spoléhá na to, co člověku zaslíbil Bůh. Ví, že je čas, kdy je třeba orat a kdy je třeba rozsívat. Současně však ví i to, že je čas, kdy je třeba jen trpělivě čekat, až úroda dozraje. Moudrá liška pověděla Malému princi způsobem sobě vlastním, že to nejdůležitější v životě člověk nevidí očima, nýbrž srdcem. Kdo se nechce minout cílem svého života, ten jeho smysl nehledá v množství předmětů a informací, ale v kvalitě vztahů. To dobře souzní s tím, že křesťanská víra staví na Slovu. Na tom, které se o vánocích stalo tělem. „Být trpělivý“ a každý den si k Pánu Bohu i ke svému bližnímu „trochu přisednout“, odhaluje, co je smyslem života. Čemu takto jdeme vstříc, to jednou naplní naši věčnou přítomnost. Amen

MODLITBA

Pane Ježíši Kriste, děkujeme ti zato, že smíme žít v tomto nadějném a milostiplném světě mezi tvým vzkříšením a konečným zjevením tvé slávy. V tobě máme vzor pravého lidství. O tvou oběť se opíráme ve svých zápasech a u tebe nalézáme útěchu ve svých prohrách. Radujeme se z toho, že co nám nabízíš v čase, to nám zaslibuješ dávat i věčně. Amen

PÍSEŇ – 276

SBOROVÁ OHLÁŠENÍ

PŘÍMLUVNÁ MODLITBA

Pane Ježíši Kriste, prosíme tě o tvého Ducha. Ať pod jeho vlivem naše víra zraje a stává se dospělou. Ať v ní nezůstáváme na povrchu, ale pronikáme k jejímu jádru. K tomu, co dává pokoj a posiluje srdce. Ať nejsme svému okolí jako tví vyznavači pohoršením ani zklamáním. Ať z našeho jednání vyzařuje tvá moudrost, laskavost a trpělivost. Prosíme za lidi, kteří jsou životem tak zklamaní, že už na nikoho a na nic nečekají, na nic se netěší a o nic neusilují. Prosíme za ty, kteří si myslí, že si život koupí anebo ho získají tím, že budou hodně vědět. Pošli jim do cesty někoho, kdo by jim – tak jako liška Malému princi - ukázal, že tudy cesta k věčnosti nevede. Čekáme tě trpělivě a přesto v naději, že tvůj slavný příchod je blízko. Otče… Amen

POSLÁNÍ – 1Kor 13,9-12

POŽEHNÁNÍ – 2 Kor 13,13

PÍSEŇ - 669


Emanuel Vejnar

Zpět do ohlasů | Začátek dokumentu


Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Lysé nad Labem lysá