OHLASY  SBORU V LYSÉ NAD LABEM
HISTORIEORGANIZACEOHLASYPOZVÁNÍAKTUALITY


Český vlastenec a evangelík, Josef Šalda

Bývalý presbyter lyského sboru, člen seniorátního výboru Poděbradského seniorátu, starosta Čelákovic a středočeský zastupitel zemřel po delší nemoci ve čtvrtek 27. září ve věku 68 let. Pohřební rozloučení se konalo 6. října ve zcela zaplněném kostele v Lysé nad Labem. Po promluvách přátel zaznělo toto zvěstování naděje.

Milí pozůstalí, bratři a sestry, vážení přítomní, jsme tady jen na chvíli. V porovnání s trváním vesmíru je i ten nejdelší lidský život pouhým okamžikem. Než se nadějeme, máme místo plenek pleny a z našich úst vychází poslední dech. Jak s tím kosmickým okamžikem naložit? V naší stávající kulturně-společenské situaci se ho obvykle snažíme maximálně prodloužit. A podle statistik se nám to daří. Průměrný lidský věk se zvyšuje. Je dnes o několik let delší než byl na začátku minulého století. Pokud těch svých posledních pět či deset let neprožijeme bezmocní na lůžku, tak se nám to samozřejmě líbí. Ale má ten dlouhý věk automaticky nějaký kosmický dopad? Přidává dějinám nějakou hodnotu? Je-li prázdnota kratší nebo delší, vyjde to nastejno. I kdyby trvala celou věčnost, je pořád stejně sterilní. Nikam svět neposune, nic v něm k lepšímu nezmění.

Úporná snaha maximálně si prodloužit život kompenzuje ztrátu povědomí o jeho smyslu. V tomto ohledu byly staré kultury dál než je ta naše. Možná to souvisí i s tím, že si dřív lidé nedokázali život prodlužovat tak efektivně jako my. Rozhodujícím motivem vedoucím k uchopení smyslu svého bytí však bylo přesvědčení, že jsou za svůj život někomu odpovědni. Starozákonní žalmista toto vědomí vyjádřil slovy: Nebo ty jsi Bůh, spasitel můj. Jsou to tatáž slova, která čteme na parte bratra Josefa Šaldy. Neocitla se na něm náhodou. Vypovídají o základním kritériu, určujícím jeho životního směřování. A nejen jeho, ale i jeho manželky a posléze celé jeho rodiny. Dávno před tím než se objevila na jeho smutečním oznámení, si je mohl každý přečíst na jeho oznámení svatebním.

Z toho vyznání plyne zcela určitý životní styl. Kdo čte Bibli, ten ví jaký. Jeho obrysy představuje Desatero se svými příkazy: nezabiješ, nepokradeš, budeš věrný, nebudeš lhát… K dokonalosti pak toto životní směřování přivádí milosrdenství a láska. O toto uchopení svého života bratr Josef Šalda zápasil. Nejspíš pořád nevyhrával. Ale to platí o všech lidech, kteří se vydávají tímto směrem. Pokud je něčí životní zápas představován jako cesta vedoucí od vítězství k vítězství, jde o legendarizující retuši. Bible nezná světce ve smyslu etické dokonalosti. Tato dokonalost ostatně není pro Boha Abrahamova, Izákova a Jákobova tím klíčovým. Jemu jde o opravdovost lidského nasazení! V ní spočívá spásný životní styl, který vyrůstá z Boží vůle a nesmazatelně ovlivňuje celý kosmos.

To další k čemu životní motto bratra Šaldy ukazuje, vygradovalo v noci na čtvrtek 27. září, kdy vydechl naposledy. Čím blíže je v životě toho, který své bytí klade do vztahu k Bohu, konec, tím zřetelněji se přesouvá důraz z našeho na Boží jednání. Na Boží spásné jednání. Člověk cítí, že jeho ruce ochabují a jeho mysl se kalí. Ví-li o Spasiteli, může se však spolehnout na to, že ho Boží ruka drží pevně. Věří, že v tom jeho jepičím životě, v němž usiloval žít k Boží cti a chvále, došlo k záblesku, v němž se setkal s věčností, která ho do sebe vtáhla a už ho nepustí. Toto evangelium zní v křesťanské církvi. Sděluje nám, že ačkoli sami nad smrtí nikdy nezvítězíme, můžeme se spolehnout na milosrdenství a lásku toho, který svou obětí na kříži spojil prchavý okamžik našeho života s věčností.

Z hlediska průměrného věku tu Pepík - jak jsme mu my, jeho vrstevníci ve sboru říkali – nebyl dlouho. Je nám to líto. Mnoho bychom si toho ještě pověděli. Ten smutek však nepřerůstá v tragédii. To proto, že náš milý Pepík v životě nesázel na jeho délku, ale tak jako řada starozákonních i novozákonních svědků usiloval o uchopení jeho smyslu. Jednou vášnivě v nerůznějších polemikách, podruhé sebeničivě v nocích strávených prací na radnici, potřetí pokorně v tomto kostele či v modlitebně v Čelákovicích. Jeho život přidal dějinám hodnotu a posunul je kousek blíž k jejich naplnění. To, co v něm zůstalo nedokončeno nebo se nepodařilo, Spasitel zahalí svým milosrdenstvím. Vždyť právě proto, aby žádný, kdo usiluje o odpovědný život nezahynul, ale měl život věčný, na svět přišel.


Emanuel Vejnar

Zpět do ohlasů | Začátek dokumentu


Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Lysé nad Labem lysá