OHLASY  SBORU V LYSÉ NAD LABEM
HISTORIEORGANIZACEOHLASYPOZVÁNÍAKTUALITY


BOHOSLUŽBY V LYSÉ NAD LABEM - 24. 7. 2011


VSTUPNÍ SLOVA – Ž 111, 1 . 10
PÍSEŇ – 111
MODLITBA

Hospodine, Bože náš, z celého svého srdce ti vzdáváme chválu. Velebíme tě za tvé skutky. Za tvůj stvořitelský čin na počátku, za tvé zachraňující jednání v průběhu věků, za tvůj vykupitelský příchod do tohoto světa ve svém Synu na konci času. Tvá přítomnost v dějinách je zárukou toho, že svět nejde vstříc marnosti. Všechno křivé, nepoctivé a zlé stojí pod tvým soudem. Svévolníci a posměvači se marně těší na vítězství. Svou slávu zaslibuješ těm, kdo uvozují moudrost v srdce, těm, kteří před tebou mají respekt. Děkujeme ti za tvou dobrotu, pevnost a stálost. Uprostřed nevyzpytatelného, stále se měnícího světa, jsou nám tyto tvé projevy, jistotou, na níž se můžeme i v nejtěžších chvílích spolehnout. Na tobě, Bohu, který nám nabízí podíl na své moudrosti, chceme stavět. S tvým Synem chceme chodit, od něj se učit, s ním žít, umírat i povstávat a stávat se tak lidmi podle tvého obrazu. Skláníme se před Ježíšem narozeným z Marie panny, trpícím pod Pontským Pilátem, ukřižovaným, zemřelým, pohřbeným a nakonec tebou slavně vzkříšeným s vědomím, že jsi ho vyhlédl před stvořením světa, aby byl předlohou našeho lidství. Amen

ČTENÍ PÍSMA SVATÉHO – L 14,16-24

PÍSEŇ - 157

KÁZÁNÍ – Př 9,1-18

Milí bratři a sestry, na knihu Přísloví se v církvi příliš nekáže. Když jsem byl nedávno na husovském shromáždění v Železném Brodě, vyslechl jsem tam rozhovor dvou padesátníků. Bavili se spolu o Přísloví a jeden tomu druhému sděloval, že kázání na tuto knihu slyšel jen jednou jako mladík. Důvod, proč se kniha Přísloví netěší velkému kazatelskému zájmu, je nasnadě. Tato kniha není příliš christocentrická. Témata, která jsou v ní pojednávána, se většinou nijak výhradně neváží ani na víru v Hospodina. Názory v ní zastávané může většinou zaujmout i pohan či bezvěrec. Tato skutečnost činí knihu Přísloví v očích kazatelů poněkud bezvýraznou. Ale ono se na to lze podívat i z druhé strany: Široké spektrum lidí, kterým je kniha Přísloví přijatelná, z ní činí vhodný misijní nástroj. O tom, je-li či není Ježíš Božím Synem, se můžeme s lidmi dohadovat donekonečna. A ono je to navíc nezajímá. O tom, co je moudré a co hloupé, lidé naopak mluví velice rádi. A všichni přitom jednoznačně preferují stranu moudrosti.

Moudrost a Hloupost vystupují v našem textu jako dvě ženy. Obě zvou lidi do svých domů. O Moudrosti je řečeno, že si ho vystavěla. O Hlouposti je pouze konstatováno, že ho má. Není to pověděno přímo, vzhledem k tomu, jak Hloupost velebí krádež a pokoutnost, se však dá předpokládat, že co má, nezískala čestným způsobem. Moudrost se v Novém zákoně transformuje do výrazu Slovo. Ne slovo jako znak zvuku lidské řeči, ale Slovo jako výraz Božího poselství tomuto světu. Slovem, které se stalo tělem, označuje evangelista Jan Ježíše. Křesťan proto může zcela legitimně číst tuto 9. kap. knihy Přísloví tak, že Moudrost zve člověka k tomuto Slovu. Dobře to souzní i s podobenstvím které jsme slyšeli: Ti, kteří v něm byli pozváni na velikou večeři a pod různými – lidsky třeba i docela závažnými důvody – pozvání nepřijali, nejednali moudře. Přišli o víc, než co obnášela hodnota toho, co zdánlivě zachraňovali – pole, voly, svatební noc. V životě je třeba srovnat si priority. Nechat prostoduchosti, která až k prasknutí nafukuje věci druhořadé a jíst chléb a pít víno Moudrosti.

Zve k sobě Moudrost, ale zve k sobě i Hloupost. Ta druhá tak přitom činí mnohem naléhavěji. Moudrost je vždycky decentní a kultivovaná. Tento způsob je jí vlastní. Hloupost je halasná. Pokřikuje po kolemjdoucích a láká je na to, co jí nepatří. Na kradenou vodu a pokoutný chléb. Než odkryje karty, snaží se Hloupost napodobovat Moudrost. Užívá její slovník a dělá, že jí na člověku zaleží. Před čtrnácti dny vyšel naposledy britský bulvární deník „News of the World“. Důvodem ukončení jeho vydávání bylo odhalení jeho navýsost neetického chování. Aby vydavatel ukázal, že to s ním ve skutečnosti není tak zlé, věnoval zisk ze svého posledního vydání na charitu… Hloupost není totéž, co tupost. Hloupost dokáže být velice rafinovaná. Pro knihu Přísloví je Hloupost výrazem životní polohy propojené se zlem. Skrývá se v ní sobectví, stravující touha po seberealizaci a neukojené ambice. Hloupost trpí vůči moudrosti chronickým mindrákem. Využívá proto každé příležitosti, aby se vůči své domnělé konkurenci postavila do opozice. Hloupost nesnáší moudrost, protože ta ji odhaluje v její pravé, tedy zlé, podstatě.

Čtenář si má uvědomit tuto polaritu. Není prostě dům jako dům! Jsou domy postavené na skále a jsou domy postavené na písku. Je zde náročná moudrost a je zde nenáročná, o to však halasnější hloupost, která se tváří, jako by všechnu moudrost snědla. Zájmem Hlouposti však není zbavovat lidi prostoduchosti. Tento zájem má pouze moudrost. Činí to tak, že člověku naznačí a pak ho nechá, aby se rozhodl, zda se do jejího domu se sedmi sloupy uchýlí či nikoli. Paní Hloupost potřebuje trvale prostoduché. Nic ji neohrožuje víc než to, že by o svou prostoduchost přišli. Koho Paní Hloupost přijme do svého domu, ten se přitom z jejího žaláře nesnadno dostává. Moudrý, který by ho mohl vysvobodit, se mu totiž vyhýbá. A má k tomu důvod. Ví, že cokoli řekne, bude obráceno proti němu. Proto raději mlčí. Šalomoun shrnuje životní zkušenost, kterou v tomto ohledu má, do výroku: Nedomlouvej posměvači, aby tě nezačal nenávidět. Domlouvej moudrému a bude tě milovat. Hloupost vychází z předpokladu, že všechno ví, všechno zná a všemu rozumí. A za svou největší moudrost pokládá život na úkor druhého.

Začátek moudrosti je podle Šalomouna bázeň před Hospodinem. Může nám to znít poněkud schematicky. Ta výpověď však neznamená, že stačí připustit „něco nad námi je“ a z člověka se stane mudrc. Ona vyjadřuje, že kdo bere vážně nároky Boha Abrahamova, Izákova a Jákobova, má velkou šanci neskončit v domě paní Hloupostí. Bázeň před Hospodinem znamená vůli žít podle Božích kritérií. Vědomí, že tato kritéria – a nejsouhrnněji jsou vyjádřena v lásce - jsou rozhodující pro posouzení jeho kvality. Kvalita života je přitom přímo úměrná jeho smysluplnosti. Bát se Hospodina je dobrým začátkem moudrosti. Ale člověk se nemůže postavit na začátek a prostát na něm celý život. Pokud se ve své denní praxi řídí jinými předpoklady než těmi, k nímž se začátku přihlásil, pak ho hloupost udolá a zadusí. Může navenek vystupovat zbožně, Božím kritériím je však přesto na hony vzdálen. Tohle byla v Ježíšově době situace zákoníků a farizeů. Ti ustrnuli ve své bázni před Hospodinem na začátku. Uzavřeli se v umrtvujícím náboženském formalizmu. Jejich hlava byla horká, ale srdce studené.

Tohle však není moudrost. Moudrost zasahuje hlavu i srdce, rozum i cit. To je důvod, proč se nedá moudrosti naučit. K moudrosti lze jen ukázat a pozvat. Moudrost vyrůstá z osobního poznání a rozhodnutí. Je pouze jedna situace, kdy je tlak na člověka ospraveditelný. Tehdy, když jde o život. A právě o něj jde v Ježíšově podobenství. Ve finále v něm pán, který zve na velkou hostinu, říká svému služebníkovi: „Vyjdi za lidmi na cesty a k ohradám a přinuť je, ať přijdou.“ Nejde jen o to, že Bůh jako dobrý ekonom chce, aby v jeho Království nezůstalo prázdné místo. Vždyť ho investice do milosti stála život jeho Syna. Kde jde o záchranu života, o to, aby člověk neskončil v hlubinách podsvětí, tam tato Kristem zformátovaná moudrost podává pomocnou ruku i posměvači. Ví, že se to obrátí proti ní a dojde od zachraňovaného pohany. Ale svatá moudrost prostě takto jedná. Chvála Bohu zato. Bez této odvahy – Kristovy odvahy, bychom stále ještě bloudili mezi ohradami a chodili po cestách, které končí v říši stínů. Amen

MODLITBA

Pane Ježíši Kriste, ty jsi svou obětí vystavěl dům a zveš nás do něj. Prostřel jsi v něm před námi stůl. Kladeš na něj před nás chléb a víno – své tělo a svou krev. Tohle je moudrost shůry, kterou jsi nám přinesl, ke které nás zveš a někdy přivádíš, i když se tomu bráníme. Vyznáváme, že nás už prostoduchost neláká. Chceme jít životem rozumnosti. Amen

SBOROVÁ OHLÁŠENÍ –

PÍSEŇ – 510

PŘÍMLUVNÁ MODLITBA

Pane Ježíši Kriste, vybízíš nás, abychom zanechali své prostoduchosti a kráčeli cestou moudrosti. Tím se lišíš od všelijakých lžimesiášů, kteří nás v cestě prostoduchosti naopak utvrzují. Moudrost je jejich úhlavním nepřítelem. Moudrost je totiž nerozlučně spjata s pravdou. Ta nevykřikuje, co se líbí člověku, ale hájí, pro co jsi umíral. Hloupost je mazaná, samolibá a falešná. Moudrost je tím, že jí na člověku záleží, bezbranná. Proto ji hloupost tak snadno převálcuje. Tak jako tebe, když tě přibila na kříž. Chválíme tvého Otce zato, že tě vyvedl ze smrti do života a dal nám tak jasné znamení, čí dům obstojí a čí dům bude smeten. Stojíme na začátku cesty moudrosti. Doveď nás po ní svým Duchem až do jejího cíle, do Božího domu. Otče… Amen

POSLÁNÍ – Př 6,16-19

POŽEHNÁNÍ – Ž 103, 11-12

PÍSEŇ - 622


Emanuel Vejnar

Zpět do ohlasů | Začátek dokumentu


Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Lysé nad Labem lysá