OHLASY  SBORU V LYSÉ NAD LABEM
HISTORIEORGANIZACEOHLASYPOZVÁNÍAKTUALITY


BOHOSLUŽBY V LYSÉ NAD LABEM - 24. 4. 2011


VSTUPNÍ SLOVA – Ž 103, 2-4
PÍSEŇ – 103,1-5.10
MODLITBA

Hospodine, naše duše tě velebí, naše nitro dobrořečí tvému jménu. Co jsme v životě pokazili a co se nám proto stalo obžalobou, to ze své milosti napravuješ. Odvalil jsi kámen a vyvedl jsi svého Syna z temnoty hrobu do jasu a slávy svého království. Odtud vzešel, do něj patří a tam nás za sebou táhne. Díky němu vystupujeme ze své nízkosti, spatřujeme, co jsme do té doby neviděli, slyšíme, co jsme dosud neslyšeli a uvažujeme o věcech, které nám předtím na mysl nepřišly. Tvůj vzkříšený Syn nám ukazuje cestu, jako ji kdysi ukazoval Mojžíš Izraeli. Vede nás k životu ve svobodě, k rozletu podivuhodně spojeném s odpovědností, který míří k tvému Království. Už nás nesvazují naše viny. Pro oběť svého Jednorozeného nám je už nepočítáš. Držíme-li se ho, stojíme před tebou jako ospravedlnění hříšníci. Radostná zvěst, která k nám každé velikonoce doléhá, nás vždy znovu ujišťuje o tom, že být pravdivý, spravedlivý a milovat, má smysl. Každý, kdo o tyto projevy ve svém životě zápasí, je zajedno s tvým Synem. S ukřižovaným a zmrtvýchvstalým. Halelujah! Amen

ČTENÍ PÍSMA SVATÉHO – 1 Kor 15,1-11

PÍSEŇ - 337

KÁZÁNÍ – L 24,36-48

Milí bratři a sestry, je to silné velikonoční kafe. Nedělá nám problém strávit odvalený kámen či vzít na vědomí prázdný hrob. Ale dotýkání se Ježíšova z hrobu vstalého těla a demonstrativní jedení pečené ryby, to je příliš. Navíc je toto líčení Vzkříšeného v zásadním rozporu s tím, jak nám ho představuje evangelista Jan. V jeho podání vzkříšený Ježíš naopak zakazuje Marii, aby se ho dotýkala. Ona odlišná velikonoční interpretace je dána tím, že každý z těch dvou evangelistů chce zdůraznit jinou stránku vzkříšení. Zatímco Jan ukazuje na jinakost Vzkříšeného, Lukáš si předsevzal dosvědčit reálnost jeho bytí. Hlavním argumentem je pro ni u všech evangelistů skutečnost Ježíšova opětovného setkání se svými učedníky. Lukáš má ovšem zato, že musí toto setkání vylíčit co nejmasivněji. Jen tak o něm podle něj nebude moci nikdo pochybovat. Každý, ať ví, že si Ježíš dával pečenou rybu. To je přece vrcholný důkaz, že učedníky neomámil nějaký přelud, ale uprostřed jejich kruhu stojí jejich ukřižovaný Pán.

Hlavní Lukášovo velikonoční poselství se dá vyjádřit dvěma slovy: realita a identita. Těchto poloh se skutečně týkají naše největší velikonoční pochybnosti a nejzávažnější otázky. Podnětného je však v tom oddílu mnohem víc. K setkání se Vzkříšeným nedochází z iniciativy učedníků. Je to Ježíš, který za učeníky přichází a z deprese, do které je po jeho ukřižování uvrhnul pocit marnosti, je vrací zpátky do života. Tuto souslednost drží všichni evangelisté: Rozehrává se prostě vždycky z Boží strany! Má-li dojít k rozhovoru, musí ovšem člověk na Boží rozehrávku reagovat. Neuhnout před ní, vzít ji vážně. Dotknout se a přesvědčit se. A když se ujistím, že nejde o nějaké fantasma, tak tuto skutečnost pevně uchopit. Lukáš je dobrý teolog. Uvědomuje si, že se zvěst o vzkříšení nedá přijmout jako by se nechumelilo. Tato událost se vymyká všemu, co známe a co je běžné. Tak to ve světě nechodí. Ale Ježíšovo království přece není z tohoto světa! Na Velký pátek se to jevilo jako jeho mínus. Velikonoční neděle však ukázala, jaká je v té zvláštní povaze Ježíšova kralování síla.

Otázky, které vyvolává Ježíšův prázdný hrob, se určitě nejprve týkají reálnosti vzkříšení jako takového. Pak ovšem i toho, jak si Ježíšovu novou existenci představit. Pozdější novozákonní spisy tíhnou k tzv. doketismu. To znamená k představě, že Ježíšovo tělo bylo pouze zdánlivé. Ne až po vzkříšení, ale hned od jeho betlémského narození. To by se ovšem Boží Syn nikdy nemohl stát člověkem a Slovo by se nikdy nestalo tělem.Všechno by bylo „jen jako“: Láska jen jako, pravda jen jako, milosrdenství jen jako. Někdy to tak v cvi vypadá. Ale to není chybou Ježíšova nedokonalého vzkříšení. To je důsledek naší doketistické hereze! Lukášova masivní představa Vzkříšeného, má být hrází proti této herezi: Zmrtvýchvstalý je totožný s Ukřižovaným! Jeho nebeská sláva vyrůstá z jeho pozemského ponížení. Jeho kříž nebyl pouze zdánlivý, jeho smrt nebyla jen jako. Proto může být - a je - i jeho vzkříšení opravdové, reálné, tělesné. Tělo jeho ponížení přitom vidí všichni. Tělo jeho slávy vidí pouze ti, kterým Ježíšovo božství probleskávalo už v projevech jeho lidství.

To je bezesporu případ Ježíšových učedníků. Ačkoli svému Mistru mnohokrát nerozuměli, přesto tušili, že tento syn Josefa a Marie je Mesiáš. Petrovými ústy to i u Cezareje Filipovy vyznali. Dnešní doba dělí s oblibou lidi do kategorií věřící – nevěřící. Pomineme-li, že obvykle nerozlišuje, komu člověk věří, neptá se ani na to, jak se tato jeho víra projevuje. Zůstávají po ní stopy nebo mohou kostelní zástupy chodit sem tam a nikdo nic nevidí, nic neslyší ani nic necítí? Vzkříšený Ježíš po sobě v životě zanechával stopy. Velikonoční neděle nás nevede k tomu, abychom prostě začali věřit na zázraky. To by bylo příliš laciné. Událost, k níž nás odkazuje, svědčí o tom, že je nad světem vyšší autorita než lidská. Tato autorita, kterou Ježíš nazývá svým Otcem, nás vybízí, abychom se v životě nedávali určovat tím předposledním, ale tím posledním: Zákon Mojžíšův, Proroci, Žalmy, v nich je klíč k životu! Pro ně otevírá vzkříšený Ježíš svým učedníkům mysl. I když se za život se shodě s nimi stále draze platí, je to počínání, které má před sebou budoucnost.

Toto zjištění má pro křesťany v každé době zásadní význam: Cesta do slávy není relaxační procházkou. Ježíš svým učedníkům říká: Když budete s otevřenou myslí číst Písmo, pochopíte, že cesta do slávy vede utrpením. Jakýkoli jiný způsob, jak do ní vstoupit, je falešný. Sláva bez sebezapření, bez potu a bez krve je vždycky podvod. Doktoráty bez vědomostí, politické posty bez čestnosti, náboženské projevy bez víry, nejen že jsou postavené na hlavu, ale jsou vysloveně odpudivé. Pro toto rozpoznání otevírá Ježíš svým učedníkům mysl! Co je laciné, to je falešné. Když Ježíš na počátku cesty do Jeruzaléma řekne Petrovi, že zde bude trpět, Petr ho od toho zrazuje. Ale cesta ke vzkříšení nemůže vést jinudy než údolím stínu smrti. A neplatí to pouze o Ježíši. Platí to o všech, kteří chtějí dojít tam, kam on. Když apoštol Pavel prochází při svých misijních cestách Malou Asií, říká tamním křesťanům: „Musíme projít mnohým utrpením než vejdeme do Božího království.“ To utrpení je důsledkem vnitřní i vnější poctivosti jejich – a tedy i našeho - počínání.

Misie, ke které Vzkříšený své učedníky vybízí, spočívá v odkazování k tomuto životnímu stylu. Zvěstovat Krista znamená přivádět k životu, který je založen v pravdě a dokonává se v lásce. Naše současná misijní sterilita není způsobena tím, že bychom pro misii byli málo vyškoleni. Problémem je naše nevěrohodností v pravdě a lásce. To ovšem znamená, že nám nepomohou žádná školení a kurzy, ale jedině takové zatřesení, jakému byli kdysi v Jeruzalémě vystaveni Ježíšovi učedníci. Když po něm přišli k sobě, začali vidět život a svět z docela jiného zorného úhlu nežli předtím. Ne přízemně, z pozice svého osobního prospěchu, ale z nadhledu. Ježíšovo vzkříšení je důkazem toho, že tento nadhled znamená komplexnější pohled na život než snaha ho za každou cenu uchovat. Kdo se připojuje k velikonočnímu volání „Kristus byl vzkříšen“, ten nevypovídá o nějaké události, která se odehrála mimo něj. Tím voláním podává jasné svědectví o svém osobním životním směřování. Vyznává: Chci jít a pokouším se jít tudy, kudy šel můj Pán! A vím, že on bude na této cestě se mnou. Amen

MODLITBA

Pane Ježíši Kriste, stojíš uprostřed nás, uprostřed své cve. I po staletích jsme tím zmateni jako kdysi tví učedníci. Rádi bychom si tě uzpůsobili svým představám, ale ty se námi nedáš přebarvit na růžovo. Tvé tělo na sobě nese rány po hřebech. Děkujeme ti, že nám otevíráš mysl pro pochopení smyslu života. Amen

PÍSEŇ – 347

VEČEŘE PÁNĚ

PĚVECKÝ SBOR

SBOROVÁ OHLÁŠENÍ

PŘÍMLUVNÁ MODLITBA

Pane Ježíši Kriste, ty jsi Synem Izraele. Spása, která vychází z tvého kříže, se však týká všech, židů i pohanů. Nikdo z ní není vyloučen. Každý, kdo vztáhne ruku, ji může uchopit a vtáhnout do svého života. Prosíme, otevírej mysl těch, kteří nevědí, čí jsou; kteří by ti chtěli být blízko, ale mají dojem, že všechno, co se o tobě dozvídají, je jen mámení. Dej jim i nám, pocítit, že tvé vzkříšení je reálné, že nejde o prázdná slova, ale o sdělení založené na pevném základě tvé lásky, která se dokonala v oběti. Vědomí, že jsi nezůstal v hrobě, je nám mocnou motivací k nadějnému a proto morálnímu a tvůrčímu životu. Prosíme, ať nikdy neztratíme víru, že jsi z mrtvých vstal. Otče… Amen

POSLÁNÍ – Filip 3,17-21

POŽEHNÁNÍ – Ř 8,11

PÍSEŇ - 660


Emanuel Vejnar

Zpět do ohlasů | Začátek dokumentu


Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Lysé nad Labem lysá