OHLASY  SBORU V LYSÉ NAD LABEM
HISTORIEORGANIZACEOHLASYPOZVÁNÍAKTUALITY


Vzpomínkové shromáždění na Jaroslava Honzátka

Čelákovice 28. září 2011

Nedalo mně to a musel jsem se ho účastnit. 28. září uplynulo přesně padesát let ode dne, kdy byl ve služebně SNB v Čelákovicích zavražděn Ctiradem Mašínem štábní strážmistr Jaroslav Honzátko. Jak se to tehdy odehrálo, bylo mnohokrát popsáno. Ať se na to dívám z kterékoli strany, nevidím za tím činem nic statečného, slavného ani osvobozujícího. Pokud bych se i snažil vidět tuto událost v poloze boje dobra se zlem, jak ji interpretují její obhájci, je to ten případ, kdy místo jednoho vyhnaného zlého ducha obsadí dům sedm jiných, horších než ten první.

Jméno Jaroslava Honzátka jsem poprvé zaregistroval jako farář v Brandýse nad Labem. Když jsem tam po svém příchodu listoval knihou zemřelých, zaujala mne u jednoho záznamu o pohřbu poznámka mého předchůdce, Jiřího Pištory: „Zavražděn ve službě“. U Honzátka se stále zdůrazňuje členství v KSČ. Pro mne je důležitější, že to byl člověk. To, že patřil do stejné církve jako já, pak sounáležitost s ním ještě umocňuje. Měl-li jako člen KSČ evangelický pohřeb, je to pro mne sdělení, co stálo v hierarchii jeho hodnot, případně hodnot jeho rodiny, výš.

Se svou účastí na vzpomínkovém shromáždění jsem dlouho váhal. Nebylo mně pochuti, že jej organizovala KSČM. Ale když se ho neujala Evangelická církev, tak kdo jiný? K cestě do Čelákovic mě ve svém komentáři v Právu ponoukl i Petr Uhl, který napsal, že by se slušelo, aby se akce účastnil zástupce Evangelické církve. Hlavním motivem mé účasti na ní byla ovšem potřeba dát najevo pozůstalým, že ne všichni evangelíci velebí vraha, ale někteří z nich soucítí s obětí. Jsem rád, že jsem jim mohl po shromáždění podat ruku a říci jim tahle slova.

Emanuel Vejnar

Zpět do ohlasů | Začátek dokumentu


Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Lysé nad Labem lysá