OHLASY  SBORU V LYSÉ NAD LABEM
HISTORIEORGANIZACEOHLASYPOZVÁNÍAKTUALITY


BOHOSLUŽBY V LYSÉ NAD LABEM - 23. 10. 2011

VSTUPNÍ SLOVA

Přednesu Hospodinovo rozhodnutí. On mi řekl: „Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil. Požádej, a národy ti předám do dědictví, v trvalé vlastnictví i dálavy země. Rozdrtíš je železnou holí, rozbiješ je jak nádobu z hlíny.“ Nuže, králové, mějte rozum, dejte na výstrahu, soudcové země! (Ž 2, 7-10) Amen

PÍSEŇ č. 2 Proč se tak bouří národové zde

MODLITBA

Hospodine, tys vložil svému Synu do ruky vládu. Vyvýšil jsi ho nade všechno stvoření, postavil nad mocnostmi i nad těmi, kteří panují národům. Učinil jsi ho Soudcem, současně však i Spasitelem. Ve tvém Jednorozeném spočinula plnost bytí. On světu zjevil a vzdor smrti a hrobu stále zjevuje tvou vůli, tvé plány, tvoji slávu, tebe samého. Skláníme se před tvým Synem. Míra jeho utrpení odhaluje velikost naší viny, demonstruje nezměrnost tvé lásky, a je nám zdrojem spásy. Chválíme tě, Bože, zato, žes v Ježíši vstoupil do našich dějin i do našich životů a ukázal nám, kudy se dát. Tvůj Syn, tvé věčné Slovo, je nám světlem v temnotách. Vysvobozuje nás ze zajetí zlého a vede k jednání, v němž se náš biologický čas transformuje ve věčnost a slávu tvého Království. Tvůj Syn nás vede na hlubiny lidství - k moudrosti a pravdě. Líbáme Syna. On naplňuje kvalitou naši přítomnost. On před námi otevírá budoucnost, která do sebe vtahuje všechno, co je ryzí, pravé a svaté. On nám přináší život. Amen

ČTENÍ PÍSMA SVATÉHO

Vyslechněte oddíl zapsaný v knize Job, v kapitole 2., od verše 1. do 10.:

A nastal opět den, kdy synové Boží přišli, aby předstoupili před Hospodina; přišel mezi ně i satan, aby i on předstoupil před Hospodina…

PÍSEŇ č. 271 Jak jasně svítíš, hvězdo má (1-5)

KÁZÁNÍ

Text kázání je čteme ve Zjevení Janově, v kapitole 12., verši 1. až 6. a 13. až 17.:

A ukázalo se veliké znamení na nebi: Žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou dvanácti hvězd kolem hlavy…

Milí bratři a sestry, je malér, když se texty, jako je tento, pokoušíme vykládat racionalisticky. Je to, jako bychom chtěli pouze v poloze logiky pochopit báseň. Říkanku tak pochopit lze. Ale čím je obsah hlubší, tím zatvrzeleji vzdoruje pouze logickému uchopení. Čtenář Bible – stejně jako čtenář poesie – musí být při četbě určitých textů schopen nadhledu a vnímat citem. Všímat si toho, co je stojí mezi řádky. Kniha Zjevení je typickým představitelem poetického literárního útvaru. Její ambicí je předestřít před čtenářem, „co oko nevidělo, ucho neslyšelo a na lidskou mysl nevstoupilo“. Apokalyptik o sobě na počátku svého spisu říká a pak to mnohokrát opakuje, že se „ocitl ve vytržení mysli“. Uvědomuje si, že co tlumočí, vybočuje z běžných myšlenkových schémat Takové vybočení nás zpravidla znejistí. Asi je to dobře, protože vyvážený život potřebuje ustálené pořádky. Nové věci však přicházejí jen tak, že staré pořádky prolomí. Bez vizí, bez snění by byl náš život stereotypní, chudý a ubíjející. Jan vidí ve vytržení ducha, co připravil Bůh těm, kteří ho milují. A realizaci čeho nedokáže žádná moc zabránit.

To není psychologie, to je teologie. Za Janovými vizemi se skrývá Boží sdělení. „Vězeň pro slovo Boží a svědectví Ježíšovo“, jak Jan sám sebe označuje, nebyl na ostrově Patmos jen se svou úzkostí. Hospodin k němu ani tady nepřestává mluvit. Jeho projev je však jiný, než když hranice mezi životem a smrtí nebyla tak úzká. Už to není pouhé konstatování, že Ježíš vstal. Už to není pouhé tušení, že se nás jeho zmrtvýchvstání týká. Tady na Patmu naplňuje jeho Slovo nezvratná jistota, že i když je život křehký jako dítě, přesto vítězí nad smrtí, která je mocná jako drak. Všechny ty roztodivné obrazy, které Apokalyptikovi vyvstávají před očima, míří k tomuto sdělení: Dítě má navrch nad drakem. Je tomu tak proto, že stojí na straně života. A Bůh životu straní. Bůh chce, aby všichni spaseni byli. Stranu života poznáme podle toho, že na ní nalezneme ono nebeské dítě. Kdo se staví vedle něj, pro toho ani smrt neznamená prohru.

Více než o dítěti se však v tom vizionářském textu mluví o ženě, která ho zrodila. Apokalyptik ji vidí na nebi oděnou sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou dvanácti hvězd kolem hlavy. Přesně tak vypadají často mariánské sochy rozseté po celé naší zemi. Ta žena je těhotná a křičí v bolestech, neboť přišla její hodina. Na nebi však není sama. Objevuje se na něm i veliký ohnivý drak s deseti rohy a sedmi hlavami. I on má na hlavě – vlastně na všech svých sedmi hlavách - královskou korunu. Ale bez hvězd. Hvězdy připomínající svým nespočtem Jákobovo potomstvo, drak ničí. Třetinu jich jediným máchnutím svého ocasu smete z nebe a svrhne na zem. Pak se postaví před ženu, aby jakmile porodí, dílo zkázy dokončil a pohltil její dítě. Syna, který má železnou berlou pást všechny národy, hvězdu z Jákoba, žezlo z Izraele. Jeho plán se mu však nezdaří. Do děje totiž vstoupí někdo silnější než je on. Bůh sám nad dítětem vztáhne svou ochrannou ruku. Dává tím najevo: Toto dítě patří mně, je to můj Syn!

Právě Boží otcovství je důvodem, proč drak tolik usiluje ono dítě zahubit.

Nechce, aby svět získal Spasitele. Na Spasiteli totiž závisí povaha konce všeho bytí. Na povaze konce pak záleží, k čemu budou lidé motivováni po celý čas než k němu dojde. K tomu, co život buduje nebo k tomu, co život ničí? Boží jednoznačné přiznání se k dítěti znamená pro draka prohru. A další ránu dostává hned vzápětí: “Ten dávný had, zvaný ďábel a satan, který sváděl celý svět, je svržen z nebe na zem.“ Až dosud se mohl těšit nebeskými privilegii. Svým otevřeným útokem proti Božímu Jednorozenému o ně přišel. Už nemůže ovlivňovat „nebeskou politiku“. Je sražen do prachu. Může škodit, podrývat, otravovat, nemůže však už změnit chod dějin. To je obrovské povzbuzení pro všechny, kteří jsou pod jeho tlakem. Příchod Spasitele znamená zásadní podlomení moci „toho Zlého“, který si činí ambice být určujícím principem všeho bytí. Infikovat je zlobou, lží a nenávistí. Ničit důvěru a když to k prosazení nestačí, tak podle zaútočit na bezbranného.

Soud má v sobě vždycky složku trestu i výzvu k nápravě. Drak ovšem po svém svržení na zem pokání nečiní. Chová se, jako zločinci, o nichž soudní znalci konstatují, že je „jejich resocializace vyloučena“. Když se teď dítě dostalo mimo oblast jeho moci, obrací veškerou svou ničivou sílu proti ženě, která je porodila. Tradiční katolické výklady v ní jednoznačně vidí Marii. Tato identifikace ovšem naráží na problém působený veršem 17. V něm totiž čteme: Drak v hněvu vůči té ženě rozpoutal válku proti ostatnímu jejímu potomstvu, proti těm, kdo zachovávají přikázání Boží a drží se svědectví Ježíšova. Skřípe už to, že se zde napořád mluví o ženě, nikoli o panně. Hlavní problém je však v tom, že ona žena má po svém prvorozeném ještě další potomstvo. To je z hlediska katolické dogmatiky vyloučeno. Proto dnes nejen evangeličtí, ale i katoličtí vykladači vidí v oné ženě Boží lid Staré a Nové smlouvy. Z Jákoba zachovávajícího přikázání Boží, Ježíš vzešel a církev je zase subjektem, držícím se svědectví Ježíšova. Z Božího lidu se tak Spasitel zrodil a Boží lid rodí i Ježíšovy následovníky.

Kniha Zjevení představuje rozhodné odmítnutí císařského kultu. Kdo nevzdal v Janově době římskému císaři božskou poctu, ten propadl smrti. Apokalypsa takové zbožštění panovníka odmítá. Současně odhaluje jedinou pravou autoritu. Je jí dítě. Garant nového věku, který nalomenou třtinu nedolomí, kouřící knot neuhasí, zbožštěného císaře alias draka však svrhne z nebes. Kvůli tomuto dítěti Bůh chrání ženu a její potomstvo před drakovými likvidačními útoky. Nečiní je nedotknutelné, ale nedovolí, aby je drak zadupal do země. Jako by se tu opakovalo, co jsme slyšeli z Jobova příběhu, ve kterém Hospodin satanovi říká: „Nuže, měj si ho v moci, avšak ušetři jeho život.“ Církev - to znamená každý, kdo věří – je vydána realitě tohoto světa. A ďábel je její součástí. Čím je církev dítěti, které chtěl drak zahubit blíž, tím zavileji na ni útočí. Nad pozemskou realitou je však realita nebeská. Ta garantuje, že drak, který pohořel na nebi, nemá budoucnost ani na zemi. Kdo zachovává přikázání Boží a drží se svědectví Ježíšova, toho brány pekelné nepřemohou! Toto zaslíbení dává sílu žít na zemi nebeským způsobem. Amen

MODLITBA

Pane Ježíši Kriste, ty jsi Boží a my jsme tvoji. Toto vědomí nám vkládá na rty písničku. I když nás naše realita nepříjemně svírá, ty nás pod ní nenecháš padnout. Chceme se držet tvého svědectví a zachovávat Boží přikázání. Tato cesta vede k životu, i když na ní umíráme. Děkujeme ti, že nás na ní držíš svým Duchem. Amen

PÍSEŇ č. 512 Pojďte všichni, kteří lkáte

SBOROVÁ OHLÁŠENÍ

PŘÍMLUVNÁ MODLITBA

Pane Bože, děkujeme ti, že jsi dal světu Spasitele. Nedovolil jsi ho v Betlémě zamordovat Herodovým vojákům. A když ho přibili na Golgotě Pilátovi žoldnéři na kříž, vzkřísil jsi ho z mrtvých. Není moci, která by svrhla na zem hvězdu vzešlou z Jákoba, žezlo z Izraele. Prosíme za lidi, kteří o dítěti, v němž jsi k nám přišel, nevědí a domnívají se, že nebi vládne drak. Radujeme se z toho, že jsi ze svých výsostí svrhnul tohoto nepřítele lidského pokolení dolů. Už netvoří dějiny, už pouze příštipkaří. Otravuje tvým věrným život, ale nikomu, ho už nemůže navždy odejmout. Prosíme za ty, které „ten Zlý“ ve své zlosti bolestně zasahuje. Chraň je a buduj je svým Duchem, aby byli věrní až na smrt a dostali vítězný věnec života. Otče náš… Amen

POSLÁNÍ

Vím o tvém soužení a tvé chudobě, ale jsi bohat; vím, jak tě urážejí ti, kdo si říkají židé, ale nejsou, nýbrž je to spolek satanův! Neboj se toho, co máš vytrpět. Hle, ďábel má některé z vás uvrhnout do vězení, abyste prošli zkouškou, a budete mít soužení po deset dní. Buď věrný až na smrt, a dám ti vítězný věnec života. Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím: „Kdo zvítězí, tomu druhá smrt neublíží.“ (Zj 2,9-11)

POŽEHNÁNÍ

Nyní toto praví Hospodin, tvůj stvořitel, Jákobe, tvůrce tvůj, Izraeli: „Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj. Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou, půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud, půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí. Neboť já Hospodin jsem tvůj Bůh, Svatý Izraele, tvůj spasitel.Amen

PÍSEŇ č. 601 Kdo chce k Bohu přijíti


Emanuel Vejnar

Zpět do ohlasů | Začátek dokumentu


Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Lysé nad Labem lysá