OHLASY  SBORU V LYSÉ NAD LABEM
HISTORIEORGANIZACEOHLASYPOZVÁNÍAKTUALITY

Čas radosti veselosti

(Projev faráře Emanuela Vejnara při slavnostním zahájení adventu v Sojovicích v neděli 27.11.2011)

Vážené dámy, vážení pánové, milé děti, začátek adventu je vlastně začátkem vánoc. A vánoce jsou časem „radosti a veselosti“. Advent je proto radostný a veselý. To je docela dobré, protože advent trvá čtyři týdny. Té „radosti a veselosti“ tedy může být habaděj. Říkám „může být“. Ono to totiž záleží také na nás. Nesmíme se nechat o tu adventní a potom vánoční radost připravit. Vám dětem to nejspíš nehrozí. Ale nám dospělým se to stává docela často. Je to tehdy když si myslíme, si tu „radost a veselost“ musíme zařídit sami. Nakoupit ji u řezníka, v supermarketu, v elektru a kdo ví, kde ještě. Nakupovat se před vánocemi samozřejmě musí. To, co přineseme v taškách domů, se nám však nesmí stát hlavním vánočním chodem. Tím by měl být dárek, který jsme o těch prvních vánocích dostali od Pána Boha. Zadarmo, bez fronty a bez strkanic. Nebyl zabalený v krabici. Byl položený v jesličkách. A nebyl jenom pro ty hodné. Byl pro všechny. I pro ty, kteří si žádný dárek nezasloužili. Kdyby tomu tak nebylo, kdoví, jestli by vůbec někdo něco od Pána Boha dostal.

Tím Božím vánočním dárkem je děťátko. Když se v Betlémě narodilo, vypadalo úplně stejně jako vypadal po narození každý z nás. Dokonce ani jeho rodiče – Josef a Marie – na něm neviděli nic zvláštního. To na něm viděli jenom andělé. Zvláštnost toho děťátka se projevila až když povyrostlo. Když mu bylo dvanáct let překvapil malý Ježíš lidi v jeruzalémském chrámě – dokonce i faráře - tím, co všechno věděl o Pánu Bohu. Naplno se však ta jeho zvláštnost projevila ještě později. Tehdy, když se jako dospělý s lidmi setkával a pomáhal jim. Toho uzdravil, tomu dal jíst, toho povzbudil, tomu vrátil chuť do života... Lidi, kteří se s Ježíšem setkali, říkali: „Takových jako on by mělo být víc! To by byl svět hned radostnější a veselejší. Nikdo by nekradl, nelhal a nezabíjel. Nikdo by nepomlouval, nepodváděl a nevymýšlel zlé věci.“ Někteří si Ježíše tak oblíbili, že se začali snažit žít jako on. To je hodně těžké. Kde se o to lidé pokoušejí, tam se však vždycky žije lépe než tam, kde je jim Ježíš lhostejný anebo, kde se dokonce stavějí proti němu.

Vy jste tady, v Sojovicích, na dobré cestě. Slavíte začátek adventu. Tzn., že se díváte směrem k tomu děťátku. K Ježíškovi, ze kterého vyroste Ježíš. Proto je tady veselo. Přeji vám, aby vám ta radost vydržela až do vánoc. Ne tak, že jí bude každý den méně, jako když se vypouští pneumatika. Ale tak, že jí bude každým dnem přibývat a o vánocích jí bude tolik, že se s ní nevejdete do svého domu a vyrazíte s ní do kostela. Při troše štěstí se v něm setkáme. Já tam budu určitě. Tam se totiž bude podávat to hlavní vánoční „menu“. Bude se tam číst z Bible o tom, jak se to všechno kdysi za císaře Augusta seběhlo. A uslyšíte i o tom, proč k tomu došlo. A to vám prozradím už tady, protože do toho kostela nejspíš všichni nepřijdete: Protože nás má Pán Bůh rád. I dnes! Docela se tomu divíme. Ježíše, který vyrostl z malého Ježíška, jsme zamordovali a on na nás přesto nezanevřel. To proto, že je pořád stejný a neleží mu na srdci jenom ti hodní. On chce změnit i ty, kteří hodní nejsou. Proto i jim dává dárek. A ten dárek některé z nich skutečně mění. To je důvod k „radosti a veselosti“. Tak se radujte a veselte!


Emanuel Vejnar

Zpět do ohlasů | Začátek dokumentu


Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Lysé nad Labem lysá