OHLASY  SBORU V LYSÉ NAD LABEM
HISTORIEORGANIZACEOHLASYPOZVÁNÍAKTUALITY


BOHOSLUŽBY V LYSÉ NAD LABEM - 16. 10. 2011


VSTUPNÍ SLOVA – Ž 12,6-7
PÍSEŇ – 12
MODLITBA

Pane Bože, hledíme k tobě a čekáme na tebe, protože s lidmi zakoušíme napořád zklamání. I s těmi, kteří nám jsou blízko. Drží nás nad vodou, že do našeho života nevstupují pouze oni, ale i ty, Bůh věrný, milostivý a ve všech svých projevech moudrý. Před tebou nemusíme zakrývat své slabosti. Svévolníci po nich pasou, aby je mohli proti nám použít. Ponížit nás a zadupat do země. Ty naše slabosti přikrýváš svým milosrdenstvím. Toto tvé počínání je mocným podnětem pro to, abychom se svými selháními zápasili. Na tvoji milost odpovídáme svou vděčností. Prosíme tě o tvého svatého Ducha, který by naši mysl zbavoval okovů svévole, vymaňoval z vlivu starého, problematického Adama a způsoboval, že v ní bude dominovat Kristus. Proměň naše srdce a způsob, ať osu našeho myšlení tvoří spravedlnost a láska. Ať je nám vzdáleno všechno pokrytectví a tvrdost a náš vztah k tobě i k lidem naplňuje opravdovost a laskavost. Do tvých rukou klademe své životy. Formuj je tak, aby z každého našeho hnutí bylo patrné, že patří tobě. Amen

ČTENÍ PÍSMA SVATÉHO – Iz 58,1-12

PÍSEŇ - 338

KÁZÁNÍ – L 11, 14-23

Milí bratři a sestry, mezi lidmi panuje představa, že se náboženství týká lidské duše. To je pravda. Ale nikoli celá. Náboženství – alespoň to křesťanské – se vedle duše týká i lidského těla. V dějinách byla v církvi často ta či ona poloha ukracována. V minulosti bývalo zpravidla duchovní preferováno před tělesným. V současnosti je tomu naopak. Zdá se, že skutečnou váhu má v církvi pouze to, co je tělesné. Co se dá změřit, zvážit, koupit či sníst. Toto úterý jsme měli na pastorální konferenci evangelického teologa ze Švýcarska. Ten s osobním přitakáním tvrdil, že lidi dnes nezajímá milosrdný Bůh, ale pouze milosrdný člověk. Řekli jsme mu nato, že kde není milosrdný Bůh, tam není ani milosrdný člověk. Kde se vytratí to první, tam zmizí i to druhé. Socialismus byl pokusem vybudovat lidsky citlivou společnost bez Boha. Nepodařilo se to. Bez ustavičné duchovní stimulace totiž to materielní zbytní, oddělí se od výchozí idey a začne žít svým vlastním, sobecky přízemním životem. Co bylo na počátku třeba i dobré a přínosné, zdegraduje ve vyloženě destruktivní.

Ježíšovo působení je pozoruhodné právě svou vyvážeností. Je to patrné i na příběhu, který jsme slyšeli. Ježíš se v něm setkává s němým člověkem. Nepátrá po jeho skrytých vinách, které snad jeho postižení způsobily. Nevyužívá setkání ani k tomu, aby do nebožáka hustil náboženství. On z tohoto člověka bez jakýchkoli předběžných podmínek jeho trápení snímá. Evangelista řekne, že se ti dva setkali a hned druhou větou konstatuje: němý promluvil! Ježíš vždycky nasazuje tam, kde je problém. Tohoto člověka ovládá zlý duch a znemožňuje mu komunikaci. Ježíš z něj proto tohoto životu nepřátelského ducha vyhání. Jeho spásný zásah samozřejmě vzbuzuje rozruch. Lukáš tu událost glosuje poznámkou: Zástupy se divily. Vždycky zaujme, když se domluví ten, který se domluvit nedokázal. Podle evangelisty fakt uzdravení nikdo z přítomných nezpochybňoval. Někteří z přihlížejících jej však vykládali zarážejícím způsobem. Říkali: Démony vyhání ve jménu Belzebula, knížete démonů. Dnes bychom asi řekli: „Ano, uzdravený mluví, ale předpoklady, z nichž se tak děje, jsou morálně nanejvýš pochybné.

Představa, že nemoc je způsobena zlým duchem, je nám dnes vzdálená. My ji stále spíš chápeme jako mechanickou závadu našeho organizmu, kterou je třeba opravit: Toto uříznout, tamto vyndat, tohle zašít. Starověk však nemoc vnímal komplexněji. Viděl v ní produkt působení zlých, člověku nepřátelských sil. Nemocný, jako by byl jejich vězněm. Uzdravení tedy předpokládalo jejich přemožení a vyhnání. Toto pochopení nemoci je v místech nezasažených evropskou civilizací dosud živé. Nutno ovšem poznamenat, že v psychiatrii nikdy nepřestaly být nemateriální příčiny nemoci brány vážně ani v Evropě. Současná lékařská věda pak jednoznačně přitaká tomu, že nemoci mají vedle tělesných i své duševní příčiny. U takových žaludečních vředů se to ostatně konstatovalo vždycky. Představa zlých duchů, kteří člověka ničí, však odkazuje ještě dál. – Na chybějící chuť k životu způsobenou trýznivou nejistotu ze ztráty představy smysluplného světa. Tyto skutečnosti nás trýzní a trápí. Ony jsou démony, kteří nás zavádějí do izolace, ničí a umrtvují.

Ježíš z nás tyto démony vyhání. Mocný přitom není rituál, kterým to činí. Mocná je láska, s níž jedná a v níž dává posedlému najevo: „Smíš se o mne opřít. Smíš u mne složit všechno své trápení. Smíš ke mně přijít, i když tě všichni odhánějí. Nejsi žádná jednička, ale já jsem si tě přesto zamiloval a chci být tvou pomocí...“ V každé době a v každé společnosti jsou lidé, kterým vadí, když se dějí dobré věci. Třeba ani ne tak z principu, ale proto, že sláva z toho dobrého nepadá na ně. Tak to bylo i tenkrát. Někteří ze zástupu Ježíše osočili, že se při svém spásném jednání spolčil s ďáblem. Proto má takovou moc! Ježíš odpovídá na toto zlé obvinění otázkou: Jestliže vyháním démony ve jménu Belzebula, ve jménu koho je vyhánějí vaši žáci? Tedy, tuto ničím nepodloženou výtku bych mohl kdykoli povědět i já vám a znevěrohodnit tak všechno, co děláte. A pak dodá: Jestliže vyháním démony prstem Božím, pak vás už zastihlo Boží Království. Tzn. kde je člověk zbavován toho, co ho svazuje, kde pro druhého nasazujeme své síly, tam je při díle Bůh!

Co slouží člověku k životu a neděje se na úkor druhých, to nemůže být a není od zlého. Takové jednání je naopak viditelným znamením onoho očekávaného nového věku. Je to něco, co se vymyká skutečnosti tohoto hříchem porušeného světa, v němž si každý hledí jen sám sebe. Ano, s každým takovým spásným činem se na naši zemi prolamuje skutečnost Božího království. Ježíš končí svou obranu proti nařčení ze spolupráce se zlým větou, která by se měla stát křesťanovi životním ukazatelem: Kdo není se mnou, je proti mně; a kdo se mnou neshromažďuje, rozptyluje. Slyšíme-li tuto větu vytrženou ze souvislosti, můžeme se ptát, co to konkrétně znamená „být s Ježíšem“ a „shromažďovat s ním“. Jakými postupy a náboženskými úkony tohoto stavu docílíme. Vnímáme-li uvedené Ježíšovo konstatování v kontinuitě s tím, co jsme vyposlechli z dnešního textu, pak je nám jasné, že „být s Ježíšem“ a „shromažďovat s ním“, znamená být ku pomoci svému bližnímu. Být mu v tom nejlepším slova smyslu strážcem a bratrem, být mu lékařem ducha i těla.

Lidé, kteří míří do křesťanské církve se často domnívají, že je víra zbaví problémů a zamete před nimi cestičky, po kterých jdou. Není tomu tak. Být a shromažďovat s Ježíšem neznamená setřást ze sebe odpovědnost za svůj život, ale přibrat k této odpovědnosti ještě odpovědnost za životy druhých. Být s Ježíšem a shromažďovat s ním, znamená být s lidmi a dávat se jim. Nesituovat se do role pouhého překupníka, který přesunuje hodnoty vytvořené jinými, ale skutečně se vydávat. Toto je kristovský model! Pouze v tomto počínání je síla, která bere zlému jeho zbroj a vytrhuje z jeho spárů jeho kořist. Boží Království není vnitřně rozděleno. Vnitřně rozdělena může být církev, vnitřně rozdělené mohou být sbory. Když tomu tak je, pustnou a padají. Boží Království však má jediného a bezkonkurenčního panovníka - Ježíše, uzdravujícího lidskou duši i tělo. Uzdravujícího je tím, že za naši duši klade tu svou a za naše tělo nechává své tělo přibít na kříž. Toto by žádný kníže démonů, žádný Belzebul, nikdy neudělal. Takto jedná pouze Bůh. Amen

MODLITBA

Pane Ježíši Kriste, děkujeme ti zato, že nás nenecháváš rozplynout se v nějaké náboženské plytkosti. Děkujeme ti zato, že nás svým Slovem pevně držíš v tomto světě a vedeš nás jím k tomu, abychom do něj vnášeli vztahy panující ve tvém Království. Děkujeme ti zato, že z nás vyháníš zlé duchy a dáváš nám svého Ducha svatého. Amen

PÍSEŇ – 344

SBOROVÁ OHLÁŠENÍ

PŘÍMLUVNÁ MODLITBA

Pane Ježíši Kriste , prosíme za ty, kteří jsou v zajetí zlých sil a nevědí čí jsou ani kam patří. Vysvobozuj je z jejich poddanství, tak jako jsi vysvobodil onoho němého. Prosíme za ty, kteří strádají na těle i na duchu. Nadlehčuj jim jejich břemena a z nás si čiň nástroje, kterými se tak děje. Prosíme za ty, kteří lační a žízní po spravedlnosti a tato jejich touha zůstává neukojena. Prosíme za ty, kteří jsou v zajetí tobě vzdálených učení a domnívají se, že se jim jejich prostřednictvím otevře cesta k životu. Vyveď je z jejich bloudění. Konfrontuj je se vší naléhavostí se svým křížem, protři jim oči, otevři uši a uvolni pouto jazyka, aby se mohli radovat z tvého spásného díla a velebit je. Otče… Amen

POSLÁNÍ – Ef 6,10-17

POŽEHNÁNÍ – Ef 6,23-24

PÍSEŇ - 608


Emanuel Vejnar

Zpět do ohlasů | Začátek dokumentu


Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Lysé nad Labem lysá